Další kolo pátrání po mělnických novinkách jsem začal u Krausů. Jel jsem si pro předchozí ročník Pinotu, ale už byl vyprodaný a dostal jsem teprve pár dní nalahvovanou novinku. Takže s rezervou na to, že víno je rozbité nedávným lahvováním.

Pinot Noir 2013 zemské, Mělnické vinařství Kraus       
Světloučká, ale odrůdově typická barva. Na nose lesní směs po dešti – zemitost, jehličí, lesní plody. V chuti suché, hladké a jemné, s odbouranou kyselinou jablečnou. Ovocný projev je trochu mdlý (viz poznámka o lahvování), s jahodami, ostružinami a peckovým ovocem, kořenitý závěr a slušná délka. Předchozí ročník asi působil vyzráleji, ale ten jsem měl v nejlepším čase a PN 2013 ještě bude vyzrávat. 12% alkoholu a vlastně typický severský Pinot.

Ryzlink rýnský 2011 zemské

Klasická školněstatková štíhlá lahev i etiketa, plnější citronově žlutá barva. Medová a herbální vůně, trochu koření, lehkost a elegance. V chuti úplně suché, s nečekaně jemnou kyselinou a citrusovým projevem. Výrazně minerální mělnickým opukovým stylem, příjemně zakulacené, s dlouhou dochutí směřující do citrusů a bylinek. 12% alkoholu. Domácí ryzlinky se často dělají v pozdním sběru, kabinetní lehkost a nekomplikovanost tohoto zemského vína vidím jako výhodu a přednost.

Ryzlink rýnský 2012 pozdní sběr, trať Liběchovská

Prodloužená štíhlá lahev (která se tak špatně skladuje mezi ostatními) a nová, moderní graficky čistá etiketa. Plná citronově žlutá barva a komplikovaná vůně s tóny uvadajících květin a bonbonů. V chuti působí jako plnější a důraznější verze předchozího kabinetu. Podobá se mu herbálními tóny i mineralitou, ale má svěžejší citrusový projev a plnější tělo. 13% alkoholu. Selský minerální projev připomíná těžké kameninové květináče ve spomyšelském bazaru :o) a tentokrát bych si soukromě vybral předchozí zemský ryzlink z ročníku 2011.

Montescudaio DOC

V titulku jsem sliboval novinky z Itálie: všechna vína do třicátých toskánských Komunitních bedýnek už mám (a většinou jsem je už předal České Poště nebo Uložence.cz k distribuci přihlášeným účastníkům). Něco vín mi zbylo, ůčastníci bedýnek se o ně můžou přednostně přihlásit. Jedno víno, které jsem si soukromě přidal k objednávce, se k recenzi na blogu nekvalifikovalo (podle zásady psát jen o tom, co můžu pochválit). Čtyři toskánská červená v bedýnce pocházejí z malé a skoro neznámé denominace Montescudaio, chudého příbuzného Bolgheri. Už jsem pro svou náklonnost k zapomenutému Montescudaio DOC vyslechl pár posměšných poznámek, tak mi teď udělal radost seznam 50 nejvýznamějších italských vín podle BIWA (o formátu ankety/soutěže jsem už psal). Caiarossa ani Marchesi Ginori Lisci to nejsou, ale do padesátky nejlepších italských vín se prodrala dvě vína z Montescudaio. Jedno z vinařství má českého dovozce, ale ten raději víno propaguje jako Bolgheri DOC, jakoby chtěl dokreslit moje poznámky o nejpodceňovanější toskánské denominaci. Věřím, že se brzy dočkám v italské první padesátce i Caiarossy !