Když se řekne italská dieta, vybaví se mi životní období kolem třicítky. Všechny slečny, které mě navštěvovaly v malém žižkovském bytě, přicházely pod záminkou vaření večeře. Dopředu každá pečlivě zjišťovala, jestli mám špagety, česnek, protlak… občas padl i dotaz na kečup. Nikdy se nesmažil řízek, nepekl se štrůdl. Pokaždé se vařily špagety, přestože současnému trendu autentické kuchyně by nejlíp vyhovovaly české buchty. Když mě na začátku devadesátých let zval popový impresário Michal Zelenka na oběd do italské restaurace, poslal jsem ho do háje: špagety jsem měl minulý týden čtyřikrát!     

Časy se mění, co bych teď dal za tehdejší kuchařky :o) Dnes se očekává, že zaplatím večeři v restauraci a obstarám zábavu, dáma se jen veze jako baťůžek. Kdepak vaření!

Italská dieta? Pro mou nezletilou dceru to jsou už odmalička rajčata. Dokáže jich spořádat kilo na posezení, ona je žere! Jednou jsem ji nachytal, jak před rodinným obědem ujídá rajčata z mísy. Byla přitom potichoučku, aby si jí nikdo nevšiml, a rychle strkala do pusy jedno za druhým. Věděla, že není správné sníst všechna rajčata, ale nemohla si pomoct :o)

Už jsem se tady předem omlouval, že v zimě budu pod různými záminkami vyhledávat fotky z italských dovolených – dnes tedy pod záminkou darované lahve Vermentina od Antinoriho. Snad tím udělám radost aspoň několika italofilům, kterým nedostatek navy blue modře na obloze a soumrak před pátou taky kazí radost ze života! Přestože jsem teď po vánocích hubnul, k Vermentinu jsem upekl dietní pizzu (bazalka, protlak, slanina, Mozzarella, parmazán a rajčata, nezapomněl jsem na něco, Hruško?)

Vermentino 2013 Bolgheri, Tenuta Guado Al Tasso

Přehnaně drahé víno, jehož druhotný význam opodstatňuje i českou cenu. Připomíná mi toskánské dovolené a otvírám ho nadšeně v zimním inverzním počasí spolu s rodinnými alby s fotkami z prázdnin. Víno, které v posledních letech měnilo ambaláž – je to vidět i na Skleničkově blogu. Etiketa zůstala +/- stejná, ale tvar lahve se z původní burgundy změnil na moderní stylizovanou a dynamickou sexbombu, která bude skvěle vypadat na malém stolku pro dva v prvotřídní restauraci :o) no že jo? Navíc zjišťuju, že to bylo jedno z vůbec prvních vín, které jsem na blogu popisoval: Vermentino 2005 – filmy pro pamětníky!

V Tenutě Guado Al Tasso, mimochodem patřící do portfolia Marchesi Antinori, jsem nikdy nebyl, ale fotku z příjezdové cesty (nahoře) jsem mnohokrát použil na blogu i v brožurce ke Komunitní bedýnce jako obrazové synonymum Toskánska. Okolní vinaři z Bolgheri na Antinoriho nasazovali, že si patnáctiprocentní kvótu pro příměs jiné odrůdy samovolně navýšil, díky tomu jsem jednou pumpnul na veřejné degustaci dovozce Františka Neumana o lahev vína. Pro návštěvníky vymyslel soutěž o lahev: měli hádat, která odrůda je přidaná do toskánského Vermentina prezentovaného na degustaci a možná čekal, že to nikdo neuhodne. Díky odposlechnutým poznámkám bolgherských vinařů jsem si to ověřil jedním přivoněním a už jsem zvedal ruku: Sauvignon! Tyhle hovory s vinaři nad skleničkou totiž nezapomenete tak snadno jako stránky učebnic zhltané po nocích :o)

Už před lety v Toskánsku mě zlobila cenová nestálost Antinoriho Vermentina, podle prodejce stávala mezi 12 a 16 EUR. S nelibostí jsem se dočetl na vlastním blogu, že před sedmi roky stálo v MAKRO 380 kaček – dnes u dovozce 499 Kč. Už před několika lety jsem psal, že s takovou cenou se víno posouvá do hodně konkurenční společnosti, na kterou podle původu asi nebude mít. Ale to si musí rozhodnout každý kupec podle svého.

Ve skleničce světlá citronová barva, ve vůni citrusy a meruńky, jemně medu. Rozhodně ne přezrálé, spíš těsně před zralostí, lehká příměs trávy. Hodně kultivovaná vůně, žádné příznaky toskánského vedra nebo spálenosti. V chuti jemné, s pěknou kultivovanou kyselinou, svěží, těžko zařaditelné. Někam mezi dobré Chardonnay (kam míří Vermentino) a Sauvignon (kterého se přidává až 15 %). Dokonale vyvážené, elegantní, ale jak už jsem psal, nezařaditelné. Travnaté jako Chablis, meruňkové jako Sauvignon nebo ryzlink, s dobrou kyselinou a lehkým dotekem medu. Ani stopa po toskánském vedru, projevem hodně podobné lehkému Sauvignonu (a dávám zapravdu sousedům, spíš přes 15%). Myslím, že malá část vína vyzrávala v dubových sudech, a že nejspíš jde o směs z nerezu a ze sudu. 13% alkoholu. Moc dobré. Možná je to svého druhu kontrapunkt k červeným vínům z Guado Al Tasso, která mi před lety v Itálii připadala příliš těžká, přestřelená. V Toskánsku s výhledem na večerní stíny na místních kopcích téměř dokonalé, i doma v zimě 89-90 bodů/100.

Taky se těšíte na léto???

Nabídka na zlevněné vstupenky na Galadegustaci PWT, na kterou přijede i vinař Stefan Erbes a žernosecký vinař Aleš Svatoš (Porta Bohemica), stále platí!