Archiv pro rubriku: Blog

Nedělní procházka u moře a Vermentino


Kdo si počká, ten se dočká! Několikrát jsem dnešní Vermentino od LUNAE viděl v supermarketech za cenu přes 20 EURO, ale odolal jsem. Nakonec jsem se dočkal ve Volteře s cenou kolem třinácti. Italské supermarkety mají nejen lokální nákup, ale asi i lokální cenotvorbu, alespoň v jednotlivostech. Zrada je v tom, že tohle lombardské Vermentino už několik let dostává Tre Bicchieri Gambero Rosso i všelijaká další ocenění, takže se podařilo cenu vyšroubovat přes dvacku.   Pokračování textu

SKB 111, toskánská bedýnka

Můj podzimní toskánský experiment už se přechýlil do druhé poloviny. Jednadvacátého listopadu navečer jsem stále ještě nezapnul topení a teorie o životě v Toskánsku, zaplaceném z peněz ušetřených za vytápění v Čechách, vypadá zatím slibně. Abyste z toho taky něco měli (kromě každodenního čtení degustačních a cestovních poznámek), sestavil jsem pro vás na závěr roku zimní toskánskou bedýnku.   Pokračování textu

Sváteční plky z Toskánska

Po včerejším svátečně odpočinkovém výběru fotek z listopadového Toskánska mi došlo, že si všichni uděláte v pátek volno a že opravdu odpočinkové téma jsem měl dát až dnes, pokud tedy o prodlouženém víkendu vůbec někdo zabloudí na wine-blog. Takže začnu bezohledně odpočinkově: ve středu bylo v Toskánsku zataženo, ale ve čtvrtek po poledni se vyčasilo na 21,5 stupně. Moje italština se zlepšila, už jsem to dal zpaměti: Oggi abbiamo ventuno gradi!  A samozřejmě, bez 17. listopadu 1989 bych teď v Toskánsku vůbec nebyl. Slogan Díky, že můžem to přesně vystihuje.

Pokračování textu

Dvě levná červená z Itálie

Odpoledne před svatým Martinem prší. Vzpomínám na domov a Svatomartinská vína a otvírám supermarketový úlovek, sardské Cannonau. Nic jsem od toho nečekal a nechal se zlákat cenou (6,40 EURO, nekupte to!) Z vína se vyklubalo perfektní Svatomartinské, lehká ovocitá nerezovka ve stylu trochu hustšího, koncentrovanějšího Vavřince, a zároveň příjemná zábava.   Pokračování textu

Dvě špičková vinařství z Kampánie

Dnes dva náhodné úlovky z hypermarketu, dvakrát kampánská Falaghina od vinařství Mastroberardino a Feudi di San Gregorio. Obě se řadí do italské špičky, ale to samozřejmě nic nevypovídá o dnešních dvou vínech: obě vinařství dostávají vysoká hodnocení za Taurasi a Cru Falanghiny, ale já jsem koupil v CONADu laciné supermarketovky. Už v září jsem tady psal o osmieurovém Greco di Tufo 2021 od Mastroberardino a dost se mi líbilo, tak jsem tentokrát zkusil Falanghinu. Pro mě je to exotická odrůda, proto jsem si vzal na srovnání Falanghinu of Feudi di San Gregorio. Soukromě si vína od italských špiček v hypermarketech vysvětluju jako prodej přebytků – etikety špičkových producentů vypadají velmi lákavě a vinařství odprodá část vín, pro které nemá předem nasmlouvaný odbyt.  Pokračování textu

Dvě bílá vína z ostrovů: Sardinie a Sicilie

V Toskánsku pokračuje babí léto s denními teplotami kolem dvaceti stupňů. Zatím jsem si nedomluvil žádné návštěvy vinařství a beru to jako lázeňský pobyt s ochutnávkou místních potravin i vín. Nakupování potravin patří ke klíčovým toskánským zážitkům, všechna moje předsevzetí a omezení se hroutí, přestože některé potraviny od září zdražily o 20%. Sousedka mi včera vysvětlovala srdečnost a úsměvy místních prodavaček tím, že sedět za kasou v supermarketu nebo prodávat v lahůdkářství jsou stálá zaměstnání, a ta jsou v Itálii nesmírně ceněná (a vůbec ne běžná). Topení v bytě zůstává vypnuté. První nákup v hypermarketu a první ponor do bílých vín.   Pokračování textu

Dvě červená od Marchesi Ginori Lisci

První večer v Mazzantě jsem měl depresivní zážitek. Místo Mozzarelly byl na pizze Eidam. Nekecám, jezdím do Toskánska už dvacet roků a teď to bylo poprvé. Restauraci nebudu jmenovat, protože kam jet, kde se ubytovat a kam jít na večeři je drahé know-how, ale Orso Bianco už nikdy více! Druhý den zafungovalo podvědomí a přestože jsem chtěl ukrutně šetřit, nakoupil jsem v sámošce hromadu jídla. Následně vařím a jím podle toho, co musím spotřebovat a ne podle toho, na co mám chuť.    Pokračování textu

To nejlepší z víkendu

Na fotce je výhled od sobotní snídaně v baříku. Facebookoví spřátelenci a sledovači už vědí, že jsem si domluvil pronájem v toskánské Mazzantě a v pátek ráno vyjel. Zčásti za to může nastupující ekonomická recese, zčásti italské zkušenosti a dávné školení obchodních dovedností: vyjednal jsem si měsíční nájem ve stejné výši, jako jsou moje nové zálohy na plyn. Vypnul jsem doma topení a v ideálním případě budu žít z uspořených energií. Poslední dny doma se mnou cloumaly velké pochybnosti, zda jednám rozumně, ale ty rozptýlilo prudké slunce v pádské nížině. Strávil jsem v Mazzantě celé září a pamatoval jsem si, jak mě italské azzurro dokonale probudí, ale po měsíci pod zataženou oblohou v Čechách jsem si to už nedovedl představit. Pokračování textu