V sobotu ráno jsem si říkal, na co bych si vlastně stěžoval? Na střeše domku taková rampouchová krása, Stefan Erbes mi z moselského Ürzigu napsal, že v pátek posbíral při minus deseti hrozny na Eiswein (a má ho sto litrů) a mně dokonce při minus deseti ráno nastartovalo auto! Opakovaně se mi daří objevovat skvělá vína doma i ve světě (občas i taková, jaká si sám nemůžu dovolit pít). Mám to dobrý!  

Ještě ztuhlý z vinice mi Stefan psal dotazy a návrhy k večeři, kterou chceme už počtvrté pořádat prvního února, ale stále nemáme z restaurace potvrzené podmínky.  Tak ještě chvíli vydržte, snad to klapne. K tomu jsem si otevřel 2014 Ürziger Würzgarten Riesling Sekt trocken (foto nahoře), klasický sekt kvašený šampaňskou metodou v lahvi. Od léta jsem si ho odpíral, aby mi zbyl pro prosincové objednávky. Po té dlouhé době přišlo překvapení, krásně vyzrál. První dojem po otevření už netvoří ovoce, ale křemenná mineralita až do aromat staré kůže prvorepublikových křesel. Paráda, přestože mám ve víně rád ovoce, tahle proměna je jako když se z kukly vylíhne motýl. Tabák, kůže, křísnutí křemenem, převládají minerální chutě a jen decentně v pozadí je zralé ovoce. Slušně plné a německy suché, malý zbytkový cukr spíš přidává plnosti než sladkosti.

O vánočním volnu jsem napjatě sledoval zprávy o počasí a plašil nervozitu z blížících se mrazů. Měl bych tento týden přivézt víno z Beaujolais, ale mrazy transportu nepřejí a tak vyčkávám. Teď tady měly být jako překvapení na výběr dva grafické návrhy beaujolaiských triček pro účastníky bedýnek, ale vinař si nepřál trička se svojí podobiznou a grafiku neschválil. Trička pro příště nevzdávám, ale jak říkávaly moje děti: Nebuď smutný, to se stává – pokaždé se nevyhrává. Dnes jen degustační poznámky.

Les Vignes des Jumeaux 2014, Beaujolais-Villages, Paul Janin et Fils
Bylo třeba dokonalého sebeovládání, abych ho neotevřel dříve, protože jsem ho přivezl už v prosinci 2015. Nepřiznaný biodynamik Eric Janin ho získává z šedesátiletých jílovitých vinic (jíly obecně znamenají plnější, ovocnější vína) s nízkými výnosy (30 hl na hektar). Ovocnému projevu přispívá i to, že kvasí kompletně odstopkované hrozny, osm měsíců v betonovém tanku a žádné sudy čili beaujolaiská klasika. Přesto mám z degustace dojem, že víno se teprve blíží k vrcholu, koncentrace a plnost je velká, taniny lehké ale znatelné. Typická temně rudá barva s fialovým odstínem, ve vůni zprvu selské, ale po dvou hodinách se nadýchne k poměrně příjemnému ovocnému projevu s fialkami. V chuti slušná, ale ne agresivní kyselina a podobný vývoj jako ve vůni. Zprvu hrubé a selské, ale po čase se srovná a zharmonizuje. Červené ovoce, slabší vyzrálost a jen 12,5% alkoholu. Typický kořenitý závěr je jen jemný, žádný pepřový ocas se nekoná. Určitě doporučím karafu, úvodní selská podoba není moc přitažlivá, ale ohlazené a harmonické Gamay po dvou hodinách překvapí kultivovaností. Stále to není žádná složitá symfonie, ale víno ukazuje odrůdu, charakter, jednoduchost i harmonii. Možná to píšu s podvědomými ohledy na cenu. O sto kilometrů na sever od Romanèche-Thorins bych si víno takové kvality asi nemohl dovolit.

Další zapomenuté víno je ze zářijové burgundské bedýnky: Aligoté 2015 od Bertheneta z Montagny. Mnohokrát jsem říkal, že Aligoté se nemůže vyrovnat burgundské šardonce, ale musím ocenit nečekanou a dlouho odříkanou radost. V případě Aligoté krásnou kovovou vůni, v chuti souzvuk kvasnicového tónu s vápencovou mineralitou, slušnou plnost a harmonii, za 240 kaček fakt dobrý. 87 bodů/100. A není to reklama, už jsem ho vyprodal.