Dnes už doopravdy. Chybějící kabel k foťáku je nahrazen a tak se pozdě, ale přece vracím k včerejšímu příspěvku a přidávám chybějící fotky. Takhle to vypadá, když se sejde úplněk se slunovratem, měsíc nad Švarcvaldem.  

Cílem cesty je Montepulciano a Orvieto, ale na poslední chvíli jsem vyrazil dřív, abych získal jeden den na projetí starých známých míst. Zrovna jsem na blogu psal o San Gimignanu, tak mě to tam táhlo. Měl jsem smůlu – nejlepší pizzerie, kterou znám, si vybrala úterý jako zavírací den, ale jinak to vyšlo. Odpoledne jsem se jen z marnivosti stavil na kafe v Ponteginori, abych se ujistil, že mě po několika letech majitel zase pozná. Dopadlo to dobře, a kafe stálo neuvěřitelných 1,00 EUR. Tak mě ta marnivost nepřišla moc draho.

Starou fotku z Fattorie Il Palagio jsem si vypůjčil do včerejší hlavičky, tak teď nová fotka. Mám slabost pro jejich Arnolfo di Cambio, čisté Sangiovese z bariku. Koupil jsem si ročník 2010, je výborný. Pobavily mě kopie tří diplomů ze soutěže Prague Wine Trophy 2014 vylepené na malém barovém pultu v degustační místnosti. Když se hodnotila jejich Vernaccia Gentilesca, náhodou jsem byl v porotě :-) ale to slečna za pultem nevěděla.

Několik Vernaccií a Sangiovese s Renatem Baldiserotto v Castel San Gimignano. Santini je nejlepší, ale Podere Canneta je letos taky hodně dobrá. Nakoupil jsem vzorky a možná ještě o některých vínech napíšu podrobněji. Trochu rozpačitá byla některá červená připravená bezzásahovou metodou. Bylo až moc poznat, že vinař nechal víno, ať si dělá co chce, i víno samo jako by nemělo žádné ambice. Ale s cenou pod 5 EUR je to na rozhodnutí každého. Já jsem to nekoupil.

Querceto a vinařství Marchesi Ginori Lisci. S Lorenzem Tardivo jsme prošli stávající nabídku a podle fotky potom bylo co uklízet. Následně jsme s panem Guicciardini otevřeli nalahvované, ale dosud do prodeje neuvolněné Castello Ginori 2012. To bude hodně zajímavé, protože je v něm malý přídavek Cabernetu Sauvignon a Syrahu, a Syrah tam je pěkně cítit! V ročníku 2015 pěkně dozrálo Vermentino, takže Virgola 2015.

Do Caiarossy jsem přijel zrovna když byla budova zahalená lešením a novou omítkou. Těsně před tím, než dostala barvu, to vypadalo jako Caiabianca. Na fotce Emilio Mancini, má v Caiarosse na starosti export. Otevřel mi lahve z aktuální nabídky i některé staré. Jen stručně: bílá Caiarossa 2014 je pecka. Stále Chardonnay a Viognier z bariku, ale tentokrát pevné, silné, s burgundským projevem. Pergolaia 2011 se krásně uhladila. V září byla ovocná a přímočará, teď vyzrává do krásy. Pergolaia 2010 je asi na vrcholu nebo těsně před ním, ale je už vyprodaná.

Furt propaguju, jak Toskánsko voní, tak tady je jeden ze zdrojů. Žlutá kytka, keř, co dorůstá i přes dva metry a voní jako některé rafinované Chianti.

Na závěr panoráma Volterry, moje nejoblíbenější. Dobrou noc!