Belle Paresseuse je barikovaný Sauvignon z vinařství Domaine de Villargeau z Pougny, deset kilometrů vzduchem ze Sancerre i Pouilly-Fumé. Už jsem na blogu psal dvakrát poznámky o ročníku 2011 a jednou o 2016. Šestnáctku jsem popisoval jako „klasický“ ročník s dovětkem, že příroda v roce 2015 nadělovala („ročník století“) a následující rok šetřila (jak už to bývá).
Z loňských bedýnek jsem si pro sebe vybral jako nejlepší nerezové Sans Complexe 2018 a dražší Paresseuse jsem letos nezařadil do základní nabídky. S přibývajícími roky stále míň vyhledávám barikovaná vína. Nemám pro to jednoduché vysvětlení, ale určitě to nesouvisí s cenou. Teoreticky by mě měl víc bavit barikovaný Sauvignon, protože (teď předbíhám) má celkově harmoničtější, elegantnější projev, ale stejně při degustaci přemýšlím o základní nerezovce s Villargeau s ostrou jablečnou kyselinou…
Pár technických poznámek: je to výběr nejlepších hroznů ze sklizně, o tom ostatně nejlíp svědčí vzpomínka z dávné návštěvy ve vinařství – měli tři barikové sudy, 900 lahví. Vinařství hospodaří na asi dvaceti hektarech, takže nemá nouzi o hrozny a jde o hodně přísný výběr. Silex neboli vinice s křemenitou půdou, šetrné lisování a sedimentace, deset měsíců v barikovém sudu.
La Belle Paresseuse 2017, Domaine de Villargeau
Ve skleničce je hodně plná žlutá barva s citronovo-jablečným odstínem, jasně upozorňující na zpracování v sudu. Vůně je ještě zavřená, nepřístupná, s citrusy a zralým žlutým ovocem a dřevem. V chuti pěkně zralé ovoce, citrusy a jablíčka, odbouraná jablečná kyselina, vyšší koncentrace a harmonie narušovaná malou připomínkou barikového sudu a lehkými těkavkami v závěru. Příznaky barikového sudu nejsou nijak přehnané, ruší spíš tím, že narozdíl od předchozího ročníku mám dojem, že příroda v roce 2017 nadělovala a víno má nakročeno do první ligy. Koncentrací, čistotou, ovocným projevem převyšuje ostatní, ale potřebuje ještě vyzrát v lahvi. Doporučuju otevírat nejdříve za rok.
Sans Complexe 2018, Domaine de Villargeau
Pro ověření poznámek (= čistě ze studijních důvodů) jsem si přiotevřel další Sauvignon z Villargeau, Sans Complexe. Teď možná obohatím češtinu, protože „přiotevřít“ znamená (technicky) otevřít si druhou lahev k již otevřené první. Konzument tím riskuje porušení životosprávy a klasické ranní následky, ale bylo to v pátek a v sobotu jsem neměl žádné důležité úkoly. To se ostatně dá říct o většině z uplynulých 365 dní lockdownu, takže mohu uvést mnoho varovných příkladů a nabádat k opatrnosti před přiotvíráním…
Před rokem jsem si odložil krabici, Sans Complex 2018 jsem si pro sebe vyhodnotil jako nejlepší počin vinařství. Po prvních poznámkách nahoře jsem neodolal možnosti srovnávat a krabici rozřízl. Ve skleničce je klasická světlá citronovka, bez oxidace. Na nose dokonale čisté citrusy a zralé bílé broskve, plné, intenzivní. V chuti dokonalé ovoce, harmonie, zralost. Odbouraná jablečná kyselina (to mě zajímalo, jak to ve Villargeau dělají :-) vyšší koncentrace, dokonalá čistota. Aktuálně na pití je Sans Complexe 2018 v dokonalém stavu, včetně závěru s pikantní kyselinou a dochuti dlouhé jako Ostřetín ve východních Čechách. Paresseuse ještě chyběla harmonie, ale zdá se mít vyšší ambice. O ambicích rozhodne až čas, v současnosti mě víc baví nerezové Sans Complexe 2018. To je teď v perfektním stavu k pití.