Jsou prázdniny. Jsem líný. Navíc jsem právě přivezl pár moselských ryzlinků pro bedýnkáře, kteří si je objednali (nabídka je tady), takže mám omluvu pro případ, že tento týden nenapíšu nic nového. Upíjím soukromé zásoby toskánského Sangiovese a moselských ryzlinků a recykluju staré příspěvky. Tenhle je ze srpna 2007 a připomenul mi, že jsem letos v červnu zase zapomněl oslavovat výročí blogu. Už patnácté, sakra :-)
„… v zemích, kde platí nulová tolerance alkoholu, jsou dopravní nehody (a bohužel i ty smrtelné) mnohem častější než ve státech s nenulovým limitem.“ – cituji z rozhovoru s Václavem Špičkou z Autoklubu ČR v pátečních Lidovkách (Lidové noviny 10.8.2007, příloha letní relax, str. 2, značka -sli-).
Zajímavá je i souvislost výše limitu alkoholu a nehod způsobených pod vlivem alkoholu: „Z celkového počtu nehod to jsou asi 4 procenta. Statistiky ovšem neuvádějí, s jakým obsahem alkoholu v krvi řidiči nehody zavinili. (…) zejména při smrtelných nehodách mají řidiči pravidelně více než 0,5 či 0,8 promile alkoholu v krvi.“ Logicky mi z toho vyplývá, že tolerancí 0,5 promile alkoholu za volantem by se bezpečnost silničního provozu nezhoršila. Ale tolerance alkoholu za volantem u nás není problém věcný, ale politický.
Ve Francii a Itálii je vinná turistika důležitou součástí celého obchodu s vínem, a nese to s sebou podstatné zvýšení kvality prodeje. Podle některých (náhodně přečtených) statistik tvoří u malých vinařství přes 50 % prodeje prodej pasantům – náhodným návštěvníkům. S tím souvisí velká vstřícnost a profesionální přístup k návštěvníkům včetně toho, že zájemce kupuje vždy po ochutnávce vín – jinak řečeno, všechno, co je v ceníku, můžete před koupí ochutnat. Za letošní dovolené ve Francii jsem ochutnal za den i 30 vzorků vína, a nemusel jsem se bát o řidičák. Ano, vozil jsem s sebou elektronický alkohol-tester a nejel jsem, pokud jsem nadýchal víc než 0,2 promile. Ale přece jen jsem měl povznášející pocit z toho, že mohu ochutnávat víno, aniž bych se musel stát zločincem.
Díky nulovému limitu alkoholu za volantem u nás vinařská turistika ztrácí přitažlivost i pro vinaře: zbyly z ní buď skupinové zájezdy autobusem do sklípků, končící ožráním všech, nebo projížďky cyklistů, kteří na svém bicyklu stejně neodvezou o mnoho víc, než kolik pojme žaludek cyklisty. Takový cyklista je pro vinaře jen zbytečnou zátěží.
Myslím, že další vývoj moravského vinohradnictví je bez pokročilejší vinné turistiky problematický. Ovšem propagovat vinařskou turistiku v zemi, kde je alkohol za volantem trestným činem, je nezodpovědné. Statistika citovaná v úvodu ukazuje, že pro nulovou toleranci není rozumný důvod. Jestli se najde síla a vůle prolomit zákonnou nulovou toleranci, to je otázka. Kdo by na tom mohl mít zájem, tedy kromě občanů – řidičů? Zdálo by se, že to je v zájmu domácích vinařů, ale ti po tom nevolají. Český trh s vínem je trh několika velkých hráčů, kteří prodávají do velkoobchodů a bez pasantů a turistů se obejdou. (Podle údajů MZ ČR je v ČR jen 380 pěstitelů s plochou vinic větší než 5 hektarů.) Ti malí, kteří prodávají právě pasantům, zase nemají přístup na trh a často by ani víno neměli oficiálně prodávat, takže sotva mohou své zájmy hájit. Ještě že mají Autoklub ČR, aby se alespoň někdo jejich zájmů zastal.