Ve čtvrtek jsem vyhlásil sicilské bedýnky a o víkendu jsem se probíral fotkama z několika dnů, které jsem strávil na Sicílii na konci června 2015 na pozvání italské marketingové agentury, která propaguje italská vinařství. Podrobněji jsem o tom psal v červnu a červenci 2015, teď jen propagační přehlídka fotek. Na úvod výhled ze salonku ve čtrnáckém nebo patnáctém patře hotelu, kde celý první den běžely degustace s vinaři.
Čtyřhvězdičkový hotel tady nemám, abych se chlubil. Pro pochopení Sicílie je (aspoň myslím) důležité pochopit její kontrasty, nebo aspoň rozdíly mezi některými italskými regiony a Sicílií. Toskánsko, Lazio nebo Marché jsou bohaté regiony, Sicílie je chudá, i když tomu hotel nenasvědčuje.
O dvě stě metrů dál na stejné ulici jako náš hotel. Relativní chudoba je v Palermu nápadně viditelná, některá místa vypadají jako pražský Žižkov před třiceti lety.
Pohled na Palermo s pásem hor kolem města od hotelového bazénku ve čtrnáckém patře. Nádhera. Sicilské kontrasty…
Palermská ranní špička je proslulá. Vlekli jsme se autobusem do nedalekého Trapani, jen hodinu to trvalo přes Palermo. Odpolední špička byla mnohem horší. Šofér nám doporučil dojít pěšky, protože poslední kilometr k hotelu by zabral další hodinu.
Jakmile jsme vyjeli z Palerma, už to byla pohoda. Nemám rád cestovky se společným programem, ale na Sicílii jsem to ocenil. Kdybych měl auto a mohl jet sám, asi bych do Trapani na degustace nikdy nedojel. Furt bych zastavoval a fotil.
Oběd v místním vinařství Musitá předčil všechno, co jsem dosud zažil. Už jsem o tom psal podrobněji tady, ale k pochopení jsou důležité i místní kontrasty. Včetně našeho blahobytného hotelu s bazénem na střeše a slumů o dvě stě metrů dál.
Tehdy jsem o tom napsal první dojmy: Je to paradoxní, protože v Palermu byly k vidění oprejskané fasády a všudypřítomná skromnost. Sicílie je kamenitá, tvrdá a asi i chudá země. Vína i jídla většinou postrádají ušlechtilou rafinovanost, jsou často rustikální a v dobrém smyslu vesnická, ale hýří radostí, pestrostí a životem.
Naštěstí jsem si dal degustaci Marsaly s bratry Vitem a Giacomem Arini až po obědě :-) Popravdě si myslím, že velkou většinu 150.000 litrů jejich roční produkce tvoří ta lehká a snadno pomíjivá tichá vína z odrůd Grillo, Catarratto, Grecanico, Nero d’Avola a Frappato a Syrah, a těch pár tisíc lahví fortifikovaných vín si dělají pro vlastní radost. Když se podíváte na fotky bratrů Arini (nebo jejich rodičů, kteří vinařství založili), nějak je jasné, že pokud jde o pěstování a výrobu vína, jsou to autentiční Sicilani a zemědělci.
Nabídka sicilských bedýnek tady je možná trochu složitá, tak to těm, co vydrželi číst až sem trochu zjednoduším. Půlbedýnka A je výběr tří tichých vín, o kterých jsem psal o odstavec výš, že je to hlavní produkce Cantine Arini. Tichá vína v základní kvalitě. Půlbedýnka B jsou fortifikovaná (dolihovaná) vína, případně aromatizovaná (Mandorle). Céčko je ta pravá Marsala a Déčko je pro mlsaly nebo znalce. Perpetuální Marsaly s víceletým doplňováním mladých vín a delším vyzráváním v sudu. Kontrasty, o kterých jsem tady psal, se nejlíp projeví srovnáním púlbedýnky A a D, ale úplně postačí srovnávat A a C. Už staré Marsaly z půlbedýnky C jsou dostatečně rafinované, aby ukázaly pestrost Sicílie. Podrobnosti jsou tady, přihláška je tady. Těším se, že se přidáte k bedýnkářům :-) Marsala za to stojí!