Dnes bych mohl zkopírovat úvod nedávného článku oznamujícího doručení vín do aktuální alsaské bedýnky. Domácí kontrola vín přináší chvíle radosti, neutrální spokojenosti i zoufání. Přesto podotknu, že jsou to jen soukromé poznámky. Vlastní nadšení nebo zklamání nabízím, ale nevnucuju. Nemusíte sdílet můj názor na to, co se mi líbí, ani na to, s čím jsem nespokojený. Místo hlubokomyslných úvodů popisy tří základních vín z aktuální alsaské bedýnky.
Pinot Blanc 2018, Famille Hauller
Ve skleničce je čirá, zářivá žlutá barva se zlatavým odstínem. Na nose květiny a jablíčka, málo intenzivní, jemné a harmonické. V chuti (konečně) slušná kyselina, ovocný projev s převládajícími zralými citrusy a jablky. Intenzivní, sladěné, v závěru lehce kořenité (až do lehké hořčinky rozkousnutých jablečných jadýrek). Pocitově suché, podle komentáře Ludovica Haullera s menším zbytkem cukru. Má jednu vlastnost společnou s víny alsaských Kuentz-Bas z loňských bedýnek – pěknou čistotu v kombinaci s jemným kořeněným závěrem. Dovozuju si, že závěrečné koření je následkem delšího lisování a s tím spojené macerace slupek. To je teoreticky v protikladu s čistým projevem, v praxi to přesto funguje… samozřejmě, když se to nepřežene atd. Jednoduché, středně plné i středně intenzivní, akord svěžího a oxidativního projevu dodává zajímavost. Psal jsem o tom už u Haullerovic Crémantu, takže podíl Pinotu Blanc v Crémantu tím považuju za potvrzený .-)
Riesling Bio 2017, Louis Hauller
Ryzlink s bio-certifikátem. Světlá citronově žlutá barva, jemná citrusová vůně s jemným petrolejovým náznakem. V chuti pěkná citrusová kyselina, málo tělnaté s grepovou hořčinkou a jemnými jablečnými chutěmi. Kyselina je doslova nezapomenutelná a dominuje dochuti ještě dlouho poté, co z patra zmizí všechny chuťové vjemy – grepy, jablíčka i jablečná jadýrka. Znova si dovolím spekulaci o delším lisování, díly kterému má víno výraznou kořenitost. Úplně suché s parádní kyselinou, 12,5% alkoholu a vpodstatě jednoduché víno do gastronomie.
Kouzlo nechtěného, s třídenním zpožděním těsně před zveřejněním textu kontroluju rozpité lahve. Riesling je úplně jiné víno a s předchozími poznámkami nemá kromě etikety nic společného. Původní (téměř excesivní) kyselina zmizela, v těle je víno vyztužené malým, ale patrným zbytkovým cukrem a kdybych výš nepsal o kořenitém extraktu, tak bych ho možná ani nezpozoroval. Před třemi dny bylo víno z několika částí, dnes je krásně spojené, harmonické (stále se bavíme o celkem jednoduchém projevu i jednoduché harmonii), ohlazené a perfektně pitelné. Příjemné překvapení. Ve skutečnosti jsem uvažoval, jestli Ludovic Hauller neměl na degustaci jiné víno, a změna projevu otevřené lahve to potvrdila. Měl stejné víno, ale otvíral ho už doma v Sélestatu!
Gewurztraminer 2016 Prestige, Louis Hauller
Světlá citronově žlutá barva, jen o fous plnější než Riesling, vyšší smáčivost. Na nose středně intenzivní, krásná a čistá tramínová vůně s krásnými růžemi. V chuti jednoduchý suchý projev s malým zbytkovým cukrem (který dává vínu vyšší plnost) a (zase!) jemnou kořenitostí, která mě u tramínu ruší. Delší lisování s extrakcí slupek bylo u Pinotu Blanc jasné plus, ale u tramínu bych ocenil větší čistotu a kořenité nebo hořčičné chutě bych raději oželel. Při lednové degustaci s Ludovicem Haullerem byl pro mě tenhle tramín jedním z podstatných důvodů pro dovoz, ale při prvním zkoumání doma to vypadá jako omyl. Tím nechci nikomu tramín od Haullerů rozmlouvat, každý máme jiné chutě a mnoha lidem nemusí kořenité chutě vadit.
Stejně jako u předchozího Rieslingu, o dva dny později nedopité víno podstatně mění projev směrem k harmonii. Nahořklá kořenitost se dá najít jen jako vzpomínka na mládí, vystoupil zbytkový cukr a celkově se tramín podstatně přiblížil typickému odrůdovému projevu. Jestli budete chtít Riesling a GWT hned po otevření vylít, přimlouvám se za druhou šanci druhý den nebo dekantaci.