Dnes to nebude žádný žebříček nejlepších vín. Jen ohlédnutí za uplynulým rokem a samožerský výběr nejvýznamnějších vín z čistě soukromého pohledu. Vynechám všechna vína ochutnávaná v degustačních dávkách na veřejných ochutnávkách i v porotě soutěže. Minimální množství budiž jedna lahev a hlavním měřítkem nebude kvalita, měřitelná ani neměřitelná. Vyzvednu vína, která měla čistě soukromý význam pro mě. Pití vína je soukromá věc, přesto nebo právě proto, že se víno má pít ve společnosti a nejlepší společnost pro pití vína je pár (poučených) dobrých přátel.

Předem se omlouvám, jestli to někomu bude připomínat propagaci vín z Komunitních Bedýnek. Soukromě to mám naopak: do Bedýnek vybírám vína bez ohledů na společensky převažující preference a s touhou, aby byla nějak výrazná. Když se mi to splní, tetelím se blahem. Hned to první mi to splnilo vrchovatě: barikovaná Frankovka z rakouského Burgenlandu. Blaufränkisch 2008, Judith Beck.

Zweigeltrebe Reserve 2009, Sepp Moser. S tímhle vínem mám extrémní, adrenalinovou zkušenost. Jel jsem k Moserům do Rohrendorfu pro jiné víno, a barikovaný Zweigelt překračoval nejen moje kvalitativní očekávání, ale i rozpočet na komunitní Bedýnku. Měl jsem na rozhodování pár minut, včetně rozpočtu, a nakonec jsem to risknul. V listopadu z toho byla velká zlatá medaile za 90 bodů na soutěži Prague Wine Trophy a ocenění Prague Regional Champion („malý šampion“ tomu říkám) pro nejvýše hodnocený zweigelt z Rakouska.

Old School Cuvée neboli Starosvětské Cuvée z Krásné Hory.
Jeden vážený účastník Komunitních bedýnek jím podlil chobotnici, nejspíš naštvalo i pár dalších. Neřízená směs odrůd ze starých výsadeb jako ukázka, jak asi vypadalo víno před třemi sty lety a dříve. Experimentální vinařská archeologie, víno bez větších ambic, ale jsem pyšnej na to, že jsem mu udělal propagaci a zprostředkoval ho několika zájemcům.

Z únorového výletu na Loiru jsem si přivezl hlavně Sauvignony. Elegantní, ovocné, barikované Pouilly-Fumé 2012 Sébastienna Treuilleta dostalo zlatou medaili s 89 body na Prague Wine Trophy a titul Prague Regional Champion pro nejlepší francouzský Sauvignon v soutěži. Soukromě jsem si považoval ještě víc Sancerre 2011 Les Anges Lot z vinařství Pascal a Nicolas Reverdy. V Sancerre jsou dva Sauvignony. Jeden rozkošatělý, bohatý, ovocný, z vápencových vodozádržných půd. Ten druhý je málo tělnatý, minerální, z vodopropustných, kamenitých a křemičitých půd. Silex. Ten se v Čechách tolik necení, asi. Anges Lot je ten druhý případ. Školený ve velkém, čtyřtisícovém sudu a s cenou kolem pětistovky prostě není tak atraktivní jako ovocnější Sauvignony.

Z březnových vín vezmu dvě jedním odstavcem. Barbera d’Asti 2011 a Martinette 2008 Barbera d’Asti 2008, obě z vinařství Boeri Alfonso a od dovozce Františka Šamly. Nemůžete trumfnout dobrou piemontskou Barberu za 150 kaček!

2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb, Riesling Weingut Karl Erbes z květnových Komunitních Bedýnek. Když už jsem se v úvodu kasal, jak jsem Moserův Zweigelt Reserve 2009 poznal za dvě minuty, tak tohle je příklad toho, jak jsem pohořel. V květnových bedýnkách to pro mě byla jasná priorita (Feinherb je ovšem skutečná bomba, ryzlinková první liga. Plné, tělnaté, zároveň mladé a svěží (zpočátku lehce perlí na jazyku), minerální a dlouhé – psal jsem tehdy), ale k serióznímu hodnocení jsem se nikdy nedostal. Považoval jsem to za spontánně pitelné až chlastací víno. Když jsem vybíral vína na ryzlinkové kolo PWT, přijela mi zásilka od Erbesů až večer před odevzdáním. Otevřel jsem si sedm lahví, vyplivoval v kuchyni do dřezu, ale stejně jsem nakonec zazmatkoval a 2012 feinherb nepřihlásil. Podcenil jsem ho právě pro tu živelnou pitelnost, kolonku, která ve stobodovce OIV prostě chybí. V říjnu mi Stefan Erbes při večeři v Ürzigu vysvětlil, proč je víno (jako první z ročníku 2012) už vyprodané. Byly to Alte Reben, víno ze starých vinic, a obchodní šéf německého hotelového řetězce Mövenpick to věděl. Nechal si to nalahvovat jako 2012 Riesling Alte Reben, bez dalších údajů, a vykoupil to. Já trouba to měl od května před očima a nedošlo mi to. Nikdy nepodceňujte víno jen proto, že se dobře pije!

V červenci jsem jeden odstavec na blogu nadepsal 2010 Gruner Veltliner Alte Reben, Weinrieder aneb Velký Objev. Totéž víno potom v říjnu vyhrálo s 88 body šampiona mezi Veltlíny na PWT, takže jsem už tolik nelitoval, že to nevyhrál Veltliner nominovaný Skleničkou. Senzační veltlín, v Poysdorfu a Vinomu navíc snadno dostupný.

Pergolaia 2009 z toskánského biodynamického vinařství Caiarossa. Když jsem před rokem v porotě PWT hodnotil Sangiovese, trpěl jsem přemírou kyselin a tříslovin mladých vín a říkal si, Pergolaia by to tady dneska vyhrála! O rok později přišel výrazný ročník 2009 a moje věštba se vyplnila. Přivezl jsem ji do prázdninových bedýnek a zaslouženě vyhrála velkou zlatou medaili a titul regionálního šampiona pro nejlepší „neznačkové“ Sangiovese. 91 bodů ještě není konečná, Antonio Galloni dal 92 :o)

Sauvignon 2005, Dobrá Vinice. A rovnou i Sauvignon 2006, Dobrá Vinice. Dvě nejlepší bílá vína z Moravy posledních pěti let, podle mě. A kdybych přidal Blanc de Blancs 2006 a 2007, asi bych měl nejlepší tři, všechny z Dobré Vinice. Do diskuse o nových nejedlíkovských Sauvignonech se nebudu přidávat, nová vína z kvevri jsem neochutnával. Ale staré Sauvignony byly pro mě špičkové i v evropském kontextu a těším se, že na ně Dobrá Vinice zase naváže.

Zweigeltrebe 2009, Ing. Richard Tichý, Víno zmoklýho psa. Jestli to nebyl nejlepší letošní zweigelt, tak to byl zweigelt, se kterým jsem si užil asi nejvíc zábavy (a to se taky počítá!) V červenci na otevřených sklepích v Hruškách animální jako zmoklej pes, doma korektní jako ukázkový zweigelt. Donutilo mě to zamyslet se nad výběrem korkových špuntů. Richard Tichý přičítá proměnlivost použitým korkům, Stefan Erbes z moselského Ürzigu při diskusi nad 1991 Ürziger Wurtzgarten Riesling Spatlese tvrdil, že s dobrým korkem budou všechny ryzlinky z roku 1991 chutnat stejně. Tak nevím…

2011 Grüner Veltliner Breiter Rain, Kremstal DAC Reserve, Sepp Moser. Poslal jsem ho soutěžit a při vyplňování přihlášky jsem si říkal, že buď budu mít šampiona nebo propadák. Dostal 79 bodů, takže propadák. Není to typickej Veltlín, prostě. Risknul jsem to, ale nezanevřel jsem na něj. Pořád se mi líbí, jen jsem se zatvrdil. Jestli bude příležitost, dám ho do některých příštích Komunitních Bedýnek.

Kdybych si mohl vybrat podle kvality, byl by to Chinon Le Clos Guillot 2011 od Bernarda Baudryho, ale soukromě mě v prosinci dostal nejlevnější, základní Chinon 2012 Les Granges za 240 Kč. Letos na Prague Wine Trophy Cabernety Franc nesoutěžily, ale na rok 2014 si pár lahví schovám :o)

Už několik let potlačuju doma i na blogu svou burgundskou orientaci. V prosinci jsem si ověřil, že to není nic platné, Pinot Corton Les Renardes Grand Cru 2004 byl i přes nepříjemný ročník asi nejlepší víno, jaké jsem doma otevřel. Možná z toho v příštím roce 2014 vyvodím nějaké poučení!

Na jaké víno z roku 2013 budete vzpomínat vy?

P.S. Připomínám nabídku koupit si vstupenly na Galapřehlídku medailových vín soutěže Prague Wine Trophy v pondělí 27. ledna za zlevněnou cenu 600 Kč. Uzávěrka se blíží, podrobnosti jsou tady!