Titulek patří textu o nelineárním a nepředvídaném vývoji tří jednotlivých lahví, ale když už jsem měl titulek, napadla mě nová témata. V pondělí večer právě uzavírám objednávky do franckých bedýnek čili výběr vín Weingut Horst Sauer. Je to dřina, ale nakonec to zřejmě vyjde. Zdá se, že původní účastníci bedýnek si zvykli a nakupovat víno tímto způsobem (spojit dohromady objednávky několika desítek amatérských degustátorů) už není tak vzrušující jako před pár lety. Přesto jde o německé Vinařství roku 2018 a myslím si, že přihlášení účastníci nebudou zklamaní.
La Luna e Le Torri, Vernaccia di San Gimignano 2015, Podere Canneta
V březnu si stěžoval Doctor Wine, že apelace Vernaccia di San Gimignano stále nesplňuje kvalitativní očekávání. Nemá jasný a čitelný styl, vína nejsou dost jemná (ve smyslu vznešená, fine wine) a ceny nerostou dost rychle. Ehm, zaplať Pán Bůh za to! Vernaccia jak ji znám já je jednoduché selské víno. Jeden z výrobců mi selsky a jednoduše vyjevil, v čem to spočívá: „U Vernaccie není důvod redukovat sklizeň.“ V San Gimi je několik výrobců (no několik, znám vlastně jen jednoho), kteří usilují o maximální kvalitu, redukují úrodu a zvyšují ceny. Jejich vína vykazují ušlechtilou jemnost a tomu odpovídají ceny. Kolik čtenářů by si koupilo Vernacciu za 700+ Kč? Takže jsem rád za jednoduchá, pitelná vína s tenkým tělem a skřípavě minerálním závěrem za 7 až 10 EUR v Toskánsku, což odpovídá 230 až 300 korunám v Čechách.
Luna a Věže je netypická Vernaccia Stefana Grandiho, příspěvek k rozmělnění a rozmlžení stylu celé apelace. Narozdíl od reduktivních vín, školených v nerezu a lahvovaných v březnu, Stefano vybírá pro Lunu a Věže nejlíp vyzrálé hrozny a rok je mučí v barikovém sudě. Tedy jestli mě paměť neklame, je to pětisetlitrový sud, ale s vypalováním, takže na víno působí podobně jako barik. Po dvou letech od lahvování se jednotlivé lahve zřetelně liší. Po otevření je víno nepříjemné, uzavřené a s tvrdými tříslovinami. Za pár hodin nebo druhý den se (v lepším případě) některé lahve otevřou do parádního vyzrálého ovocného projevu a barikový sud mizí, jiným ovoce nepřijde, zůstane zavřený projev s výraznou kyselinou a vliv sudu se vytrácí jen pomalu. O víkendu jsem si vylosoval ten druhý případ. První den to bylo zavřené a nepříjemné až k pokušení vylít. Druhý den je ovocnější a taniny ustupují, ale ovoce je nevyzrálé a dominuje kyselina a závěrečný kamenitý štych. Vlastně to odpovídá vlastnostem základní nerezové Vernaccie, ale pocitově to není nic moc. Jestli někdo ještě schováváte lahev, tak ať máte štěstí na ty plnější, ovocnější, s příjemnějším vlivem sudu.
2017er Silvaner Röttinger Feuerstein kabinett trocken, Weingut Hofmann
Pro mě zcela netypický zážitek, protože většinu vín piju když jsou mladá – účastníci bedýnek je ze mě vytahají a co nevypiju do měsíce po dovozu, to nemám. Jurgen Hofmann lahvoval kabinet v dubnu, já jsem ho koupil v listopadu, a tři krabice jsem si ulil. Postupně z nich upíjím, kolem Nového roku mě víno překvapilo. Očekával jsem, že vzhledem k původu a technologii (nerezový tank a krátké školení) bude jen ztrácet a nebude se zlepšovat. Jenže víno si zachovalo některé prvky svěžesti (světlá citronová barva, ostrá citrusová vůně s náznaky tropického ovoce) a v chuti se (kromě povinné ostré kyseliny a citrusů) ztratila sylvánovská travnatost (je tam jen okrajově) a rozvinula se máslová naleželost toho druhu, jako když necháte víno ležet rok na kvasnicích. Kyselina se neztratila (Silvaner!), ale víno se zakulatilo a spojilo, paráda.
Z původního svěžího a ostrého kabinetu je najednou stejně svěží dospělé a seriózní víno s úžasnými přednostmi, jako nízký alkohol (12%) a téměř nízká cena (300 Kč). Myslím, že k té hladkosti a jemnosti přispívá úžasný a netypický terroir – hrozny rostou na silexu, na křemenných valounech. Schovával jsem jednu krabici na firemní degustaci, předběžně plánovanou na květen, ale objednávka degustace je aktuálně nejistá a Silvaner případně nahradím jiným vínem. Silvaner si nechám! Najednou jsem zvědavej, co udělá za další rok – nikdy bych to nečekal u nového kabinetu z málo významné odrůdy.
2015er Silvaner Escherndorfer Lump, Egon Schäffer
Vzpomínat Sylván od Schäffera právě když uzavírám objednávky na Horsta Sauera může vypadat jako nerozvážnost. Oba vinaři sídlí na jedné ulici, ostatně Escherndorf není o moc víc než právě ta jedna ulice. Vzpomínám si už jen na kostel a malé náměstíčko, které tu ulici rozděluje na dvě poloviny. Každá půlka se jmenuje jinak, ale je to jedna ulice. Fakt, byl jsem tam:-) Je to namačkané mezi dlouhatánský kopec (Escherndorfer Lump) a řeku (Mainz). Při březnové degustaci ve vinařství se Sandrou Sauer jsem přemýšlel, jak reagovat na případné dotazy na další vinaře. Nezeptala se, ale ze znalostí místních reálií mě zkoušela jinými dotazy…
Schäffer a Sauer jsou dva světy, dvě opačné strany Měsíce. Stejné odrůdy, stejné vinice (sousední polohy), odlišný přístup. Sauer je s osmnácti hektary velký mezi malými nezávislými vinaři, Schäffer je s 3,4 hektary nejmenší mezi malými. Sauer dělá (skoro) všechna vína v nerezových tancích, Schäffer skoro všechno ve středně velkých sudech. Sauer lahvuje vína na jaře po sklizni, Schäffer o 13 měsíců později. Ale zpátky k vínu.
Ve skleničce je silná, nazrálá žlutá až zlatavá barva, ostatně všechna tři dnešní vína by šla krásně poznat podle vzhledu. Ve vůni je víno dokonale srovnané, komplexní a zdá se, že čtyřdecový tulipán od Schott Zwiesel na ni nestačí, že by víno potřebovalo dvojnásobný objem. Ve větší skleničce převládají kvasnicové a bylinné tóny. V chuti je naprosto jiné, než před rokem: výrazná citrusová kyselina, bylinkový projev, sylvánovská travnatost a kořenitost se schovává až v dochuti.
Vývoj je v tom, že v březnu 2018 bylo víno svěží, ovocné, nabušené a přímočaré, pro mě maximálně přitažlivé. V prosinci se úplně změnilo do naturálně kvasnicového projevu a zdálo se, že ovoce se úplně ztratilo. Na jaře 2019 se vrací ovoce i svěžest, zůstávají kvasnicová aromata a jen zvolna se vrací (podle poznámek ze září 2017) původně důrazná mineralita. Koupil jsem v listopadu tři krabice, v prosinci jsem litoval a v březnu jásal. Teď se těším na další vzorky.
Pište si degustační poznámky! Bez nich by to byla jen ruleta nebo souboj s pamětí. Mějte trpělivost, kupujte po kartonech a pište si poznámky. S aktuální franckou bedýnkou od Horsta Sauera to vypadá dobře, ráno objednám :-)