Po prvních fotkách z výletu musí přijít druhý díl. Začínám ráno v La Roche Vineuse poblíž Mâconu. Ve vinařství Domaine Chêne jsem byl už několikrát, dojmy byly kolísavé. Tentokrát byla s chutnanými víny spokojenost, ročník 2015 byl prostě dobrý. Myslím, že podrobnější poznámky budou následovat. Číst dál
a jmenuje se Mee Godard.
Dnes se budu opakovat a estéti mi to (zase) vyčtou. Tak do toho, první fotka je fousatá jako starý vtipy, ale ještě mě to neomrzelo. Prodám zahradní domek na samotě, dobrá lokalita. Bez vody a bez elektriky. Realitky nevolat! Číst dál
Určitě musím dementovat (popřít) pomluvy, že jedu do Francie jen proto, že se mi ani po týdnu nechce doma uklízet. Hektický týden byl fajn, ale rozhodl jsem se splnit si jeden dávný sen. Musel jsem přitom překonat mnohé překážky a zjistil jsem, že vypít lahev burgundského bílého Premier Cru je rychlejší než rezervovat si v Burgundsku ubytování . Číst dál
Já vím, že na Zlatou neděli nikdo nebude číst wineblog, ale je to přesně rok, co jsem objel pár vinařství v Beaujolais, Maconu a Chalonu. Když teď připravuju další beaujolaiské bedýnky, chci si připomenout nadšení, které jsem měl z ochutnávek včetně nehotových vzorků ročníku 2015.
Titulek mě napadl už po včerejší degustaci u Bouthenetů v Maranges, tak dobré a přitažlivé byly čerstvě nalahvované Pinoty. Jen jsem to nechtěl zakřiknout, protože dnes mě čekaly další čtyři návštěvy od Beaujolais až po Montagny. Končil jsem po páté u Maconu s Pouilly-Fuissé, takže to bylo kolečko. Jestli bylo vítězné, to ukáže až příští rok.
Beaujolais je takové malé Burgundsko: má všechno, co má Burgundsko (výrazné vinice s odlišným podložím, dlouhou tradici, dvě striktně dané odrůdy, staré a nápadně nízko vedené viniční výsadby a variabilní sklepní metody), ale ve dvou věcech se odlišuje. Místo Pinotu má odrůdu Gamay a místo vysokých cen nízké. Na fotce tradiční pálení starého dřeva ve vinohradu ve starém plechovém sudu navařeném na trakař. Už jsem tu měl podobné fotky z Burgundska i z Loiry, z vinic jde kouř celou zimu. Pro nové čtenáře opakuju blog z druhé cesty do Beaujolais únoru 2015. Číst dál
Na pomoc v rozhodování nerozhodným dnes kopíruju rok starý článek o degustaci vín sicilského vinařství Cantine Arini. Přihlášek do aktuálních sicilských bedýnek se už sešlo dost na to, abych vína bratrů Ariniových přivezl, ale budu rád za další dušičky. Sicílie nejsou jen tichá vína a Cantine Arini jsou jedním z dvacítky výrobců Marsaly, unikátního fortifikovaného vína.
Ve čtvrtek jsem vyhlásil sicilské bedýnky a o víkendu jsem se probíral fotkama z několika dnů, které jsem strávil na Sicílii na konci června 2015 na pozvání italské marketingové agentury, která propaguje italská vinařství. Podrobněji jsem o tom psal v červnu a červenci 2015, teď jen propagační přehlídka fotek. Na úvod výhled ze salonku ve čtrnáckém nebo patnáctém patře hotelu, kde celý první den běžely degustace s vinaři. Číst dál
Po třech nebo čtyřech letech jsem byl zase na Moravě, s dcerou jsme projeli většinu posvátných moravských míst. Spojil jsem to s rozvozem vín v Brně, ale záminkou k výletu byla návštěva Aqualandu Moravia (dcera ho miluje) a samozřejmě Horňácké slavnosti. Na úvodní fotce Kuželovské zpěvulky, moravské kroje se mojí dceři líbily už poprvé před lety. Číst dál
Jen pár fotek z krátké cesty na Moselu. Po dvou červnových degustacích mi rázem zmizely ryzlinky 2015, tak jsem musel doplnit zásoby. Jen tak mezi řečí jsem se zmínil dceři, a ta chtěla jet taky. Vzal jsem ji s sebou a udělali jsme si pár procházek. Číst dál
Za malou blogovací pauzu může nedostatek připojení. V Itálii jsem chodil krást wifinu na ulici, ale v Německu ani to nepomáhá. Na úvodní fotce výhled z okna našeho ubytování na Moselufer. Číst dál
Report jsem avizoval už včera, včetně zmínky o setkání v Perugii v roce 2012. Na velké degustaci měl tehdy Giovanni Dubini společnou prezentaci s Alessandrem Meniconim z vinařství Perticaia. Podle mých poznámek to byla nejlepší ochutnávka z celkem 25, které jsem tam absolvoval, ale měl jsem problém s Umbrií. Vína z Toskánska dokáže propagovat každej trouba, ale umbrijské Grechetto, Sagrantino nebo Procanico jsou těžší oříšek. V roce 2012 jsem si na to netroufal. Dnes Perticaiu dováží La Fattoria a já jsem se vypravil do Rocca Ripesena u Orvieta za Dubinim. Číst dál
