Už v pravěku Skleničkova wineblogu jsem psal, jaká je to pohoda, když se můžete spolehnout na etiketu. Měl jsem na mysli francouzské, italské a rakouské apelace. Že je rakouský Veltlín suchý, svěží a pepřový, moselský ryzlink má ostrou kyselinu a půl lžičky zbytkového cukru a Chianti je suché, ohnivé a lesní. Příležitostně k tomu někteří vinaři přidávají drobná upřesnění. Francký Silvaner v tradiční baňaté lahvi je suchý, travnatý a pepřový. Když se takové tradiční vinařství rozhodne experimentovat, zabalí víno netradičně do burgundské lahve s netradiční etiketou. Jak by chtělo říct pozor! Uvnitř je to jinak, než byste čekali! A někdy k tomu stačí, že místo úplně dosucha nechal víno prokvasit se dvěma gramy zbytkového cukru… (na horní rozostřené fotce z mobilu z listopadové degustace v Escherndorfu je to třetí zleva :-)   

Týden před Vánoci jsem zvolnil a zklidnil. To se projevuje ústupem stresu, někdy i uvolněním tvořivých schopností. Díky volnějšímu tempu se ukázalo, že s franckými Sylvány se geniálně snoubí skvělé máslové sušenky, které před týdnem napekla na Vánoce moje patnáctiletá dcera. Přijít na to o měsíc dříve, mohl jsem na listopadové Sylvánské degustaci ušetřit tisícovku za sýry, šunky a klobásy! Z rodinných důvodů si musím Sylvány do Vánoc zakázat. (Ovšem naleželé máslové pečivo domácí výroby s citrusovou kyselinou Sylvánu, travnatým tělem a pepřovým finišem se fakt dokonale doplňují :-)

2016er Silvaner Untereisenheim VDP.Ortswein, Egon Schäffer
To podstatné jsem už vyzvonil výše, je to důsledně odrůdový Sylván, který se od schäfferovského střihu odlišuje několika gramy zbytkového cukru. Stále spolehlivě hluboko v německé kategorii suchých (trocken) vín, analytiky odhaduju na +/- 2 gramy, ale v kontextu všech Schäfferových vín je to nápadný nárůst sladké chuti :-) a s tím zřejmě souvisí i letošní balení v burgundské lahvi. (Loňský ročník s podobným projevem byl ještě v tradiční baňaté lahvi.)

Senzoricky je to klasická světle žlutá citronová barva, na nose citrusy, med (!), trochu podzimního tlejícího listí a letní trávy. S rozmícháním nabývají ovocné tóny na opulentnosti až do tropického ovoce, ale travnatost nesmažou. V chuti je víno vzorně odrůdové: ostrý nástup svěží citronové kyseliny, lehce travnaté, šťavnaté tělo, a vápenitě minerální závěr s kořenitým (pepřovým) koncem, jehož intenzita se mění podle provzdušnění. Ty dva gramy cukru jsem ani nezmínil, jen vyplňují jinak nevýrazné tělo a kupodivu zdůrazňují tradiční odrůdové charakteristiky Sylvánu.

Při delším požívání (jedna lahev v singlu) je to ke konci lahve trochu stereotypní a těžké, při menší (poloviční) dávce je to naopak úplně vzorový Sylván, zbytkový cukr jen zesiluje odrůdový charakter. Schäfferovi víno lahvovali někdy v srpnu. Nepřestává mě udivovat, jakou svěžest až brizanci dokáží uchovat ve vínech, která drží v sudech ještě 12 a více měsíců poté, co všichni sousedi už nalahvovali.

Kdybych už podlehl adventní náladě a nic nezveřejnil, tak klidné a radostné Vánoce všem! A kdybyste během Vánoc vypili svoje zásoby ryzlinků, napište mi. Mimochodem jsem přidal do nabídky Skleničkova sklepa ryzlinkovou teroárovou soupravu břidlice – vápenec – silex. Víno nestačí pít, je třeba ho studovat!