V zimě otvírám víc ryzlinků, v lednu se k tomu přidávají vína z odrůdy Gamay. Částečně je za tím nostalgie (v Beaujolais je krásně, krajina je to pohlednější než severnější Côte d’Or), částečně si chci připomenout, jak chutná Gamay nebo si ověřit, jak vína zrají. Od roku 2015 sestavuju beaujolaiskou bedýnku na začátku roku (první byla v únoru 2015) a pročítání starých poznámek k vínům je dobrou záminkou k otevření starých lahví.
Tentokrát jsem se jen vracím ke Gamay, odrůdě, kterou Phillip le Hardi vykázal z Burgundska pro nedostatek ušlechtilosti. Následně se ta plebejská odrůda rozšířila nejen v Beaujolais, ale po celém francouzském venkově. Přinejmenším v údolí Loiry ji najdete od východu až na západ skoro všude. Vína z Gamay nebývají drahá a často je to jen takové všední pití, což je zrádná kategorie. Když jsem byl v únoru 2013 v loirské Domaine de Villargeau, bavilo mě jejich Gamay víc než Pinot Noir.
Z loňské loirské bedýnky z Villargeau jsem si nechal krabici Chicago 2018. Hned po dovozu se mi zdálo zavřené, nepřístupné, málo příjemné – vlastnosti, které byste tolerovali u velkého vína, nechcete u běžného pití. Po roce v lednu znova, protože je to Gamay. Aspoň jsem si všiml kresby bedny s nápisem Chicago na etiketě, zřejmě odkazu na zásilku sazenic vypravenou (prý) z amerického Chicaga hned po epidemii phyloxery. Z těch sazenic obnovili zničenou vinici a pojmenovali ji Chicago.
Chicago 2018 Coteaux du Giennois AOC, Domaine de Villargeau
Ve skleničce je temná rubínovka, na nose fialky a směs koření s červeným ovocem, asi jako když rozmixujete lesní plody s třešněmi, přidáte pár kuliček černého rybízu a koření, hlavně hřebíček, kmín a skořici. Je to svěží, ale vůbec ne noblesní. V chuti úplně suché s pěknou kyselinou, podobné složení jako ve vůni, ale o dost jemnější a harmoničtější, ovocné a přes hrozivých 14,5% alkoholu docela příjemné pití. Loňská nepřístupnost je pryč, stále je to v kategorii selských vín, ale užitná hodnota oproti loňsku stoupla o sto procent.
Podle nekonkrétních technických poznámek na webu jsou to dvacetileté výsadby Gamay (plus 20% Pinotu Noir) a krátká macerace s řízenou teplotou a následným jablečno-mléčným kvašením. Podle degustace hádám, že víno bylo (částečně) v sudu, ale technické poznámky na webu to nepotvrzují. Za mě slušné (v kategorii všednodenní pití), i když s cenou pod tři stovky by to bylo lepší.
2019er Ürziger Würzgarten Riesling Auslese***, Karl Erbes
Tři hvězdičky na etiketě značí mocmocmoc botrytický sběr, tedy samé suché rozinky. Stefan Erbes říkal, že to papírově (podle cukernatosti atd.) bylo na Beerenauslese. Ale Beerenauslese je vzácnost a tentokrát sklidili snad na tisícovku lahví, tak to deklasoval na obyčejné Auslese***. Od nejmenovaného amerického faxového hodnotitele dostalo víno 99 bodů. Jsem s tím spokojený, i když je skore možná trochu přestřelené. Prostě je to trochu vyjímečné víno, něco jako Beerenauslese za cenu Auslese :-)
Klasická třičtvrtělitrová pistole (viz výše, hojná sklizeň, jinak by se asi lahvovalo do polovičních lahví) a celokorek. Ve skleničce je poměrně sytá citronově žlutá barva, na nose vosk čili botrytis, zralé tropické ovoce a citrusy. Mango a ananas, citrony, mandarinky, občas to jde až do sušených plodů (sušené plátky ananasu), ale s harmonií a svěžestí. V chuti pěkná kyselina, vyšší hustota, med a vosk, spousta ovoce. Sladké, ale s kyselinou to pěkně drží pohromadě, tropické ovoce kopíruje poznámky z vůně, mango, ananas a hrušky. Mně se to pije moc dobře, ale zbytkový cukr je odhadem 100+ gramů na litr, takže určením je to na malou skleničku k dortu. Krásná čistota, vysoká koncentrace, 8,5% alkoholu. Za mě 96 bodů, někde mezi 94 body Prague Wine Trophy 2021 a 99 body RP.
Reklama: už sedmá beaujolaiská bedýnka bude z vín Chateau de Durette. V základní nabídce je šest Cru Beaujolais: Moulin à Vent, Fleurie, Morgon, Régnié, Côte de Brouilly a Chénas. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.