Jak už to někdy bývá, dnes si píšu nejspíš jen pro vlastní uspokojení a s vědomím, že moje poznámky o smyslu lidových písniček budou sotva koho zajímat. Když jsem v roce 2008 psal první report z Horňáckých slavností, zahrnul jsem do něj i spoustu osobních poznámek a vzpomínek. Při závěrečné úpravě jsem skoro všechny vyházel. Usoudil jsem, že ódu na Horňácké slavnosti nemají narušovat vzpomínky na to, co se mnou provedla slečna z Hrubé Vrbky poté, co mě přiměla vypít dvě dvoudecovky otcovy šedesátiprocentní slivovice, na srpnové pole za kyjovským nádražím nebo na díru v plotě nahoře nad amfiteátrem ve Velké (a modří vědí, že to je k věci)… za mého mládí se na folklórní festivaly nejezdilo jen za uměním, ale taky za holkama.   

Minulý týden cestou do Velké jsem si nebyl jistý, v jaké formě bude hlavní hvězda programu, osmdesátiletý Martin Hrbáč. Zvažoval jsem, že případně místo reportu sepíšu pojednání o erotice v moravském folklóru. Jak už jsem napsal tady, Majstr hrál a zpíval ve skvělé formě a na náhradní poznámky nedošlo. Měl jsem s sebou patnáctiletou dceru, což je pro řidiče k nezaplacení. Daleká cesta mnohem líp utíká, když má řidič dobrého posluchače. Vykládal jsem dceři o folkóru a dával muzikologické školení, zkrátka machrovat celé tři dny. Jestli ale pubertální dcery něco nezajímá, tak jsou to vzpomínky na erotické avantýry otců :-)  ty jsem zamlčel, asi by jí to připadalo jako sci-fi.

Chci se dnes speciálně zaměřit na erotiku nebo přímo sex v moravských lidových. Jistěže to není jediné téma. Okrajově se též vyskytují písně s tématikou alkoholu, těžkého života nebo práce a písně štěklivé. S rozluštěním jejich smyslu obvykle nebývá problém:

Udělali Veličané koryto
Ptali se jich Lipovjané Co je to?
Až jim jeden starý děda povídal
Ja že je to korytečko na predaj

To asi pochopí každý (na horním videu jiná podobná píseň Synečku z Jalubí v podání Jožky Kubíka a mladičkého Martina Hrbáče). Problémy s chápáním folklóru souvisí jednak s tím, že opakováním neměnného rituálu se ztrácí souvislosti a smysl, jednak s tím, že zrovna erotiku autoři skrývají do jinotajů – a viz dříve, opakováním jinotajů se vytrácí původní smysl. V zásadě platí, že všechno, co galánka dala galánovi (šátek, jablíčko) je sex. Totéž ztráty a nálezy (Našla jsem prstének mezi vinohrady….). Stoprocentně to vystihuje parodická píseň Moraváka Jiřího Zycha ze sedmdesátých let:

Šátek dala mi krajkou lemovaný
Šátek dala mi včera v podvečer
Šátek dala mi přitom zašeptala
Že je na rány tak abych nebrečel
Kdybysme byli na Pornhubu, už by to bylo třikrát :-)

Tahle už je autentická, žádná parodie:
Má milá, má milá pěknú máš
Nepůjdem od teba až mi dáš
Až mi dáš má milá jen trošku
Červených jablůček fěrtošku

Předem se omlouvám čtenářům z Moravy. Dobře vím, jak jsou Moravané alergičtí na Pražáky, kteří jim vysvětlují smysl moravských písniček nebo opravují jejich zakořeněné omyly… mám s tím zkušenosti od roku 1987, kdy jsem seděl v kyjovském amfiteátru na Slováckém roku s tlupou folkloristů a místní zpěvák pěl:

Už jsem obešel Svatobořice aj Mistřín
Ještě som nemal takú galánku jak mám včíl

Napověděl mi zdvih melodie, moravské erotické Sursum corda. Obrátil jsem se na kamarády folkloristy s objevem: Slyšíte to? On se chlubí, že už ošukal všechny holky ze Svatobořic i Mistřína a teprve teď má tu nejlepší! Schytal jsem to od nich strašně: Nech toho a Nerozumíš tomu a Vůbec se do toho nepleť, Pražáku! Snažil jsem se vysvětlit, že melodie napovídá, ale marně. Před námi seděl osmdesátiletý stařeček v kožichu s holí pod bradou. Řekl jsem rezignovaně, Tak se zeptejte dědečka před námi, když to neslyšíte! Stařeček se k nám sám otočil a řekl: Má pravdu ten mladý!

Dvacet let poté jsem tu písničku slyšel od horňáckých Kubíků, už bez kyjovských reálií:
Už jsem obešel čtyři dědiny, pátů ves
Ještě jsem nemal takej frajárky jak mám dnes
Kdyby to bylo o turistice, nikdo by si to nezapamatoval a nepřebíral!

Většina sexuálně explicitních písní přetrvala ve tvaru, který je stoprocentně vhodný i pro nezletilé publikum:

Vybírala jsem si mezi malinama, to jsem zle zrobila
Ej zelenú jsem vzala, to jsem zle zrobila
Jestli nepochopíte tohle, tak nikdy nepřijdete na to, o čem je Cohenovo Hallelujah :-)

Vždycky mě pobaví, když slyším dětský sbor zpívat o tom, jak milá nechce milému napojit jeho koníčka: „Já ho nenapojím, já se koně bojím. Já se koně bojím, že su maličká.“ Učí se to už na základní škole, ale vyluštil jsem to až na Horňácku. Jestli mě paměť neklame, tak tohle zpíval Majstr Hrbáč:

Lehneme si spolem do zeleného
Nakrmíme napojíme koníčka mého

…takže pozor na všechny folklórní obrazy jako Zatočil sa švarný šohaj na vraném koni. Je jich spousta, jako by každý chudý chalupník na Moravě měl černého koně :-)

V sobotu ve Velké mě (mimo jiné!) pobavila tahle
Hop sa s ňú pod trešňů
Nech se je ty novavice roztresú
Hop sa s ňú Stará je
Zuby sa jej drkocajů Ráda je

Souvislost lidových písní a sexu se vytratila, zapomněla. Co jiného byste čekali ve společnosti, kde se stalo normou, že se upejpají i dámy po padesátce? Kdyby tomu tak bývalo dříve, neměli bysme písničky, poezii, sochy (ještě tak Žižku na Vítkově nebo Pokorného Sbratření) ani obrazy, přišli bysme o spoustu dobrých knih. Protože písničky se vždycky psaly a obrazy se malovaly jen pro ty, které se neupejpaly. Jak nedávno napsal jeden renesanční florentský básník:

…a pálí to jak čepel v břiše
ale tím kdo o tobě píše
jsem já můj sladký osude
Nikdo víc nikdy nebude.