Dnes o víně z Frascati, denominace poblíž Říma (provincie Lazio), u nás málo známé a s pověstí (nejspíš zaslouženou) laciných vín nevýrazné kvality. Pokračuju v otvírání lahví z prvního nákupu v místním supermarketu. Frascati jsem zvolil kvůli ceně, ale taky mi už při nákupu naskočil citovaný verš Jana Vodňanského:  
Cvičí paní Frascati
slyším klouby praskati
slyším praskat klouby
předmět její chlouby

Neměj mi to za zlé, že
patřím k části mládeže
kterou cirkus láká
vášní manéže

(Kdyby to někdo nedejbože neznal, tak celý opus je tady.)

Frascati DOC 2021, Gatto d’Oro Soc. Coop.
O výrobci jsem nic nenašel, ale podle názvu a dojmu z ambaláže tipuju na větší družstvo. Čirá lahev dává vyniknout výrazné citronově žluté barvě. Na nose svěží citrusová vůně a zralé žluté ovoce, v chuti pěkná kyselina, čistý ovocný projev (stejně jako ve vůni, citrusy a žluté plody), úplně suché, středně intenzivní a plnější než jsem čekal. Jednoduché, svěží, s perfektní čistotou a zajímavým slanokyselým závěrem. 12% alkoholu. Čekal jsem vodovatou supermarketovou klasiku a dostal jsem technologicky dokonale zvládnuté víno s bezkonkurenční cenou. Za 4,15 EUR je to velmi uspokojivé při večerním popíjení na balkoně a kdybych ho dostal k pizze v pražské pizzerii, asi by mě to vystřelilo do nebe.

A tím dnes končím, přátelé. Frascati se mi zalíbilo. Mám v chladničce nachlazené ještě toskánské Vermentino, ale jako odpovědný vinný kritik jsem se rozhodl, že raději dopiju supermarketové Frascati za 104 kačky.