V pondělí jsem zajel do San Gimignana pro druhou část letošních vzorků vína. Snažím se průběžně sledovat nejlepší výrobce Vernaccie a letní sezóna mi to kazí. Jezdím do Toskánska přezimovat a na léto se vracím do Čech, protože místní ceny ubytování dramaticky stoupají. Když v květnu odjíždím, polovina těch prestižnějších nových vín se ještě neprodává, a když se v říjnu vracím, základní Vernaccie, které mě zajímají nejvíc, často už začínají sestupnou cestu. Nemusí to tak být vždycky, ale rozhodně je červenec a srpen pro Vernacciu nejlepší. Prostě jsem zajel do SanGi a ve vinotéce nakoupil pár lahví, které v květnu ještě nebyly k mání. 

Vernaccia di San Gimignano 2024, Tenuta Le Calcinae
Dovezl jsem malou zásilku v roce 2012, potom už je začal dovážet mnohem větší dovozce, Wine and Food Market. Nezatrpkl jsem, jednak je to přirozený běh věcí, jednak je vinař Simone Santini okouzlující šoumen a jeho Vernaccia je skvělá a stále patří do místní špičky.

Ve skleničce je nápadně silná slámově žlutá barva, tónem až do jablek. Na nose je málo až středně intenzivní vůně zralého až přezrálého ovoce, až do přezrálých jablek. Trochu mokré kamení a trochu mokrý hadr, působí to nápadně přezrále (na Vernacciu charakterizovanou citrusy a zelenými tóny). V chuti je to podobné, lehký nástup s drobnou perličkou, na odrůdu spíš nenápadná kyselina, zralá jablka, hrušky a citrusy, vzdáleně mineralita typu mokré kamení v potoce. Hodně zralosti, málo typických „zelených“ atributů odrůdy. Samozřejmě jsem hned kontroloval údaj o alkoholu, ale na etiketě stojí 12,5%. To odpovídá degustaci, žádné alkoholové ostří necítím, ale neodpovídá to hodně zralému projevu. Analyticky je to malá záhada, ale naštěstí je to docela dobré a dobře pitelné – jen se to dost odlišuje od předchozích Santiniho vín, která piju od roku 2009. Ale to je jedna vlastnost vynikajících vinařů, že když víno záhadně vybočuje z řady a nemá typické vlastnosti výrobce ani odrůdy, tak je pořád výborné. Jinými slovy, bodovat ve stobodovce nebudu, protože by hodnocení dopadlo úplně jinak, kdybych měl hodnotit na soutěži Vernaccie v San Gimignanu a kdyby to byly „Ostatní bílé odrůdy kromě šardonky, ryzlinku a Sauvignonu“ v Praze. Jestli to víno najdete ve Wine and Food Marketu, doporučuju koupit, ale nečekat typickou Vernacciu.

Vernaccia di San Gimignano 2024, La Lastra
Renato Spanu je ze Sieny, ale má vinice i v SanGi. Přikoupil asi pět hektarů po Stefanu Grandi, když ten vyměnil vinaření za důchod, a dělá vynikající Vernacciu. A máme tu mírnější variantu toho, co jsem popisoval výše, výborné víno, které je plnější a zralejší, než bych čekal od Vernaccie, ale jinak dokonale odpovídá očekávání, protože do stejného projevu se La Lastra neomylně strefuje každoročně, ať byl rok suchý nebo mokrý, horký nebo studený. (Studený rok je v SanGi námět na postapokalyptické sci-fi.)

Barva je středně plná slámově žlutá. Nos je opět málo intenzivní, trochu travnatý, trochu balzamikový, trochu kamenitě minerální, z ovoce jen zralá jablka. V chuti pěkný nástup kyseliny, leč dobře zkrocené, jablečno-broskvové tělo, slušná svěžest a čistota, ale v zásadě opět vyšší zralost než bych u Vernaccie čekal. Krásný secesní závěr s koženkou a tabákem, hladký, ohlazený projev. Přednosti: je to mnohem blíž očekávání, protože předchozí ročníky La Lastry byly stylově podobné, je to svěží a čisté, a je to krásně harmonické, ve stylu, kam Spanu směřoval předchozí ročníky. Nesmírně kultivované a elegantní, a to mluvíme o základním víně. Není to úplně typická mladá Vernaccia, ale je to vynikající víno. 12,5% alkoholu. Předchozí Vernaccii od Santiniho jsem nechtěl bodovat, tady bych se  rozhodoval o devadesáti a víc bodech. Druhý den, 91 / 100 bodů.