Dnes trocha kontroverzních keců o vinohradnictví a globálním oteplování. Je první prázdninové pondělí a všichni čtenáři vyfučeli na dovolenou, tak možná naštvu míň lidí… ale začnu Pinotem. Hned první doušek mi připomněl úvodní degustaci ve vinařství v říjnu 2021, kdy jsem si napsal, že to je německý styl Pinotu. Technicky to není tak jednoduché, hrozny pocházejí z vinice osazené třemi klony Pinotu včetně typického burgundského, ale víno asociuje spíš studené německé Pinoty. Což je překvapení, když srovnáte typický průběh počasí v německém Ahru a toskánském San Gimignanu. O ročníku 2021 mi obchodní ředitelka vinařství řekla, že ve vegetačním cyklu 83 dní v kuse nespadla ani kapka srážek (a průměrný čtenář Skleničkova blogu by měl vědět, že od květu do sklizně révy to trvá sto dní). Teplotní špičky kolem čtyřiceti jsou v San Gimignanu od konce května do začátku září spolehlivým pravidlem. Jak je možné, že v takových podmínkách udělá vinař Pinot s 12,5% alkoholu, svěží kyselinou a nepřehnanou ovocnou zralostí? Nechci vyprovokovat debatu o ekologii, ale chci říct jedno: globální oteplování by se nemělo stát výmluvou pro špatné vinohradnictví.

(Fotka Alda Violiniho je jen ilustrační. Červnová krajina u San Quirico d’Orcia, kterou jsem fotil v listopadu.) Ještě nikdy jsem neměl dobrý domácí Pinot Noir ve Výběru z hroznů a často jsem si lámal hlavu nad moravskými Pinoty se 14,5% alkoholu. Naposledy v lednu mi kamarád vysvětloval, že to byl špatný ročník a dlouze popisoval ságu sklepních operací… tehdy jsem si uvědomil, že jsem za posledních deset let strávil skoro rok v Itálii, Německu a Francii, vesměs na návštěvách vinařství, ale nikdo mi nikde nevypravoval historky o tom, jak bojoval s vínem ve sklepě. Všechny ty vítězné historky o špatných ročnících a nepřízni počasí byly z vinice. Podobně mi Camelia vypravovala historii Pinotu Panizzi.

Panizzi byli první a dodnes jsou jediní, kdo v SanGi pěstuje Pinot Nero. Na první pokus vyrobili dokonale zralý, ovocný, opulentní Pinot Noir, který měl jedinou chybu: 15% alkoholu. Vtip je v tom, že vinařství neřeklo: to je terroir, máme horké suché počasí, hrozny dozrávají do vysokých cukrů atd atd. Naopak řeklo, že Pinot s patnácti procenty je blbost a že to nechtějí. Změnili způsob vedení keřů na vinici. Změnili střih listů. Enolog přišel s tím, že když v horkém jaru ostříhají listy, aby umožnili proudění vzduchu, réva na dva týdny přestane dodávat živiny do hroznů. Ale fotosyntéza běží dál a v hroznech se dál ukládají cukry. Vymyslel, že místo stříhání vytvarují zalistění pomocí svorek, bez střihu, aby réva nepřestala vyživovat hrozny. Doufal, že hrozny budou mít stejnou zralost o dva týdny dřív, ale budou mít o dva týdny míň cukru. Následující rok udělali poprvé Pinot Nero s 12,5% alkoholu. Tak mi potom vyprávějte, že moravský Pinot se 14,5% alkoholu v teplém roce je OK a že musím respektovat ročník..

Pinot Nero 2021 San Gimignano DOC, Panizzi
Malá úlitba Burgundsku: ambaláž. Stylizovaná burgundská lahev, dál už je to klasika. Korek z drti a typická etiketa, odlišená od ostatních vín Panizzi jen barvou. Ve skleničce je světlejší rubínově rudá barva, na nose odrůdově čistý mladý Pinot s málo zralým ovocem a nevyzrálými taniny. Višně a maliny, vrbová houžev, nižší intenzita, slušná čistota. V chuti pěkná kyselina nesená třešněmi a višněmi (žádná velká zralost a to mi můžete věřit, před pár hodinama jsem vařil višňovej džem. Čekal jsem, až budou višně zralé), lehké, málo plné, s lehkými a ještě trochu drsnými taniny. S ohřátí i štiplavě kořenitý závěr. Projevem je to spíš selské, zatím bez elegance, jediná rafinovanost je kontrast mezi vyprahlým horkým San Gimignanem a lehkým projevem Pinotu. Hodně se těším na to, jak se víno vyvine za dva roky. Až se rozpustí hrubší taniny, může to být na úrovni slušných burgundských červených Village.