Všude v Evropě se vinohradnictví rozvíjelo za sponzoringu klášterů a vinařské regiony společensky patří mezi ty konzervativní. To jsem měl na mysli, když jsem zjednodušeně napsal, že v Cluny to (možná) všechno začalo – tedy aspoň v Burgundsku. V každém případě jsme byli celý týden napůl cesty mezi Mâconem a Cluny, takže jsme nemohli klášter v Cluny vynechat.  

S historií to nebudu přehánět a zůstanu jen u povrchních poznámek. Cluny se musí vidět a zažít.

Začalo to už v roce 910. Benediktýnský klášter založil akvitánský vévoda William 1., prvním opatem byl Berno. Dodnes se jich vystřídalo na šedesát, jako důkaz toho, že velká moc propůjčuje svým nositelům dlouhověkost. Ze známých postav byli opaty taky kardinál Richelieu a Mazarin.

Cluny zakládalo další a další kláštery, díky jimž jejich vliv rostl. Na vrcholu sil a významu, ve dvanáctém století, měla clunyjská klášterní síť 10.000 mnichů. Opati měli moc srovnatelnou s papeži a čtyři z opatů se nakonec taky stali papeži. V roce 1098 papež Urban II (sám z Cluny) prohlásil, že Cluny je světlem světa.

Za časů francouzské revoluce byli mniši z Cluny považováni za součást starého režimu a klášter byl zčásti zničen, stavební kameny se používaly jako materiál na nové stavby.

Už první informace na webu překvapily rozsáhlostí klášterního areálu, z informací o nezávislosti kláštera na světské moci mám dojem jakéhosi druhého Vatikánu.

Díky příznivému počasí s teplotami přes 30 stupňů jsme s dětma klášter jen proběhli a vrátili se rychle na základnu čili k bazénu. Tak jen jako připomínka, že bez křesťanství bychom asi neměli víno…

Bazén v současných vedrech rozhodně pomůže, ale tím, co vás doopravdy osvěží, je sextet šumivek z aktuálních Komunitních bedýnek. Naslouchejte šumu!