Svoje první Fontodi jsem si koupil v baru v Ponteginori někdy v roce 2010 nebo 11. Stálo 18 EUR a na takové utrácení jsem tehdy vůbec nebyl připravený. Chodili jsme s dětma do baru snídat (italské bary tak fungují, teplý croissant plus cappuccino, dětem croissant a džus) a já jsem lahev Fontodi dva týdny okukoval. Vypravil jsem se pro ni až poslední večer před odjezdem, zlomenej člověk, co se na celý rok loučí s Toskánskem. Objednal si kafe, sundal Fontodi z horní police vinotéky a postavil ho před sebe na pult. Patron mi dal kafe a naúčtoval mi jen Fontodi. Nemluvil jsem italsky, tak jsem jen se zdviženým obočím ukázal na kafe a patron zavrtěl hlavou a mávl rukou, jakože kafe mám k tak velkýmu nákupu zadarmo. Do ČR to vozí Jirka Markuzzi a na jeho degustacích jsem se naučil brát základní Chi Classico každoročně jako benchmark ročníku.  

Chianti Classico 2015 DOCG, Fontodi
Už při nalévání do skleničky vynikne nazrálá granátová barva s hnědým odstínem. Na nose to je (hodinu po otevření, potřebuje vydechnout) krásné mladé Chianti se všemi typickými projevy. Piniový les, ostružiny, lesní plody, alkohol… krásně sladěné, typické Chianti. V chuti je patrný úbytek svěžesti, ale víno úspěšně vyměnilo svěžest za hladkost a harmonii. Lehký nástup kyseliny, zralé červené ovoce a lesní plody, úplně hladké taniny (mladé Chianti je mívá zrnité a rušivé), časem se uvolňují další tóny jako zemitost v závěru. Hoooodně dlouhé. Celkově je to i přes vyšší zralost ovoce lehký projev (14% alkoholu). Jsem zvyklý pít vína mladá, ale tohle je výborný poměr mezi svěžestí a zralostí.