Pátek stručně: netypicky s budíkem na 6:30, od deseti degustace nového ročníku ve vinařství Fattoria Ambra, Carmignano. Bylo to super, vysoká kvalita a všechna vína velmi vyrovnaná, ale o tom ještě určitě napíšu víc. Potom do Lajático, Teatro del Silencio. Dva Češi, kteří se každoročně s bydlíkem staví v Mazzantě, mi před měsícem vyprávěli, že moje oblíbené abstraktní plastiky z kovových trubek tam už nejsou. Číst dál
Fattoria Il Palagio bylo první vinařství, do kterého jsem kdy v Itálii zašel. Bylo to v květnu 2003 a když jsem se tam včera po čtyřech letech zase vrátil, bylo to s velkou dávkou nostalgie. Tu ještě podpořila mladičká slečna, která mě přivítala. Zeptala se, jestli jsem tam poprvé, řekl jsem že ne, že už jsem tam byl mnohokrát. Chtěl jsem říct, že když jsem tam byl poprvé, ještě nebyla na světě, ale hned mě napadlo, že by to bylo jen žoviálně buranské a ovládl jsem se. V Itálii se všichni chovají tak zdvořile a srdečně, že jim to nechci kazit. Číst dál
Minulý týden jsem všude vykládal, jakou mám kliku. Tenhle týden bude bída, přijdou mi vyměnit plynový kotel. Mohlo by to přinést nepříjemnosti, tak honem napíšu jeden článek, dokud ještě mám dobrou náladu.
Do vedra raději otvírám vína s nižším alkoholem, ale už dva týdny přemýšlím o vynikajícím Chianti Colli Senesi 2022 od Panizzi se 14,5% alkoholu. Spočítal jsem si, že přídavek 60 mililitrů vody srazí alkohol asi o procento. Bál jsem se, že až naředím víno vodou, pukne zem a vzplane nebe, ale nic se nestalo :-) Výsledek není lepší než původní víno, ale má znatelně míň alkoholu a to je hlavní. Není zač! Číst dál
Už týden jsem z Itálie zpátky v Čechách. Odvykám si od plážování, tedy pravidelných procházek u moře, chybí mi usměvavé prodavačky a prodavači, chybí mi slunce a cypřiše. Místo toho postupně sekám zahradu, uklízím domácí nepořádek a chodím po doktorech. Nestěžuju si, ale už se těším, až budu v říjnu říkat, že jsem zpátky doma v Toskánsku. Číst dál
Úvodní fotka je z předchozího víkendu, z čekání na úplněk pod Quercetem ve Val di Cecina. Focení úplňku sice nevyšlo, ale zase mám pár fotek toskánského soumraku… Castello di Ama předchází pověst špičkového vinařství. Sídlí v Raddě, má 75 hektarů vinic plus 40 hektarů olivovníků. Založily je v roce 1976 společně čtyři římské rodiny jako společnou investici a vinařský projekt. Enologem je Marco Pallanti, který v letech 2006 až 2012 vedl jako prezident Chianti Classico Consortium a přispěl k zavedení kategorie Gran Selezione. Dnes mají skoro všechny vinice obnovené s hustotou asi 5500 keřů na hektar, což je v zóně Chianti Classico tradiční hustota. Číst dál
Jak se fotí úplněk? Blbě. Jel jsem do San Gimignana, že udělám nějaký fotky. Měsíc vycházel zhruba na jihu, představoval jsem si fotky od severní silnice nebo rovnou od Santa Margherity. Geometrie vypadá jednoduše, měsíc je v nekonečné vzdálenosti a druhý objekt naopak blízko. Říkal jsem si to je snadné, zajedu kousek stranou a bude to. V praxi sto metrů stranou znamená zajet do dolíku, ze kterého nevidím měsíc, nebo za lesík, zpoza kterého nevidím nic, a když si konečně najdu místo, ze kterého by se dalo fotit, je už tma a místo fotky mám šedý neostrý flek. Koupil jsem si aspoň dvě Vernaccie, ale druhou z nich jsem raději vyřadil z poznámek. Úplněk se nepovedl.
Číst dál
Po několika pokusech se pomalu začínám smiřovat s tím, že i vína od tradičních, legendárních vinařství mohou být zajímavá (a dobrá). Začalo to Chianti Colli Senesi, což je obecně málo oblíbená denominace, potom jsem s výraznou slevou koupil základní Brunello a Rosso di Montalcino, a furt dobrý. Napotřetí jsem v nejlepší montalčinské vinotéce (Bruno Dalmazio) ulovil Chianti Classico. Nějak se to sešlo, cestou zpátky mi dokonce došlo, že jedu kolem Banfiho sídla Poggio alle Mura, ale fotku jsem neudělal. Místo ní jen černobílý dokument z Val d’Orcia.
Číst dál
Náhodný objev, doporučení od dávné italské známé. Vinařství Perazzeta sídlí v Montenero D’Orcia, což je na okraji Orcie čili Brunella di Montalcino. Denominace Montecucco, ve které Perazzeta zatřiďuje svoje vína, je málo známá, ale z Montenera je vidět na druhé straně údolí Banfiho Poggio alle Mura. Zajel jsem si pár kilometrů cestou do Montalcina a koupil pár lahví jako degustační vzorky. O Montecucco prakticky nic nevím, vídám jen občas nějaké lahve v supermarketech. Podle první prohlídky je to podobný systém jako (moje oblíbené) Montescudaio, tedy směsi Sangiovese s Merlotem a Cabernetem Sauvignon a Syrahem. Zrovna na Syrah jsem byl zvědavý, ale přijel jsem do vinařství bez ohlášení a odjel bez Syrahu. Číst dál
Když jsem minule prudil s těmi paďoury, co si jedou do Val d’Orcia fotit cypřiše, tak tenhle hájek jsem fotil už nejmíň šestkrát (třeba tady). Až včera jsem zjistil, že se dá jít sto metrů po silnici, obejít svah a vylézt k hájku zezadu, a že konečně dostanu na fotku kříž bez pozadí. Velcí fotografové říkají, kdo má nohy, ten nepotřebuje velký objektiv… cestou k další fotce jsem se styděl, že mi to trvalo, ale potom jsem si řekl, že někteří paďouři na to nepřijdou nikdy :-) Číst dál
Aby bylo jasné, že se v Toskánsku neflákám – v únoru jsem si splnil letité přání návštěvou slavné degustace Anteprima di Vino Nobile, v březnu jsem si zkušenosti ověřoval na dvoudenní degustaci Terre di Toscana za účasti 133 prvoligových toskánských vinařství. Na místě jsem se ujistil o tom, co tady leta hlásám a co píší i italští bloggeři, tedy že moje oblíbená Tenuta di Gracciano della Seta patří do nejužší místní špičky. Letos je chci přivézt už po desáté a spěchám, protože letos je to poprvé, co místní vinařství uvedou na trh nové víno, Pieve. Bude to zatím nejvyšší kvalitativní kategorie, vyšší než Riserva, tak pojďme na to, než nám to svět vykoupí :-) Číst dál
Správně bych měl mít titulní fotku s věžemi San Gimignana, ale včera bylo zataženo, fotka tmavá, a starou se mi nechtělo dávat. Na fotce je přehlídka úlovků z výletu do SanGi jako příslib dalších textů. Skoupil jsem všechny ukázky nového ročníku 2024 a těším se! Číst dál