Už včera jsem se přiznal, že o italských vínech teď píšu hlavně proto, abych sem mohl propašovat pár slunečných fotek z léta :-) Dnes o Montepulcianu, třeti z ušlechtilých apelací, postavených na odrůdě Sangiovese.  

Jen stručně připomenu, že přinejmenším obyvatelé Toskánska Sangiovese zbožňují. Jestli se Češi ztotožňují s pivem (pivaři), tak se Toskánsko a možná i celá Itálie ztotožňuje se Sangiovese. O slávu odrůdy se nejvíc zasloužily tři apelace (tedy v Itálii se to jmenuje denominace, ale jde vpodstatě o totéž). Brunello di Montalcino je nejvýznamnější a nejuznávanější. Že tamní vína patří do absolutní světové špičky, o tom asi nikdo nepochybuje. Chianti Classico ji chce dohnat, co jiného by měly znamenat nedávné úpravy denominačních pravidel? Vino Nobile di Montepulciano je co do prestiže až třetí v pořadí, ale díky tomu jsou tamní vína (mimochodem často osobitá a skutečně ušlechtilá) taky poměrně cenově dostupná.

Výklad ještě zkomplikuju tím, že se v Montepulcianu dělají vína ve třech kategoriích. Základem je Vino Nobile, Sangiovese školené většinou ve velkých dubových sudech. Hrozny, které nejsou dost dobré pro Vino Nobile se zpracují na Rosso di Montepulciano (většinou jde o hrozny z mladých vinic, u kterých není předpoklad delšího vyzrávání v lahvi). Naopak z těch nejlepších vinic se připravuje Vino Nobile Riserva s prodlouženým školením v dubových sudech.

Už v roce 2012 jsem přivezl výběr vín z Fattorie di Pallazzo Vecchio do Komunitních bedýnek, letos jsem si vybral vinařství Tenuta di Gracciano della Seta. O vinařství jsem tady psal už několikrát, poprvé před rokem tady z pražské degustace Consorzia del Vino Nobile, podruhé ze zářijové návštěvy ve vinařství (šťastné září, když vykouknu z okna!, na horní fotce Julio Straccia ve sklepě se sochou zakladatele usedlosti). Na pražské degustaci zaujalo především vyrovnaností (=standardem základních vín), v Graccianu jsem si to potvrdil a bavily mě i Riservy. Desítka bodovala kyselinou a harmonií, jedenáctka to bude mít složitější.

Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2011, Tenuta di Gracciano della Seta
Noblesní a velmi tradiční ambaláž sdílejí všechna vína z Tenuty di Gracciano (mimochodem ve Skleničkově sklepě jsou ještě asi dva kartony Rosso a Vino Nobile). Pro mě je spojení klasické střídmé etikety a ceny slušnou přidanou hodnotou, hlavně u úvodního Rosso di Montepulciano. V očekávání mladého vína jsem na Riservu použil karafu a občas jsem vínu ještě pomohl zakroužením. Barva je klasická toskánská, temně rudá, s bledým meniskem. Ve vůni intenzivní a plná, možná až zbytečně nasládlá, zralé ovoce a bylinky, a dokonce jasně minerální závěr. Podle webu Sangiovese s deseti procenty Merlotu a vyšším alkoholem (14,5%), podle mě v chuti hodně nazrálé a ovocné, se zkrocenou kyselinou (přesně jak odpovídá ročníku). Celkem tři roky ve velkých dubových sudech, koncentrované, ovocné, s příjemně těžkým kořenitě-minerálním závěrem, srovnané a vyvážené (až předčasně klidné, ale tíhnutí k harmonii je obecně rysem vín z Tenuty di Gracciano).

Jestli se dá předvídat budoucí vývoj vína podle toho, kam se víno posune v nedopité lahvi, tak druhý den se ještě pročistilo a zharmonizovalo, zachovalo si koncentraci, a toskánský charakter zesílil. Působí lehčeji, jemněji, s náběhem na elegantní projev, ale kyselina i kořenitost Sangiovese se v závěru zvýraznily.

Možná je to trochu dámské Vino Nobile. Sám jsem si před mnoha lety těžko zvykal a nakonec si oblíbil divočejší Sangiovese, s velkou kyselinou a důraznými tříslovinami, tohle víno je už v mladém stadiu srovnané a příjemné. Nic proti harmonii a příjemnosti, ale odhaduju to k vypití do pěti let. Budu si muset brzo otevřít pro srovnání i předchozí ročník, kterému bych asi předpovídal víc roků. Každopádně děkuju všem bedýnkářům, co si Montepulciano objednali (několik pozorných čtenářů si napsalo i o Riservu): teď v zimě budou vzpomínky na Toskánsko patřit k těm nejradostnějším za poslední rok, a bez vašich přihlášek do Komunitních bedýnek by to nešlo.