Za dvoudenním výpadkem vinného čtiva je nabitý program, při pátku jen rychlé shrnutí. Ve středu pořádala Italsko-česká obchodní komora prezentaci italských vinařství v Praze na Žofíně. Tentokrát ve velkém sále, se čtyřicítkou vinařů a plnou parádou včetně hodinového Mastercalss na téma Abruzzo. Na úvodní fotce z Masterclass baronka Caterina Cornacchia představuje svoje Montepulciano d’Abruzzo.
Využil jsem příležitosti a přechutnal osm jejích vín. Měla výborná bílá a vynikající Pecorino. Překvapilo mě Cerasuolo, rosé z Montepulciana (Cerasuolo jsem neznal). Všechna tři červená vína z odrůdy Montepulciano se mi líbila, nejvíc asi Vigna Le Coste 2015 se slanými chutěmi a perfektní balancí mezi zábavnou pitelností a seriózním projevem.
Na fotce nahoře ještě Montepulciano Cantine Bottari, asi nejlepší z Masterclass.
Toskánské vinařství Querciabella. K původním vinicím v Chianti přikoupili pozemky v Maremmě, některá vína (Chianti Classico) jsou tradičně udělaná, ale bavily mě i směsi mezinárodních odrůd (Turpino) a jednoduchá, pitelná Mongrana z Maremmy.
Na fotce Alessia a Vito Arini ze Sicílie, hlavní bod programu. Před čtyřmi lety jsem na Sicílii degustoval Marsalu s Vitem a Giacomem Arini, rok poté jsem od nich dovezl paletu vína. Když mě ozvali na Žofín, nabídl jsem jim, že jim udělám průvodce po Praze. Ve čtvrtek jsem s nimi prošel z Pohořelce na Karlův Most a odpoledne je odvezl na letiště. Ještě v pátek večer mě bolí nohy. Z degustace mám dojem, že v Cantine Arini zavládl suchý zákon. Ze sicilské degustace si pamatuju malý zbytkový cukr v některých lehkých bílých vínech, letos byla všechna bílá úplně dosucha.
Když mi několik vinařů nabídlo neotevřenou lahev s sebou domů, odmítl jsem to. Nechtěl jsem vypadat jako někdo, kdo na degustace pro profesionály šlohl lahev a utíká s ní domů. Je to příliš nápadné… odmítl jsem to i Vitovi Arini, ale když navrhl, že nechá celou krabici u pořadatelů a já si ji odvezu nazítří autem, zdálo se mi nezdvořilé to odmítnout. Potom se to opakovalo s panem Goossensem (Cantina d’Isera, Trentino) a místo dvou krabic vína jich na mě ve čtvrtek čekalo pět, z toho dvě dvanáctky. Kdybych vám někdy radil, jak být nenápadný, tak mě vůbec neposlouchejte!
Tolik o programu na příští týden, pozorné čtenáře nepřekvapí série degustačních poznámek vín Cantine Arini a Cantina d’Isera :-) Jako zálohu dám první poznámky k Marsale. Psal jsem je dva dny po otevření lahve, ale tohle víno by vydrželo v dobré formě i dva týdny!
Le Terre, Marsala Vergine Soleras VLQPRD
19% alkoholu a vyšší třída Marsaly, tedy vína fortifikovaného destilátem. Čtyři roky po degustaci na Sicílii s bratry Ariniovými se už špatně orientuju v jednotlivých kvalitativních třídách, ale základní rozdělení bylo v textu tady. Pro Vergine je předepsáno pětileté zrání v sudu a „perpetuální“ mix několika ročníků vína, Giacomo Arini říkal, že pět let bohatě překračují. Podle ušlechtilé a dalekonosné koňakové vůně, která se šířila z lahve po otevření, bych tomu věřil.
Nahnědlá zrzavá barva a seriózní fíková vůně s lehoučkou oxidací a vyšším alkoholem, až do ušlechtilých parfémů. V chuti fíky, vyšší kyselina, na jazyku štípe alkohol. Středně plné tělo s oxidativně postaveným žlutým ovocem a ohnivý projev. Ušlechtilost, elegance a oheň, tohle je víno do studeného podzimu a zimy!
A samozřejmě nechci odvádět pozornost od nových Skleničkových bedýnek s šardonkami z Montagny od Francoise Bertheneta, francouzského vinaře roku podle vinařské ročenky Guide Hachette 2020. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.