Svatovavřinecké 2013 pozdní sběr, Lobkovické zámecké vinařství Roudnice
Etiketa je nepřehledná, titulek jsem opsal až ze zadní strany lahve. Na přední straně je „Saint Laurent svatovavřinecké“ a „Lobkowicz Roudnice nad Labem 2013 Čechy.“ Naštěstí obsah je v pořádku.
Lahev jsem dostal darem v roudnické vinotéce, dokonce jsem si mohl vybrat z několika možností (Pinot Noir a Svatovavřinecké, pozdní sběr a výběr z hroznů). Z opatrnosti jsem zvolil kombinaci z titulku, Pinot Noir ve výběru z hroznů ochutnávám jedině když se tomu nedá vyhnout. K polozapomenutým sedmdesátoletním pravidlům o výběru vína (vždycky objem 0,75 litru, jedině korek a ne plastová záklopka atd.) bych soukromě přidal jedno, nikdy Pinot Noir ve výběru z hroznů. Tepání domácích přezrálých Pinotů s nesmyslně vysokými přívlastky není nikdy dost!
Až doma při otvírání lahve jsem si přečetl na zadní etiketě 11,5% alkoholu, to mě uklidnilo a naladilo. Na pozdní sběr to vypadá příliš málo, ale na moje očekávání Vavřineckého je to akorát. Jsme na chladném Severu a Svatovavřinecké je tradiční místní odrůda, žádné jihoitalské Primitivo ani španělská Garnacha s patnácti procenty alkoholu. Cokoli nad 12% nasvědčuje přezrálosti (staří vinaři říkávali, že bez řepného cukru Vavřineček neprokvasí na 12% alkoholu, ale poslední roky nám počasí přeje). Technicky je to kvašení v otevřených kádích a školení ve velkých sudech, včetně jablečno-mléčného kvašení. Podle etikety zbytkový cukr 0,1 gramu a kyseliny 4,5 gramu.
Ve skleničce je klasická rubínová barva s temným odstínem a téměř ušlechtilým projevem. Ve vůni hodně strohé, severské, švestkové a málo intenzivní, po čase s aromaty lučních bylin. Podobné to vlastně je i v chuti – stroze švestkové chutě á la lák z kompotu, úplně suché. Víno je ještě dost svěží, ale podle mého odhadu se ovocný projev už vytrácí a víno je na vrcholu nebo kousek za vrcholem. V chuti pevné, odrůdové, bez taninů, krásně pitelné s jemně kořenitým závěrem. Teď ocením nižší alkohol, při celkově jednodušším projevu chuti by vyšší podíl alkoholu mohl rušit (a člověku to připomene, že je dobré hledat ve víně i jiné věci než jen alkohol :-)
Při hodnocení se vyhnu stobodovce, mezi nabušenými sicilskými Primitivy a chilskými Carmenere by se český Vavřineček mohl snadno ztratit. Projevem není opulentní ani atraktivní, ale naopak tradiční, starosvětský, zakořeněný v tradici domácího vinařství. Má všechno, co má mít velké víno (možná s vyjímkou mezinárodní srozumitelnosti či přitažlivosti) – strohost projevu odráží střídmé poměry českých vinařských miniregionů, krajinu i průběh počasí. Dokonce se hodí do aktuálního podzimního počasí, viz fotka. Po všech stránkách se podobá burgundským Pinotům z méně známých poloh. Roudnický Vavřinec 2013 neohromil, ale potěšil a přinesl střídmé nadšení.