Novoroční pozdní sběr aneb poslední dvě vína roku 2025. Bilancování se vyhýbám a nový rok už se urputně připomíná ve zprávách Trumpem a Okamurou, tak jen stručně, než po českém zvyku začnu nadávat na současnost :-) Minulý rok jsem měl kliku, strávit osm měsíců v Toskánsku a jen necelé čtyři měsíce v Čechách byl můj sen. Nebylo to ideální, prvních pět měsíců jsem po banálním pádu měl problémy se zády a skoro jsem nechodil. Celý leden jsem zvažoval návrat do Čech za bezplatnou zdravotní péčí, potom rozhodlo azzurro, slunce a cypřiše. Řekl jsem si, že je lepší být trochu nemocný a šťastný než zdravý a nešťastný. Na vína si nemůžu stěžovat, to už k Itálii patří. Pár špatných vín jsem na blogu zamlčel, ale i dojem z obyčejného vína vylepší, když ho ochutnáváte v prosinci v pět večer na balkoně tři sta metrů od moře.
Ser Lapo Chianti Classico Riserva DOCG 2022, Mazzei
Mezi toskánské vánoční radosti patří perpetuální slevy na víno, po Vánocích například hromadně zlevňovaly sekty včetně šampaňského :-) Rodina Mazzei je v absolutní špičce výrobců Chianti a s radostí kvituju, že supermarkety CONAD uvádí prodej nového ročníku slevou. Týden po Vánocích sice dojídám zbytky, ale opatrné návštěvy supermarketů mě odměňují senzačními úlovky. Info o vinařství přeskočím, psal jsem o něm už víckrát (v případě zájmu gůglujte) včetně toho, že roztomilý název vína je přepisem jména vikingského dobyvatele, který stál u založení statků v Chianti.
Ve skleničce je dokonale odstíněná temná rubínovka, hluboká, typické Sangiovese. Na nose středně intenzivní, harmonická, komplexní, s červeným ovocem a lehkým dotekem sudu, neagresivní, už teď jemná a hladká. V chuti je víno středně intenzivní, velmi harmonické a ještě trochu sevřené sudem a taniny, celistvé, až jako by se bránilo popisovat ho jako separaci jednotlivých chutí / aromat / vlivů. Jsou tam třešně, višně i lesní plody, je to o parník jemnější a spojenější než základní Chianti Classico od Mazzei, ale to mělo naopak mnohem zřetelnější klasické charakteristiky Chianti, bylo jasně toskánské. Ser Lapo působí až mezinárodně univerzálně. 13,5% alkoholu, čistota a preciznost drahých vín, ale protože jsme ve vánočním Toskánsku, tak za 16,90 E.
Campone Rosso di Montalcino DOC 2024, Frescobaldi
Frescobaldi je v Toskánsku velké jméno, špičkové hodnocení ve vinařských ročenkách, 1300 hektarů vinic a 11 milionů lahví ročně, což samozřejmě zahrnuje i relativně levná supermarketová vína. To je i dnešní případ, lahev ve slevě za 8,90 E a nákup ze zvědavosti. Snažím se být opatrný a nenaletět, s dvacetiprocentní slevou stačí jedna špatně skladovaná lahev z pěti, aby se účetní bilance ocitla v minusu. Na druhou stranu, kde jinde by měl člověk zkoušet neznámá vína než přímo u zdroje, v domovském regionu? Ale zpátky k věci, červené Campone byla výhra.
Ambaláž je klasika, stejnou etiketu s drobnými obměnami používá Frescobaldi pro základní supermarketová vína. Ve skleničce je krásná a výrazně světlá rubínově červená, skoro na hranici plnějšího rosé. Mně to přijde velmi přitažlivé, řekl jsem si, že zřejmě jde o krátkou maceraci slupek (=rychlé kvašení) a to je dobře (jestli něco nemám rád, tak to jsou levná supermarketová vína s malou koncentrací nabušená taniny). Vůně je málo až středně inntenzivní, peckoviny a lesní plody, málo výrazné leč typické Sangiovese. V chuti je to podobné, jen s trochu vyšší intenzitou, středně intenzivní, pocitově lehké, svěží, hravé, úplně suché, třešňovo-višňové, málo zralé v ovoci, trochu lesa, zaplaťpánbůh s minimem taninů, jen s lehoučkým minerálním a kořenitým závěrem. 13% alkoholu, vlastně na tom víně nic není, jen lehkost a svěžest, je to jednoduché, ale krásně se to pije a s každým napitím se mi víc a víc líbí. Takhle si představuju Vino de la Casa doma nebo v každé lepší restauraci.