Podzimní fňukání začnu listopadovou fotkou toskánské vinice Toraia v Graccianu. Šedivá obloha, žluté listí a ostré kontrasty slunečního světla a stínu ve vesnici kousek od Montepulciana. Když jsem byl v Toskánsku v roce 2003 poprvé, myslel jsem si, že azzurové nebe a čtyřicítky teploty tam jsou po celý rok. V říjnu 2013 v Montefalku jsem už věděl, že to je jen letní pohádka, ale stejně tam ještě bylo krásně. Jestli někdo máte náhodou otevřené Vino Nobile z Tenuty di Graciano della Seta z toskánských bedýnek (nebo z té poslední předvánoční), tak to vyrostlo právě na vinici Toraia. Na zdraví!  

Nejdůležitější italský vinařský průvodce Gambero Rosso bude mít 16. prosince třicáté narozeniny. Před dvěma týdny vzpomínal na vznik Červeného ráčka Daniele Cernilli, člověk, který byl při tom. Cernilliho se vůbec vyplatí sledovat, ať už mluví s nevídaným nadhledem o vínech a vinařích nebo když jen vzpomíná – třeba na to, že Gambero Rosso původně vznikl jako komerční příloha, vkládačka, do komunistického deníku Il Manifesto. Je to tady.

K mému pobavení dodal i vyluštění jedné napůl zapomenuté hádanky z italské dovolené v roce 2009. Měli jsme pronajatý byt sto metrů od moře v toskánské Mazzantě a na parkovišti jsme viděli plakát na představení Pinocchioa. Mým dětem bylo tehdy 9 a 5 roků a samozřejmě chtěly vidět Pinoka, jak si ho počeštily. Hrálo se v deset večer na parkovišti, loutkové představení v italštině, prostě klasika. Vůbec jsem nevěřil, že je to bude bavit (italsky neuměly ani slovo) a že přitom neusnou, ale vydržely. Představení trvalo přes hodinu a děti se dobře bavily, dodnes si to pamatují. Já jsem si vyfotil jednu scénu v restauraci, kde liška s vlkem ošidí Pinocchia. Restauraci vévodila cedule s názvem Osteria del Gambero Rosso. Nebyla to, jak jsem si myslel, narážka na vinařského průvodce. Daniele Cernilli vysvětluje, že naopak jméno průvodce vybrali podle Pinocchia, a že to byl tehdy poměrně častý název italských restaurací.

Když to píšu, hned mě napadá, jak pokřtít budoucího českého průvodce po domácích vinařstvích? České pohádky neposkytují velký výběr vhodných názvů. Napadá mě jen Perníková chaloupka (nevhodné) nebo ze světa staropražských báchorek Jedová chýše (příliš popisné). Najdete v českých pohádkách nějakou podobnou inspiraci?

Nemám teď na mysli pohádky o hodném Vinařském Fondu a hloupých vinařích. Ukazuje se, že lidová slovesnost má žně a že práce s jazykem je na vysoké úrovni: „Náklady jsme se snažili maximálně minimalizovat,“ ujišťuje Jaroslav Machovec (a komentuje tak třímilonový výdaj za nefunkční softwareovou aplikaci plus dalších 42 milionů vyplacených bez písemných smluv). Cituju ze zprávy na aktualne.cz, která se důsledně vyhýbá použití slova tunel.

Matt Kramer ve spektátorském fejetonu píše o slepých úhlech či slepých skvrnách – když jde o víno, tak se jinak srozumitelný výraz blind spot špatně překládá. Samozřejmě naloží naturálním vínům, ale v té souvislosti mě napadla jedna věc o novinářské objektivitě. U Kramera žeru i to, že některé výrazy umisťuje do uvozovek (jako to kdysi dělalo Rudé Právo), aby zdůraznil vlastní nesouhlas. On totiž v každém textu jasně deklaruje, na které straně stojí a netváří se, že stojí nad stranami. Je těžké být nestranný, když máte psát o oranžových vínech nebo o šampaňském, a asi to ani nikdo nemůže požadovat. Ale je férové jasně napsat, na které straně jsem, a nejlépe i proč :-) Kramer to dělá, u spousty publicistů mi to chybí. I když je ze souvislostí jasné, na které straně stojí, často se tváří, že jsou inertní jako helium.

Abych nekončil kontroverzně nebo chmurně, tak na závěr jedna hezká videopohádka o dubových sudech od Julia Straccia z Tenuty di Gracciano della Seta. Enjoy!