Je srpen, je namístě hlubokomyslné úvahy o víně trochu odlehčit. Na nenáviděném Facebooku občas vyskočí perla, například seriál o vydrách. „Brad rozeznává náznaky dubu, kouře a tón svěžího podzimního listí. Steve jen chlastá.“ Steve vypadá spokojenější!
2024 Röttinger Feuerstein Siilvaner trocken Aus dem Granitfass, Weingut Hofmann
Varování před reklamou tentokrát nedávám, dostal jsem ve vinařství jednu lahev jako dárek a další na prodej nemám. Mohl bych mít, protože hned na první dojem je to vynikající víno, ale do bedýnky s pěti klasickými lahvemi to prostě nejde zabalit.
Asi jediné Hofmannovo víno v Bocksbeutelu. Vinařství už před mnoha lety opustilo kozí měchy jako neperspektivní (haha), a teď se k nim vrací se svým nejvýraznějším sylvánem. Podle etikety je to vápencově-křemenitá vinice Feuerstein a víno školené v nádobě ze švédské žuly. Ve skleničce je bledá žlutá barva se zelenkavým odstínem, na nose typický zralý sylván s citrusy, navinulou jablečnou vůní a zelenou trávou, vynikající! V chuti tenké (typicky sylvánově tenké), s výraznou až ostrou kyselinou, čisté, vzdušné, svěží, energické a hodně suché až úplně suché. Málo jablek a citrusů, hodně trávy, hodně jemného koření, hlavně bílý pepř zůstává viset na patře dlouho po polknutí, šťavnatost a přitažlivost, elegance, nadšení. Hlavně kombinace kyseliny, čistoty a hodně suchého projevu je povznášející. Výrazně reaguje na teplotu, při podchlazení má strohý minerální projev, s ohřátím se rozvine do šíře a přidá ovoce a koření. Mimořádně povedené víno. Druhý den dopíjím a nadšení roste.
Homme Perdu Frankovka 2021, Pavel Tománek
Dnešní Frankovku vezmu zkráceně: s vinařem se průběžně potkáváme a míjíme už dlouho (matně si vybavuju, že jsme se zdravili na degustaci pořádané italskou obchodní komorou v roce 2012, to už jsme se asi od vidění znali). Minulý týden ke mně přijel kamarád pro víno a přivezl i Toma s lahví Frankovky. Několik hodin jsme kecali na zahradě, ale nemám z toho ani fotku, protože Tom má tak mile neprůbojné vystupování, že mě to ani nenapadlo. Něco mi o té Frankovce říkal a do rána jsem to zapomněl. Samozřejmě spontánní kvašení, bez filtrace a bez síry. Stará vinice v Řehlovicích u Litoměřic, jen pár hlav Frankovky a navíc pár hlav dalších neurčených modrých odrůd, z nouze deklarované jen jako Frankovka. (Nově i vinice v Žernosekách.) Přemýšlel jsem, proč název vinařství Homme Perdu? Doslova Ztracený člověk, možná spíš Člověk co zabloudil? Spíš než odkaz na stejnojmenný film mě napadá Coin Perdu z Dobrého ročníku, tak uvidíme…
Bordeauxská lahev s graficky výraznou etiketou, všechny údaje na zadní etiketě. Ve skleničce je hodně temná rudá barva, i přes varování na etiketě žádný zákal. Na nose ohromná, intenzivní vůně, zralé červené ovoce, štiplavé koření, mohutný dojem se sudovými tóny. V chuti středně intenzivní nástup kyseliny a červeného ovoce následovaný plným až robustním tělem, šťavnaté třešně a višně, od střední až po vyšší zralost, jemné taniny, sud. Nevědět o přídavku dalších odrůd, byl bych úplně dezorientovaný, protože tam jsou typicky frankovkové i úplně netypické projevy včetně doteku těkavek jak od modrého portugalu, ale všechno kultivované, žádná divočina. 13% alkoholu. Všechny poznámky jsou psané u první skleničky a jsem zvědavý na pokračování, až se za pár hodin dostanu do půlky lahve…