Léta s sebou tahám do Toskánska tenkou knížku básní renesančního toskánského básníka. Už jsem o ní kdysi psal a datování 2009 není překlep, ale pobídka ke gůglování. Čistě náhodou jsem autora poznal v osmdesátých letech, teď vozím knížku s sebou kvůli příležitostně dávkovaným toskánským reáliím a při cucání Sangiovese na balkoně se chechtám nad jeho verši:
Trápit se umím to je očividné
stačí jen nalézt pohnutku
slzy se řinou krev mi v žilách stydne
když si dám povel k zármutku Číst dál
Rosso di Montalcino 2020 DOC, Col d’Orcia
Asi 600 tisíc lahví ročně a soukromý majitel, vinařství se mi stále připomíná, když jezdím z Montalcina domů přes Grosseto. Dlouho jsem si myslel, že to je družstvo a odolával jsem, až jsem nakonec koupil několik polovičních lahví v největší montalcinské vinotéce Bruno Dalmazio. Má ohromný výběr vín z Itálie i Francie a poměrně nízké ceny místních vín. Ze zmíněného objemu výroby vinařství Col d’Orcia je 240 tisíc lahví Brunella a dalších 240 tisíc Rossa. Číst dál
Člověk se pořád učí! Například Bolgheri. Vína z Bolgheri zná každý, stejně je to se starým městem. Znalci znají cypřiši lemovanou silnici do Bolgheri a vědí, že se jí říká Viale dei Cipressi. Jezdím sem od roku 2003 a už jsem tady strávil třináct měsíců, ale až do ledna jsem nevěděl, že v Bolgheri mají i nádraží. To koukáte, co :-) Číst dál
Volal jsem o pomoc ještě z Čech. V prosinci jsem vyprodal všechno Vino Nobile a představa zimy bez něj pro mě byla jako Sahara pro kapra. Zajel jsem si pro dvě krabice do Gracciana. Julio Straccia z Gracciana (na horní fotce z pátku) mi v lednu poslal nový ceník i s novým rosé – Nobile právě nalahvoval a rosé se bude lahvovat někdy v půli února. Už před rokem jsem byl naprosto nadšený z Rosato 2022, protože 11,5% alkoholu. Bylo to lehké, svěží, osvěžující, chlastací a mělo to jedinou chybu, že jsem o něm nevěděl předem a z celého dovozu na mě zbyla právě jedna jediná lahev. Hned jsem se vyptával, jaké bude Rosato 2023 a odpověď byla, že má 12% alkoholu. Ještě jsem ho neochutnal, ale to loňské bych tipoval na 30 lahví. Číst dál
Úvodem malé poučení o toskánské zimě. Mám v notebooku otevřenou předpověď a na příštích deset dní ukazuje jasno. Nejvyšší denní teploty deset až šestnáct, noční neklesají k nule. Ale nejlepší je modrá obloha a jen sem tam nějaký mráček, spousta světla! (Ráno jsem na internetech objevil článek s titulkem „Letošní toskánský leden je nejteplejší za posledních sto let,“ ale raději jsem ho nerozklikl.) Oproti prosinci se zdejší život výrazně zlepšil, protože v obci se 150 stálými obyvateli jsou v lednu otevřené tři pizzerie. Nejlepší je U Rybáře, ale otvírá jen na víkendy. Důchodkyni, která tam peče pizzu, bych pokaždé líbal ruce, pizza je senzační. Normálně večeře odbudu focacciou, sýrem a salámem, ale už se těším na pátek a pizzu. Číst dál
V toskánských Macanticích je všechno při starém. A to je dobře. Jen žádné změny! Naučil jsem se přijímat jen mírný pokrok v mezích zákona. Drobné radosti, jako čerstvé ragú, které koupíte v místních sámoškách balené, 20 deka za 4 EURO. Vydá na čtyři porce pasty a nemůžu se ho nabažit. Nebo Campari, kterým si vylepšuju levné ovocné limonády. Od kamarádky z Parmy jsem dostal domácí focacciu a byla skvělá, bohužel mnohem lepší než focaccie (chleby) ze sámošky. Občas se opakují i vína, která kupuju v místních prodejnách. Číst dál
Den za dnem plyne Vše je jiné
zdáli nám chladná Věčnost kyne
To je jen vtip, verše florentského renesančního básníka Angiola Poliziana z roku 2009. Hodí se k cucání toskánských vín na terase domu se zapadajícím sluncem a s hukotem moře v pozadí. Číst dál
Vánořní stromečky zatím v italských hypermarketech nevidím, ale jako první vlaštovka Vánoc se objevily hromady Panettone. To jsou vpodstatě italské vánočky – soudím podle toho, že v Čechách se prodávají jen na Vánoce (Kaufland). Tvarem jsou blíž bábovce, ale těsto je vánočkové a typicky obsahují spoustu rozinek a kandovaného ovoce. Na fotce je Panettone klasického rozměru (kilo za 3,90 EUR). S mandarinkovým džemem mám snídaně nejmíň na týden. (Edit: ten výborný džem ze sicilských mandarinek jsem nakonec snědl dřív než Panettone.) Číst dál
Svoje první Fontodi jsem si koupil v baru v Ponteginori někdy v roce 2010 nebo 11. Stálo 18 EUR a na takové utrácení jsem tehdy vůbec nebyl připravený. Chodili jsme s dětma do baru snídat (italské bary tak fungují, teplý croissant plus cappuccino, dětem croissant a džus) a já jsem lahev Fontodi dva týdny okukoval. Vypravil jsem se pro ni až poslední večer před odjezdem, zlomenej člověk, co se na celý rok loučí s Toskánskem. Objednal si kafe, sundal Fontodi z horní police vinotéky a postavil ho před sebe na pult. Patron mi dal kafe a naúčtoval mi jen Fontodi. Nemluvil jsem italsky, tak jsem jen se zdviženým obočím ukázal na kafe a patron zavrtěl hlavou a mávl rukou, jakože kafe mám k tak velkýmu nákupu zadarmo. Do ČR to vozí Jirka Markuzzi a na jeho degustacích jsem se naučil brát základní Chi Classico každoročně jako benchmark ročníku. Číst dál
Na úvod jen ilustrační fotka z Toskánska: Chiusdino a hned pojďme na dvě vína. Číst dál
Vítejte u pravidelných zpráv z Toskánska! Pátek začal zataženou oblohou a bouřkovým větrem, který ohýbal stromy a honil zahradní nábytek po terase domu. Byla to podzimní psota, ale venku bylo nezvyklých 22 stupňů. Zabíjel jsem čas úklidem bytu, posnídal v poledne a šel k moři. Kraťasy a tričko, hrozný vítr, ale domů jsem se vrátil zpocený. Na parkovišti u moře zůstaly poslední tři karavany. Tak vypadá konec sezóny. Číst dál
Místo reportu z návštěvy vinařství Fattoria Ambra jen poznámky ke čtyřem zásadním vínům. První dva týdny v Itálii mě bolelo koleno a vyhýbal jsem se procházkám po vinicích, tak jsem zredukoval návštěvu na degustaci. Ochutnali jsme osm nalahvovaných vín a jednu 2023 z tanku a jel jsem domů. Poznámky jsou většinou z večerního koštování doma. Číst dál