Vernaccia di San Gimignano je italská minoritní odrůda a příklad dokonalého spojení odrůdy s marketingem pomocí oblíbené koncepce terroir. Odrůda se pěstuje na pouhých 720 hektarech v okolí toskánského města San Gimignano, to je míň než kolik činí rozloha vinic ve Velkých Bílovicích. Jeden toskánský vinař mi kdysi tvrdil, že roční produkce Vernaccie je jen kolem milionu lahví (z hektarové výměry hádám, že ve skutečnosti je to víc) a že kdyby každý Pražák vypil lahev ročně, už by nic nezbylo. Kdyby se náhodou něco takového mělo stát, doporučuju čtenářům Skleničkova blogu a dobře orientovaným konzumentům obecně Vernacciu od Simona Santiniho :-) protože je vynikající! 

Kdysi bývala Vernaccia jen laciné tuctové víno, které vypili turisti v hojně navštěvovaném San Gimignanu. Až v posledních letech se objevují pokusy pozvednout víno na vyšší úroveň a exportovat ho, tedy zhodnotit ho víc než jen jako víno k pizze v místních restauracích. Poprvé jsem se s Vernacciou setkal v roce 2003. Fattoria Il Palagio (fotka) tehdy ještě patřila do Zoninova impéria a koupil jsem si tam dvě Vernaccie. Klasickou nerezovou za 5,50 EUR se skutečně důrazným (až přehnaným) minerálním projevem a Gentilesku. La Gentilesca stála asi 8 EUR, byla připravovaná z poloviny v nerezu a z druhé poloviny v barikových sudech. Tehdy to pro mě byl naprostý vrchol rafinovanosti, ale časem jsem přivykl i na jinačí metody.

Santiniho Vernacciu jsem si našel v krámku Renata Baldiserotta poblíž Castel San Gimignano, kde prodává vína, oleje a džemy několika spřízněných vinařů, vesměs organicky hospodařících (ve skutečnosti je to dnes v Itálii vpodstatě mainstream, který ani nemá cenu zdůrazňovat. Zřídkakdy narazíte na vinaře, který by nehospodařil aspoň organicky, v tamním počasí je to úplně jiná disciplína než na Moravě). Santiniho vína jsem objevil asi v roce 2010, v roce 2012 jsem ho už navštívil. Simone je showman, kterému je těžké odolat, a nedovedu si představit, že by od něj někdo nekoupil. V roce 2012 jsem měl jeho tři vína v Komunitních Bedýnkách. Další rok se to zvrtlo.

Nemohlo za to víno, to bylo stále výborné. Meziročně vinař zdražil, jak už to výrobci často dělávají, a na podzim roku 2013 ČNB začala intervenovat proti kurzu koruny. EURO stouplo z 25 kaček skoro na 28, souběh těch dvou neštěstí zdražil Vernacciu o rovných 25%. Tak jsem Santinimu napsal, že tentokrát nekoupím, kdybych jeho Vernacciu zdražil o čtvrtinu, účastníci bedýnek by si mysleli, že jsem propadl mamonu. Mrzelo mě to strašně, ale chudej blogger musí dbát aspoň na dobrou pověst… V sobotu přinesla návštěva lahev nového ročníku s tím, že ji prodává Wine and Food Market za 329 Kč. To už je ta cena, na kterou jsem se v Bedýnkách 2013 nechtěl dostat, ale chápu, že s kamennou prodejnou a současnými směnnými kurzy je to férová cena.

Malá odbočka: přesvědčení o tom, že dříve byly směnné kurzy nižší, má vpodstatě náboženský základ. Je to jen transformovaná legenda o vyhnání z ráje a ukazuje, že naše společnost je křesťanská i poté, co jsme přestali chodit do kostela a zapomněli na přeměnu vína v Kristovu krev. Teolog by mohl dokazovat, že naše přesvědčení, že dříve bylo líp (legenda o ztraceném ráji), je obsažené ve všech monoteistických náboženstvích. V současnosti jsme jen spásu duše nahradili konzumem nebo ještě spíš se duchovní spásy (která je cílem každého křesťana) snažíme dosáhnout hromaděním a spotřebou hmotných statků. Zbohatnout nemůžou všichni, ale všichni mohou mít alespoň nominálně vyšší příjmy a tím se přiblížit spasení:-) Proto proti inflaci neprotestují teologové, ale jen ekonomové. Leč zpátky k vínu, jehož role zůstává i dnes stejná jako v tradičním křesťanství.

Vernaccia di San Gimignano 2015 DOCG, Tenuta Le Calcinaie
Světle žlutá mladá barva, ve vůni důrazné citrusy, meruňky a jablíčka, mineralita a svěžest. V chuti svěží až do počáteční perličky, úplně suché s výraznou kyselinou, v těle citrusy a lehce až do meruněk. Dlouhý závěr je podpořený mineralitou, tenhle ročník je v chuti hodně precizní a pevný. Víno je připravované v nerezu s delším ležením na jemných kvasničních kalech, takže spíš na vypití do roka, ale podle silné kyseliny a plnějšího těla bych věřil, že vydrží déle. Z prvních ochutnávek nového italského ročníku 2015 jsem měl dojem, že některá vína jsou z příliš pozdní sklizně, s vyšším alkoholem, slabší kyselinou a celkově přezrálým projevem. Simone Santini do téhle pasti tropického léta 2015 nepadl, silná kyselina a celková svěžest svědčí o tom, že posbíral hrozny včas. O horkém létě mluví jen plnější tělo, ale víno má dostatek svěžesti a energie. Krása a radost!

V perfektně zpracovaných minoritních odrůdách je velká síla italského vinařství. Vernaccia od Santiniho je dokonalý (ale vůbec ne jediný) příklad toho, co bych chtěl nabízet v Komunitních Bedýnkách…