Archiv pro rubriku: Blog

Víkendová směs, dvě zprávy a dvě vína

Úvodem perlička z víkendových zpráv: britský The Guardian přinesl článek o protestech na Srí Lance. Stručně shrnuto, Srí Lanka zažívá nejhorší ekonomickou krizi od vyhlášení nezávislosti v roce 1948. Prezident Rajapaksa zakázal v dubnu 2021 používat chemii při zemědělské výrobě. Výnosy rýže poklesly a obyvatelé země, kterou živil export potravin, se bojí hladu. Citovaná čísla nevypadají na nějakou katastrofu, ale prezident je na útěku a demonstranti se koupou v jeho paláci. Hle, k čemu může vést nezvládnutý přechod k bio-zemědělství!   Pokračování textu

Ghemme

Po pětadvaceti letech na volné noze se už neorientuju ve státních svátcích. Dokážu pracovat celý víkend a proflákat pracovní dny, když není co dělat, a tradičně mi unikne, že na začátku července jsou dva volné dny. Celé dopoledne mi nikde nebrali telefon, až odpoledne jsem našel na webu nějakou poznámku o státních svátcích. Moje nespokojenost zmizela, teprve když jsem kolem páté našel v chladničce lahev s poznámkou Otevřít 6/2022. Tolik na omluvu těm bedýnkářům, kterým jsem v pondělí poslal krabici vín s tím, že ji Pošta doručí v úterý nebo ve středu.   Pokračování textu

Trebbiano Spoletino

Potřetí Trebbiano, ale jen podle názvu: dnešní Trebbiano není z Abruzza ani z Toskánska. Je to Trebbiano Spoletino, málo rozšířená místní variace, vyskytující se v okolí umbrijského Spoleta. Před lety jsem tady dovezl pár lahví, tehdy jsem se dobral informace, že celkové výsadby odrůdy jsou kolem padesáti hektarů. Ale je dobré si vedle záliby ve většinových odrůdách (ryzlink, Chardonnay, Sauvignon,…) najít i nějakou obskurnost, a té se věnovat natolik, aby vás ostatní pokládali za experta.   Pokračování textu

Nový pozdní sběr z Mosely, 2021


Nedávno jeden novinář citoval typickou odpověď Stefana Erbese na otázku po nových techologických postupech a inovacích ve sklepě: „Co tím myslíte? Děláme vína pořád stejně!“ Takovou odpovědí se vinař sice marketingově „umístí“ do segmentu tradicionalistů, ale v tomto konkrétním případě to vůbec není pravda. Erbesové v posledních letech zaváděli nová vína, experimentovali s uzávěry i s delším ležením vína na kvasničních kalech, přešli na spontánní kvašení a omezovali filtraci, prostě zkoušeli a prověřovali všechno možné. Přesto by se to „děláme vína pořád stejně“ s jistou nadsázkou dalo říct o dnešním polosuchém pozdním sběru. Zatímco u ostatních vín zastavují kvašení podle obsahu kyselin, tenhle ryzlink má vždycky stejný zbytkový cukr. Z projevu se dá subjektivně odhadovat, jaký je který ročník.   Pokračování textu

Pravěk v Přerově


Predmostensis protože je to přerovské Předměstí, Mezolit je označení vyšší řady vín vinařství – Neolit slibuje odrůdová vína vyrobená kvašením s řízenou teplotou, Mezolit střední řadu s delším ležením na kvasničních kalech. Paleolit je řada vín školených v sudu a název odkazuje na přerovské naleziště paleolitických pozůstatků lovců mamutů. O projektu Marka Ťápala a Jiřího Koláře s pronájmem pozemků od města Přerova s malým objemem výroby (a malým počtem keřů révy, první výsadby z roku 2014) jsem poprvé psal před dvěma roky, kdy měli hodně zajímavé Chardonnay.   Pokračování textu

Italská degustace a poznámky z horka

Na čtvrteční degustaci pořádané italskou obchodní komorou a Doctor Wine neboli vydavatelem jedné z prestižních italských vinařských ročenek jsem znova a znova zažíval dèja vu. Třeba když neznámý návštěvník řekl českému someliérovi, že to Verdicchio bylo fakt špatný, ubohý a asi nejhorší víno, co měl poslední rok :-) Pobavilo mě to maximálně, jednak proto, že takovou poznámku si mohl klidně nechat pro sebe (a nic by se nestalo) a druhak proto, že mě zmíněné Verdicchio naopak přišlo jako vynikající a možná nejlepší bílé z celé degustace. Řekl jsem si o opakování a fakt se mi líbilo. Ale já mám pro bílá vína z Marché slabost a zvlášť při teplotách nad 30 stupňů je ocením – ostatně v Marché běžně bývají čtyřicítky, takže ta vína jsou do vedra ne „jako dělaná,“ ale doslova dělaná do vedra.   Pokračování textu

Dva krásné suché pozdní sběry z Mosely

Ve středu konečně přijely nově nalahvované ryzlinky z Weinngut Karl Erbes z moselského Ürzigu. O první části jsem už psal tady, analytická data ročníku 2021 slibují (a degustace potvrdila), že si dobře pokyselíme v hubě. O nesmírné přitažlivosti Erbesových ryzlinků svědčí i tohle video, na kterém se rozlišovací papírek ze soutěžních degustací vzpíná ke skleničce :-)   Pokračování textu

Terraelectae a poznámky z horka

Italský web Doctor Wine přinesl minulý týden zprávu, že Consorzio del Chianti Rufina přišlo s novou značkou Terraelectae, která má každoročně uvádět na trh nejlepší (čistá) Sangiovese z oblasti Rufina. Funguje to jednoduše: každý z členů konsorzia (= výrobců Chianti Rufina) může vyrobit Riservu di Chianti Rufina (jen z odrůdy Sangiovese, přestože se jinak k výrobě Chianti Rufina používají i další odrůdy) z jednoho vinohradu (který v daném roce podle uvážení výrobce dá to nejlepší Sangiovese) a uvede ji na trh pod společnou značkou Terraelectae. Je v tom nepochybně kus marketingu, podle prvních zveřejněných cen se Terraelectae bude prodávat za v Rufině nevídané ceny, ale dnes chci napsat něco o souvislosti s kvalitou vína.   Pokračování textu

Benátský Spritz a barikovaná Vernaccia

Jestli mě něco na květnovém výletu do Toskánska nadchlo, tak to byl Campari Spritz v Central Baru v Mazzantě. Na srovnání jsem měl klasický Aperol Spritz a Campari Spritz, druhý jmenovaný jasně vyhrál. V sobotu jsem v Bille objevil Campari, přikoupil Prosecco a dva pomeranče a odpoledne jsem dával ochutnat přes plot sousedům. Všechno je na horní fotce: do sklenice dáte spoustu ledu (opravdu hodně!), zalijete Proseccem a obarvíte trochou Campari. Přidává se plátek pomeranče a v letních vedrech je to senzační osvěžení. Na wikipedii najdete historii i možné náhrady (v Benátkách se prý místo Prosecca používá soda, vedle Aperolu a Campari se používají i jiné hořké likéry), když došlo Prosecco, míchal jsem minerálku a ryzlinky. Ale úvodní recept Prosecco + Campari je za mě nejlepší.   Pokračování textu

Oranžové víno ze San Gimignana

Nejen ryzlinky živ je člověk a příležitostí postovat další fotky z toskánského San Gimignana není nikdy dost :-) Dnes o oranžové Vernaccii di San Gimignano, alespoň podle prezentace na degustaci. Udělal jsem si na ni doma čas, protože při květnové návštěvě ve vinařství chutnala „jako klasické bílé s trochu důraznějším kořenitým závěrem, vůbec ne jako oranžáda.“ Pokračování textu