Po dvou a půl letech se vracím k Alsasku. Částečně za to můžou opakované poptávky čtenářů a bedýnkářů, částečně jarní počasí a za třetí příznivý kurz EURa. Posilování koruny střídané letmými pohledy do aktuálního ceníku vinařství Kuentz-Bas mi dělá dobře.

Moje soukromé zásoby Alsaska jsou prakticky na nule, z Kuentz-Bas jsem našel poslední lahev ukrutně drahého biodynamického Pinotu Noir 2011. Dobře si pamatuju, že v roce 2015 jsem z něj byl nadšený, dnes padnou i nějaké výhrady.

Kuentz-Bas je středně velké alsaské vinařství (300.000 lahví ročně) rozdělené na dvě části. Ta větší je négoce, nakupuje hrozny od jiných pěstitelů a vyrábí víno pod vlastní značkou. Ta druhá, menší, je biodynamické vinařství hospodařící na několika Grand Cru vinicích v okolí Husserenu. Obě části mají společnou jednu vlastnost, která mi stále víc imponuje, čistotu projevu vína. Od základních vín z nakupovaných hroznů až po nejvyšší (a nejdražší) vína z řady Trois Chatteaux je výsledkem krásný čistý výraz. V Alsasku se lisuje dlouho a mošt je poměrně dlouho v kontaktu se slupkami, ale kromě téměř charakteristického kořeněného závěru vína okouzlují čistotou.

Pinot Noir 2011 Trois Chatteaux, Kuentz-Bas
Ultra vysoká štíhlá flétna a klasická etiketa vinařství. Ve skleničce (zřejmě) nefiltrovaná, hodně neprůhledná rubínovka, na okrajích už lehce nazrálá. Na nose už nazrálý klidný Pinot s typickými peckovinami a kořeněnou vůní. S časem jde do příjemné švestkové vůně. V chuti zralý ovocný projev se slabší kyselinou (první výhrada, odpovídá asi ročníku 2011), zralé švestkovo-višňovo-malinové tělo s tím, že té zralosti je tam až příliš. Vyšší koncentrace dělá dojem sladkosti, ale tipuju zbytkový cukr na nule. Slušně dlouhé, ale chuť postrádá svěžest a lehkost, víno působí utahaně. Barik už vyvanul (plus!), víno je jemné a harmonické, jen chybí kyselina a vzrušení. Podle mě se už nemůže zlepšovat a doporučuju vypít. Archivace je prostě mrcha (korektně řečeno, je to složitá disciplina :-)