Nedočkavě jsem se probíral trofejními lahvemi z víkendu v Troji a nakonec jsem se rozhodl pro žernosecký Vavřinec. Vipava se musela kodrcat déle a hlavně byla řádně nalahvovaná (takže jí delší čas prospěje), ale Vavřinec je sólo vzorek stočený do lahve ze sudu, tak mu nejvíc prospěje, když ho otevřu hned.   

V Troji bylo o víkendu několik vynikajících Vavřinců: pamatuju si jeden špičkový od golských Gsellmannů a jeden svatomartinský od Michlovského z roku 2012. To je totiž tak: Michlovský udělal Svatomartinské a co neprodal hned, to s jinou etiketou prodával dál a nakonec prezentoval i na degustaci PPV. Archivní Svatomartinské je parádní protimluv, ale Michlovského Vavřinec obstál a připomněl mi, jak mi jednou mezi řečí Richard Tichý mezi řečí v Hruškách v kuchyni řekl, od Miloše Michlovského jsem nikdy nepil špatné víno. Animální až do selských aromat, ovocné do švestek, s koncentrovanou chutí. Všechno jen v nerezu, příjemné taniny extrahované jen ze slupek. Lehké, s nízkým alkoholem. Proměnlivé, po čase animalita zmizí a zůstane ovocný projev.

Svatovavřinecké 2014, Porta Bohemica

To Aleš Svatoš dá i vavřince do sudu, dokonce do barikového. Jenže už pohledu ve sklepě je jasné, že ten sud slouží nejmíň posedmé, takže se o barikování nedá mluvit, jen o malém sudu. Barva je typická karmínová rudočerná, koncentrovaná. Ve vůni přezrálé ovoce a nebýt to Vavřinec, o kterém staří vinaři říkají, že bez doslazení se z něj nedá udělat víno, tak bych napsal o botrytidě. V chuti začíná perličkou a pamatuju se, že hned po otevření se na začátku chuti lehce podepisovaly těkavky. Ty časem ustoupí a zůstane koncentrovaný švestkově ovocný projev s klidnou, odbouranou kyselinou a měkkými taniny. Hádám, že budou ze slupek, protože desetkrát použitý sud jich už asi moc do chuti nepustí. Krémová struktura a hustota získaná dlouhým ležením na kvasnicích, už je to asi osm měsíců. Hádám nízký alkohol a přes vyšší koncentraci (extrakt) lehký projev, víno pro řidiče, co musí ráno vstávat a sednout za volant. Pitelné a zábavné, je toho dost k objevování a nic mě neruší a neotravuje.

Vzpomínám si, že v březnu byl Vavřinec ze sudu víc strohý, víc postavený na kyselině, ale lehkost si drží stále, jen je trochu plnější a serioznější. Aleš Svatoš si pamatoval, že jsem v březnu na blogu napsal, že „to bych chtěl :o),“ ale já jsem tím myslel, že to bych chtěl prodávat!

Vavřinec je dopit, vína z Rhôny objednaná a zaplacená. V úterý večer se s šestnácti z vás sejdeme U Lachtana na degustaci Burgund a Beaujolais! (opravuji: se 14 z vás, zrušená rezervace a dvě volná místa :o)