Díky delší nucené nečinnosti jsem rozečetl knihu Stanislava Komárka „Příroda a kultura.“ Hned na začátku mě popíchla jeho zmínka o Rorschachově testu (to je test známý i nepacientům, v nekonkrétních barevných skvrnách vidíme zuřivého draka, tygra nebo voňavou růži. Z popisu draka psycholog odhaduje naši povahu, čím více popisujeme své představy, tím víc odhalujeme sami sebe): „v zásadě celá příroda je pro nás jedním velikým Rorschachovým testem“). Samozřejmě si uvědomuju, že na blogu o víně píšu stejně zase o sobě (proto se taky snažím zatahovat sem víc témat :o), jen jestli to není všechno o mně až příliš… Občas se můj popis Rorschachových skvrn na blogu může stát Rorschachovou skvrnou pro čtenáře – naštěstí sem chodí kultivovaní čtenáři a nestává se to často.

Tak třeba archetypy popisuje Komárek jako vrozené obrazy, základní myšlenková schémata, která bývají ambivalentní. Asi jako archetypální ryzlink, lučně voňavý, uspávavě bezový, řízně kyselý a opulentně sladký, ale zároveň smradlavě benzínový, a lacině bezově páchnoucí? Archetypální vlašák mi vystupuje z mlh nad Mušovem jako vodovaté, řídké víno s jemnou kyselinou a výrazným minerálním závěrem, moravský ekvivalent burgundského Chablis. Jeho ambivalentní protějšek má místo lahodného závěru zrádnou hořčinku, maskovanou tupým zbytkovým cukrem…

Archetyp Chardonnay pochází z rovin a mírných kopečků západně od státovky 74. Je ovocný a oříškový, máslový a vanilkový, celý opancéřovaný dubem, někdy provoněný kouřem jako ohníček, u kterého jste proseděli celou noc až do rána, s krásnými minerálními vůněmi i chutěmi. Jeho ambivalentní komplement má záda ohnutá pod pytlem zbytkového cukru nebo v něm dub převálcoval hrozny. Snad jen šardonku si dovedu představit ztělesněnou rytířem v brnění, ale její proměnlivost naopak ukazuje na ženskou. Archetyp rulandského modrého se mi vynořuje se z mlhy za silnicí 74 jako fešácký husarský poručík, zahalený vančurovským oblakem stájových vůní. V plné kráse bývá ovocně voňavý, višňo-švestkový, višně i švestky dominují i v chuti, doplněné tóny kůže, lesa a hub, a zmíněnými stájovými vůněmi. Jeho ďábelský negativ mívá vodovou barvu, bramborovou vůni a chutě vařené kořenové zeleniny – odstup, satane!

Animus nebo anima? Rád bych v těch hlubokomyslnostech pokračoval, ale nejsem si jistý pohlavní identitou jednotlivých archetypů. Ještě tak u ryzlinku bych se vsadil, že jde o ženský obraz, dokonce bych hádal na mladičkou dívku. Ale o výklad pohlaví Chardonnay a Pinotu Noir si netroufám. (Moc by mě zajímalo, jak vidí tyhle odrůdy vinaři – je Chardonnay muž nebo žena?) Mě to vede vždy k ženskému principu, ale Komárek napovídá, že obraz se vytváří jako doplněk vlastní identity, takže se dá očekávat, že čtenářky budou naopak vnímat rulandské modré, Chardonnay i ryzlink jako mužské obrazy. Žádné řešení, zas jen další Rorschachova skvrna, cheche… 😉

Pokud si chcete vyzkoušet Rorschachův test, na konci článku najdete jako v nedělních novinách správné řešení, stačí jen otočit noviny vzhůru nohama.