Skromnost stranou, začnu samochválou. Sangiovese z Gracciana do osmašedesátých Skleničkových bedýnek dnes přijelo. Přeprava byla mistrovská operace a kdyby byla jen trochu rychlejší, už by to byl celní delikt :-) V úterý dopoledne jsem víno objednal, odpoledne přišla faktura a vzkaz, že paleta bude připravená k vyzvednutí ve středu. Tak se i stalo a ve čtvrtek odpoledne jsem ji vyložil. Klaplo to dokonale a zopakovat se mi to asi nikdy nepodaří. V pátek začnu víno rozvážet. Teď večer už mám otevřené Rosso 2017 i Nobile 15, ale po přeskládání objednaných lahví a odnesení zbytku do sklepa jsem tak unavený, že by degustační poznámky asi byly … nespolehlivé. Přesto se mi Nobile 2015 moc líbí, vydržte!
Blíží se konec roku a začínají se objevovat ankety. Wine Spectator zatím jako upoutávku dal deset nejlepších vín toku 2018 (s převahou domácích vín, takže pro Evropana nuda číst). Nejlíp jsou na tom Italové, zveřejňují rovnou nejlepší vína roku 2019. Už měsíc hltám jako detektivku na pokračování výsledky nejprestižnějšího průvodce Gambero Rosso, který postupně zveřejňuje svoji volbu nejlepších vín v jednotlivých regionech. Na Gambero Rosso se tlačí bývalý šéfeditor Daniele Cernilli a jeho Guida Essenziale ai Vini d’Italia 2019, který postupně zveřejňuje nejlepší vína podle bodového hodnocení napříč regiony.
Jako příležitostný přihlašovatel vína do soutěže bych mohl vyprávět hororové historky jako varování před víny s vysokým hodnocením a zklamáním z toho, když vám porota zadupe do země víno, od kterého čekáte 95 a víc bodů. Bodové hodnocení není exaktní a v ničem se nepodobá tachometru ve vašem autě ani policejnímu radaru na měření rychlosti. A dvakrát běda, mezi hodnocením vína a prodejní cenou není žádný vztah. Bylo by jistě jednodušší, kdyby nějaký osvícený úřad zařídil, že vína s hodnocením do 85 bodů nesmí stát víc než 200 Kč atd., ale s takovým programem nikdo volby nevyhraje :-) Když ode mě někdo kupoval vína právě na základě extrémně vysokého hodnocení od zahraničních autorit, vždycky jsem měl obavy, že takový postup má nejblíž ke zklamání.
Budu se opakovat, ale pro mě má mnohem větší hodnotu názor jednoho člověka, o kterém vím, jakou má historii, jaká vína má rád, které regiony dobře zná (ne nadarmo mají velcí recenzenti rozdělené světové vinařské regiony mezi několik odborníků). A vlastně nejvíc mě ze současných promočlánků zaujal Cernilliho přehled nejlepších vín podle poměru kvality a ceny. Jak nevyhledávám odrůdu Montepulciano d’Abruzzo, tak tři vína s hodnocením 91-92 bodů po osmi EURO bych si hned koupil. Nebo Ciró hodnocené 94 body za devět EURO… vím, že je marné rozmlouvat snobům koupi vína z neznámého regionu s hodnocením 95+ bodů, ale když už zkoušet něco neznámého, tak nejraději takto.
O tom, jakou cenu mají recenze neznámých expertů nejlíp vypovídá tahle zprávička z Novinek. Falešná restaurace mi připomíná mírně upravené PR články o víně z webů vinařství, nemluvě o jejich citacích ve webových recenzích. Butlerova reštika je drsný apríl, ale svět chce být klamán :-) Mohl bych parafrázovat čtyřicet let starou píseň Arla Guthrieho: You can get anything you want at Butler’s Restaurant (except Butler:)