Rorschachův test pro vínomilce

Jsou prázdniny. Jsem líný. Navíc jsem právě přivezl pár moselských ryzlinků pro bedýnkáře, kteří si je objednali (nabídka je tady), takže mám omluvu pro případ, že tento týden nenapíšu nic nového. Upíjím soukromé zásoby toskánského Sangiovese a moselských ryzlinků a recykluju staré příspěvky. Kdo ví, možná je to lepší čtivo než degustační poznámky k náhodně koupenému veltlínu 2021? Dnes z prosince 2008.

Díky delší nucené nečinnosti jsem rozečetl knihu Stanislava Komárka „Příroda a kultura.“ Hned na začátku mě popíchla jeho zmínka o Rorschachově testu (to je test známý i nepacientům, v nekonkrétních barevných skvrnách vidíme zuřivého draka, tygra nebo voňavou růži. Z popisu draka psycholog odhaduje naši povahu, čím více popisujeme své představy, tím víc odhalujeme sami sebe): „v zásadě celá příroda je pro nás jedním velikým Rorschachovým testem“). Samozřejmě si uvědomuju, že na blogu o víně píšu stejně zase o sobě (proto se taky snažím zatahovat sem víc témat :o), jen jestli to není všechno o mně až příliš… Občas se můj popis Rorschachových skvrn na blogu může stát Rorschachovou skvrnou pro čtenáře – naštěstí sem chodí kultivovaní čtenáři a nestává se to často.

Tak třeba archetypy popisuje Komárek jako vrozené obrazy, základní myšlenková schémata, která bývají ambivalentní. Asi jako archetypální ryzlink, lučně voňavý, uspávavě bezový, řízně kyselý a opulentně sladký, ale zároveň smradlavě benzínový, a lacině bezově páchnoucí? Archetypální vlašák mi vystupuje z mlh nad Mušovem jako vodovaté, řídké víno s jemnou kyselinou a výrazným minerálním závěrem, moravský ekvivalent burgundského Chablis. Jeho ambivalentní protějšek má místo lahodného závěru zrádnou hořčinku, maskovanou tupým zbytkovým cukrem…

Archetyp Chardonnay pochází z rovin a mírných kopečků západně od státovky 74. Je ovocný a oříškový, máslový a vanilkový, celý opancéřovaný dubem, někdy provoněný kouřem jako ohníček, u kterého jste proseděli celou noc až do rána, s krásnými minerálními vůněmi i chutěmi. Jeho ambivalentní komplement má záda ohnutá pod pytlem zbytkového cukru nebo v něm dub převálcoval hrozny. Snad jen šardonku si dovedu představit ztělesněnou rytířem v brnění, ale její proměnlivost naopak ukazuje na ženskou. Archetyp rulandského modrého se mi vynořuje se z mlhy za silnicí 74 jako fešácký husarský poručík, zahalený vančurovským oblakem stájových vůní. V plné kráse bývá ovocně voňavý, višňo-švestkový, višně i švestky dominují i v chuti, doplněné tóny kůže, lesa a hub, a zmíněnými stájovými vůněmi. Jeho ďábelský negativ mívá vodovou barvu, bramborovou vůni a chutě vařené kořenové zeleniny – odstup, satane!

Animus nebo anima? Rád bych v těch hlubokomyslnostech pokračoval, ale nejsem si jistý pohlavní identitou jednotlivých archetypů. Ještě tak u ryzlinku bych se vsadil, že jde o ženský obraz, dokonce bych hádal na mladičkou dívku. Ale o výklad pohlaví Chardonnay a Pinotu Noir si netroufám. (Moc by mě zajímalo, jak vidí tyhle odrůdy vinaři – je Chardonnay muž nebo žena?) Mě to vede vždy k ženskému principu, ale Komárek napovídá, že obraz se vytváří jako doplněk vlastní identity, takže se dá očekávat, že čtenářky budou naopak vnímat rulandské modré, Chardonnay i ryzlink jako mužské obrazy. Žádné řešení, zas jen další Rorschachova skvrna, cheche… 😉
Pokud si chcete vyzkoušet Rorschachův test, na konci článku najdete jako v nedělních novinách správné řešení, stačí jen otočit noviny vzhůru nohama.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *