V neděli jsem podlehl volání slunce a vytáhl na zahradu stůl, křesílka a ping-pong. Na stůl jsem postavil několik vín z burgundských supermarketů z nedávné cesty za beaujolaiskými bedýnkami a pak už to bylo jen o tom, nakolik propadnu nebo odolám zvrhlému pokušení napsat něco hnusného :o) Utratit 20 EUR za tři vína v Carrefouru cestou domů po několika návštěvách špičkových beaujolaiských vinařství je tak trochu jako zastavit se zamilovaný cestou z romantické večeře s novou láskou v bordelu, ale přesně to jsem udělal. Přirovnání není úplně přesné, ale o tom jak má končit romantická večeře se psalo cynicky výstižně už tady.     

Tři dny burgundského výletu jsem odolával vábení supermarketů, ale čtvrtý den při odjezdu jsem stejně podlehl a tři vína koupil. Při první návštěvě supermarketu mě pobavilo, že jména a značky známé z dávné poslední návštěvy se už v policích nevyskytují. Další cesty krajinou ukázaly, že některé stáčírny a velkosklady stále stojí na svých místech, ale mají nové názvy. Navíc každá z těch velkých fabrik má několik menších značek, které se tváří jako nezávislé vinařství, ale nejspíš se zpracovává v těch velkých hangárech podle cesty. Když mám denně domluvené čtyři návštěvy malých (a skutečně nezávislých) vinařství, odvezu si z nich dost vzorků, abych v supermarketech nakupovat nemusel. Jenže nakonec stejně podlehnu chutím na šardonky, a odolejte těm sedmieurovým nabídkám.

Le Crépillione Chardonnay 2013 Macon-Villages AOC, Domaine Fichet

Na webu jsem našel, že Domaine Fichet je nezávislé dvacetihektarové vinařství, ale podle první degustace je to typická fabrická velkoprodukce, navíc spíš nepovedená. Korek z drti by mi vadil nejmíň, typická zlatavá barva je OK, ale ve vůni je dost nečistot, že se ani nedá napsat, že by to byla neodvětraná aromata jablečno-mléčného kvašení: je toho víc. V chuti pěkná kyselina, dost dubových aromat, přezrálé citrusy a tropické ovoce, hodně plné až nabušené, ale bez velké svěžesti a radosti, nečisté. Jako vzpomínky na vyšumělý vztah: Kam se ta láska poděla? Jako by ani nebyla! Už jsem tady psal o šardonkách v českých supermarketech, kde za stejné peníze můžete koupit něco nesrovnatelně horšího, takže žádná tragédie :o)

To je ten rozdíl mezi charakterem a kvalitou: víno má všechny (tak atraktivní) vlastnosti burgundských Chardonnay – plnost chuti, ovocný projev, barikovou kořenitost – ale nemá kvalitu potřebnou k tomu, abyste si jeho charakter užili. Zasloužený trest pro lidi jako já, kteří už vědí (nebo by měli vědět), že v supermarketu se nic takového nenajde.

Crémant de Bourgogne Brut NV, Marie Ambal, Tasteviné

6,99 EUR, no nekupte to :o) Možná v tom byla trocha masochismu, protože hangár výrobce velikosti depa pro letku Boeingů nelze z dálnice u Beaune přehlédnout. Jel jsem teď kolem třikrát a pokaždé mi fotku zkazilo nějaké předjíždění. Může tam vůbec vzniknout něco dobrého? Na druhou stranu miluju etiketu s logem Tastevinage: málokdy (jestli vůbec) mě zklamala. Právo označovat víno touhle etiketou uděluje Bratrstvo rytířů tastevinu pouze vínům, jejichž kvalita překračuje jejich zatřídění, a vzhledem k velmi výběrovému složení rytířské společnosti bývá na doporučení Bratrstva spolehnutí.

Hodně plná nazrálá zlatá barva. Ve vůni krém na boty, tropické ovoce, stopově i mokrý hadr. Přezrálost a mineralita jako tušení příjemného vývoje. V chuti komplexní vyrovnanost: svěžest s nazrálostí, kyselina s tělem, ovocitost s mineralitou, na co si vzpomenete, všechno je vybalancované. Suché. Jestli to je průmyslový výrobek nebo řemeslný? Průmyslový, ale perfektní. A kdo to dělal, měl šťastnou ruku a řemeslo uměl taky, mistrovsky. Určitě najdete v Burgundsku Crémanty křupavější, minerálnější a svěžejší, ale asi ne pod 7 EUR. Smekám a ukláním se.

Supermarketová vína v aktuální Komunitní bedýnce nenajdete: jen opravdové, autentické Beaujolais ze dvou špičkových vinařství, Paul Janin a Louis-Claude Desvignes. Vyzkoušejte Beaujolais tady!