Přivezl jsem do Čech nové montepulčánské bedýnky, rozeslal a rozvezl je těm, kdo si je objednali, přežil provizorní opravu střechy i bourání komína, ze kterého tekl kondenzát po letní instalaci nového plynového kotle bratru za sto tisíc (a po třech reklamacích), vyměnil na autě čtyři kola a vrátil se do Toskánska. To vám byla úleva! Ve Florencii na sjezdu z dálnice bylo v sobotu večer 26 stupňů, podobné teploty panují v přímořské Mazzantě i v neděli a pondělí. Dvakrát jsem se koupal v moři, a nebyl jsem sám. Nechci nasazovat na českou domovinu, ale po nervy drásajících zkušenostech s plynaři a klempíři jsem se v Toskánsku uklidnil a rychle přecházím na dvanáctihodinovou spánkovou normu. 

Sant’Ilario Vermentino Maremma Toscana DOC 2025, Castello di Albola
První víno je laciný nákup v supermarketu. Podlehl jsem zase touze zkoumat nový ročník 2025, přestože cena (5+ EURO) varovala, že to bude víno z nějakého velkého družstva. Doma jsem vygůgloval, že jde o vinařství v Raddě in Chianti, expandující do Maremmy, ale na jejich webu nenašel ani základní údaje o rozloze vinic atd., vlastně vůbec žádné relevantní informace. První dojem byl ghost winemaking, maskovaný négoce, ale fakt nevím.

Ve skleničce je bledá slámově žlutá barva, na nose ovocné Vermentino, střední intenzita, nedůrazný ovocný projev s broskvemi a jablíčky. V chuti je to zase odrůdově typické, středně intenzivní, s málo výraznou kyselinou, ovocné jablíčka a bílé broskve, 12,5% alkoholu. Jasná nerezovka, odrůdově jasné, ale bez větší čistoty projevu. Ve skutečnosti jsem měl z prvního přivonění i ochutnání dojem „jasné Vermentino, vesnická produkce,“ prostě trochu nedbale provedené. Za 5 EURO by si člověk neměl stěžovat, při nákupu jsem očekával horší výsledek. Přesto je to víno z kategorie „ochutnal jsem za vás, abyste vy nemuseli.“

Fontanafredda je špičkové vinařství v Langhe a jejich vína se nabízí v obou největších toskánských supermarketových řetězcích, takže trpělivě vyčkávám, až bude někde jejich Barolo a Barbaresco ve slevě :-) Už několik let ochutnávám i jejich Arneis se střídavými výsledky. V některých ročnících bylo unavené, až jsem hádal na dlouhé a špatné skladování v supermarketech, jindy bylo naopak nezvykle koncentrované. O Vermentinu se mi píše dobře, protože mám jasnou představu, jak odrůda vypadá a jak má vypadat, u Arneis mi taková jistota chybí.

Contessa Vittoria Langhe Arneis DOC 2025, Fontanafredda
Podle webu vinařství je to čisté Arneis, lisují celé hrozny a následuje klasická „bílá fermentace,“ tedy dekantace moštu a kvašení při nízké teplotě v nerezovém tanku. Impozantní láhev, stylizovaná burgundská včetně embossovaného loga vinařství. Ve skleničce je slámově žlutá barva se zelenkavým podtónem, na nose žluté ovoce, bílé broskve, matně citrusy. Na webu zmiňují, že chlazením vína v tanku předchází jablečnomléčnému kvašení, ale v chuti je málo důrazná kyselina, plnější tělo a (na bílé víno) koncentrovaný projev nesený žlutým ovocem a podobným složením jako vůně. Jablíčka, bílé broskve, zralé citrony a pomeranče, na 12,5% alkoholu je to dost plné a chybí výraznější kyselina. Tentokrát bez výhrad ohledně svěžesti a skladování, současný projev s koncentrovaným ovocem je zřejmě ten pravý, technicky je víno bezvadně udělané, ale odrůda sama je pro nás středoevropany exotická a málo známá.