Před lety padla v komentářích poznámka, že je marné psát o zahraničních vínech, která domácí konzumenti nemají šanci ochutnat :o) a vida, po šesti letech Komunitních Bedýnek můžu takové texty psát pro padesátku čtenářů, kteří se mnou sdílí malonákladové dovozy a můžou si svoje dojmy z vína porovnávat s mými poznámkami naživo. S vyšším počtem účastníků klesnou ceny, řekněte o Bedýnkách svým kamarádům a známým!
Z pohledu vinařského mainstreamu jsou bedýnky prakticky zanedbatelné. Nedávno se jeden velkoobchodník přede mnou pohrdavě zmiňoval o lidech, co dovezou sto beden vína a na vizitce mají Importér (to já nemám :o). Podobně jsem si před pěti lety zoufal, když jsem psal degustační poznámky z málo známého italského vinařství. Kdybych si to celé vymyslel, nikdo by to nepoznal, říkal jsem si. Za dva týdny na blogu přibyl komentář v duchu „právě jsme tady a bavíme se porovnáváním poznámek o vínech naživo při degustaci!“ Od té doby si raději nic nevymýšlím a nespoléhám na Google, jen na vlastní zkušenost. Ale přivézt sto beden a už za týden si moct porovnávat poznámky s dalšími konzumenty, to je radost. První blog, který můžete nejen číst, ale i pít!
Montagny Premier Cru 2012, Berthenet et Fils
Přiznám se, že jsem při výběru vín do bedýnky neměl otevřená všechna vína najednou a některé volby jsem musel rozhodovat jen podle poznámek. Pro základní nerezové Montagny Premier Cru 2012 mluvil hlavně ročník, ale měl jsem obavy, jestli vedle barikovaných Vieilles Vignes nezapadne. Doma mě překvapilo koncentrací a obavy přešly.
Žlutá barva se zlatavým odstínem, slušná odrůdová vůně s citrusy a zralým žlutým ovocem. V chuti výrazná kyselina, zralé citrusy a blumy, slušně plné až bohaté. 13% alkoholu. První den překvapilo koncentrací, čistotou, svěžestí a výrazem, druhý den vystupuje reduktivní projev. Stále ještě hodně mladé. Podle poznámek z vinařství („trochu tenké v těle“) myslím, že jsem měl vzorek z několik dní otevřené lahve.
Montagny Premier Cru Vieilles Vignes 2013, Berthenet et Fils
Světle žlutá barva se zlatavým odstínem, ve vůni zřetelně barikové, kouř, dřevo, až pod ním žluté ovoce. V chuti silná kyselina, výrazně ovocný projev se sudovou máslovostí, oříšky, koncentrované a křupavé, s 13% alkoholu. Druhý den v nedopité lahvi se rozleží, ovoce trochu ustupuje a vystupují sudové tóny a mineralita. I po 24 hodinách je projev syrový a nedosahuje jemnosti a elegance dobrých vín z Meursaultu nebo Montrachetu, ale charakterem je to typická barikovaná Burgunda.
Nedávno jsem někde napsal, že mě Berthenetova vína od začátku v roce 2006 chytla čistotou a jistotou. Čistota je asi jasná, všechny šardonky jsou čisté, ovocné. Jistotou jsem měl na mysli to, že to zopakuje v každém ročníku. Poprvé jsem měl jeho ročník 2003, potom další až do 2007 a v posledních letech jsem v Burgundsku nebyl, ale předvádí to v každém ročníku a například koncentrace nerezového směsného Montagny 1er Cru ukazuje, že se stále zlepšuje.
Paradoxně burgundským vínům nejvíc škodí jejich popularita a velká poptávka. Zatímco se v Toskánsku právě prodává ročník 2010 nebo 2011, v Burgundsku už se prodávají barikované třináctky. Napsal bych, že tím dělají vinaři konzumentům špatnou službu (ta vína potřebují ještě dva roky vyzrávat v lahvi), ale dobře vím, že prodávat se musí a že třeba moselští vinaři dobře vědí, že by měli lahvovat v říjnu místo v dubnu. Je vzrušující ochutnávat tahle vína mladá, těšit se strhujícím projevem a velkou koncentrací, ale je jasné, že po první degustaci by měl následovat nákup celých krabic a jejich zamknutí ve sklepě aspoň na rok.