Dnešní zápisek vznikl jako vedlejší účinek přípravy na úterní pražskou degustaci vín ze Skleničkových bedýnek. Už jsem přihlášeným účastníkům potvrdil místa, zbývají poslední dvě. A já jsem začal hledat další a další vína, která bych tam vzal. Dnešní Burgunda je (nebo bude) výborná, ale v úterý ji nevezmu. Hned to vysvětlím.
Špatná zpráva je, že jsem víno otvíral v neděli. Napřed jsem napsal docela pochvalnej popis, ale v polovině lahve mě nadšení opustilo, vytratilo se. Závěr byl nic nezveřejňovat. Poslední dvě deci jsem našel až za čtyři dny. Bylo skvělý. Proč je to špatná zpráva? Protože podle toho odhaduju, že do skutečně velké formy vínu chybí dva až tři roky.
O Marku Bouthenetovi, starostovi Cheilly-les-Maranges a jeho synovi Antoinovi jsem psal už víckrát (poprvé tady a pak třeba tady a tady, o apelaci Maranges taky tady). Stručně řečeno otec Marc vybudoval dvacetihektarové vinařství (tedy na místní poměry velké, průměrná rozloha vinic na jednoho majitele je v Burgundsku asi šest a půl hektaru) a poměrně brzy ho předal synovi, absolventovi beaunského Lycée Viticole. Ten zavedl některé novinky a z pohledu zákazníka zmodernizoval vína (nikoli vinařství, to zůstalo víceméně stejné). Překvapilo mě, že když teď koupili necelý hektar starých keřů Pinotu v Maranges AOC, vyklučili ho a nahradili Chardonnay. Ale pak jsem si uvědomil, že přes 90% výsadeb v Maranges tvoří Pinot a Chardonnay je popelka. Místní samozřejmě touží mít víc Chardonnay, aby měli vyrovnanější, širší sortiment vín. Nejvíc se Antoinův příchod projevil právě na La Fussière. Z původně tvrdého, taninového Pinotu se stal Pinot ovocný, přístupný a příjemný. Stačilo odstopkování hroznů a macerování pouhých bobulí. Mimochodem, stejně jako Michel Guillard, autor včerejšího Pinotu z Gevrey-Chambertinu, chodí stále v domácím pleteném svetru, Marka Boutheneta nejčastěji potkáte v kostkované košili a pohorkách. Starosta – nestarosta, tohle je ještě to původní, staré Burgundsko. Když přijedete z Chassagne do Cheilly, jako byste se vrátili v čase o dvacet roků zpátky.
Maranges Premier Cru La Fussière 2014, Marc Bouthenet
V prvních burgundských bedýnkách v roce 2015 bylo extrémně čisté ovocné a elegantní La Fussière 2012, čtrnáctka zatím není tak extrovertně ovocná, ale už vystupuje z původní uzavřenosti a čistí se, ovocný projev je na vzestupu. Po čtyřech dnech (viz úvodní odstavec) je ve skleničce středně plná rubínová barva s bledým okrajem, ne úplně jiskrná (zřejmě bez filtrace). Ve vůni jemně ovocné do třešní a švestek, hodně zralosti, trošičku těkavek a dubového dřeva. V chuti slušná až silná kyselina, švestkový lák, stále dost tříslovin a tradiční špetka zemitosti. Projevem je to ještě trochu selské víno, strohé až přísné, ale ovoce se už rozvíjí tím směrem, kterým šel ročník 2012.
Připomínám poslední volná místa na úterní skleničkovské degustaci na Jiřáku, Praha 3. Podrobnosti jsou tady, přihláška tady.