Pracovní zápisky z návštěvy vinařství. O první návštěvě v září jsem psal tady, pravidelní čtenáři znají jejich vína z loňských Skleničkových bedýnek. Na konci dubna jsem využil cesty do Escherndorfu k zastávce v Röttingenu. Už při e-mailové domluvě byl Jürgen Hofmann vstřícný. V září jsem k nim dorazil v první den sklizně, takže časové plány se měnily a na degustaci zbylo málo času. Přesto jsem vína nakoupil a byly z toho úspěšné bedýnky, teď jako by mi Jürgen Hofmann chtěl vynahradit tehdejší nedostatek času.
Stručná rekapitulace: vinařství má asi 7,5 hektarů vinic a roční výrobu cca 50.000 lahví vína. Už před deseti lety se zbavili tradičních franckých lahví Bocksbeutel a všechno lahvují do klasických burgundských nebo bordeauxských lahví. Ze sklizně 2017 měl nalahvovaná jen tři vína (a pár červených z ročníku 2016, červená nechává ležet o rok déle než bílá). Jako první Rivaner 2017 neboli Müller-Thurgau. Lehké, svěže ovocné, čisté a jednoduché víno s maličkým zbytkovým cukrem. Nejvíc jsem byl zvědavý na 2017 Silvaner Kabinett. Předchozímu ročníku jsem úplně propadl, to bych mohl pít každý den. 2017 Silvaner má asi o trošku víc alkoholu (12%), pěknou čirou citronově žlutou barvu. Na nose lehce květinové a citrusové, po rozmíchání vystoupilo žluté ovoce a minerální tón. V chuti zase ovocné (citrusy), lehce travnaté s kořenitým štychem v závěru. Pěkná kyselina, lehkost, v těle o kus plnější než předchozí ročník (to znamená středně plné). Svěžest, dokonalá čistota, pitelnost. Za mě spokojenost s kvalitou (včetně příjemné pitelnosti), změny proti předchozímu ročníku jsou zjevně vlivem ročníku, což je podle mě dobře.
2017 Blanc de Noir aneb bílé víno z Pinotu Noir. Můžu opsat, co jsem napsal v říjnu 2017: pěkné, kulaté, s dobrou kyselinou, ovocné a hezky plné. Ale mě bílé z Pinotu Noir dlouhodobě nebere. 2017 Rieslling Kabinett je typicky německý kabinetní ryzlink s ovocným projevem a minerálním (až doslana) závěrem. Na Německo je to hodně suché, za mě komplexní a harmonické. KOUPIT!
Protože další bílá vína ještě nebyla v lahvích, pozval nás Jürgen Hofmann do sklepa na ochutnávku nehotových vín z tanků a sudů. Přesněji řečeno do nového provozu přes silnici. První dojmy z návštěvy: klasická čistota v hale (jak víte, nejčastější činností ve vinařství bývá úklid :), vlastní lahvovací linka a spousty filtrů. Vybavením vinařství připomíná typické Alsasko: spousta nerezových tanků – dvojčat a trojčat různých velikostí, do kterých se podle aktuální velikosti úrody rozmisťují nová vína. Vzadu štos barikových sudů, tam jsme zamířili nejdříve.
2017 Silvaner*** totiž letos bude (vyjímečně) z bariku. Nehotové víno se mi moc líbilo, bylo hodně strohé, komplexní, koncentrované, úplně suché a rozhodně nepřebarikované, žádné Burgundsko. Za mě byl barik hodně střídmý a v chuti se (kromě patrné kořenitosti) moc neprojevoval. Jürgen říkal, že ho bude lahvovat asi za měsíc nebo za dva, na to si chci počkat.
2017 Silvaner Spätlese mě trochu zmátl, dokud jsem si neuvědomil, že jsem ho loni sice degustoval, ale nakonec nekoupil. Je hodně koncentrovaný s malým zbytkovým cukrem, který působí příjemně, ale já jsem už zbytkovému cukru Silvanerů odvykl. Jestli letos zopakuju bedýnky od Hofmannů, tak asi s prvními dvěma suchými Sylvány.
2017 Riesling*** je štíhlý, strohý, minerální a komplexní, s potlačeným ovocným projevem. Líbilo moc, ale s definitivním závěrem si počkám po lahvování. 2017 Riesling St. Martin je naopak ovocný a typicky německý, tedy s malým zbytkovým cukrem.
Další poznámky jsou už z nalahvovaných červených vín ročníku 2016. Spätburgunder čili základní Pinot Noir, který mě v září uchvátil, se změnil. Zůstala světlá barva a ovocná vůně, v chuti je to komplexní německý Pinot Noir. V ročníku 2015 kralovala preciznost a robustnost, pevné rysy odrůdy, v ročníku 2016 vládne elegance a hravost. Když jsem skousnul překvapení, že letos není loni, došel jsem k závěru, že 2016 bude lepší než předchozí. Původní preciznost a čistota byla výborná, ale ta lehce rozmlžená elegance a hladký projev budou ještě lepší.
2016 Schwarzriesling čili Mlynářka, Pinot Meunier. V podstatě stejný závěr jako u Spätburgundy. Méně ovoce, víc elegance a hladkosti. Už dobře pitelné, kulaté.
2016 Tauberschwarz. Místní odrůda malého výskytu i významu. V Německu se pěstuje na ploše cca 15 hektarů, Hofmannům z toho patří desetina. V září jsme Tauberschwarz asi přeskočili kvůli nedostatku času, teď v dubnu to bylo příjemné překvapení. O základním Tauberschwarzu mám jen základní poznámky (ovocný projev, hladké, příjemně pitelné), ale vzrušující byla dvě barikovaná vína ze dvou Erste Lage vinic, Feuerstein a Probstberg. Elegantní, komplexní, sebevědomá vína z naprosto neznámé odrůdy. Na místě jsem se nedokázal rozhodnout mezi Feuersteinem a Probstbergem, přes blízkost projevu a společnou kvalitu tam byly znatelné rozdíly. Dvě zajímavosti: název vinice Feuerstein neznamená Ohnivý kámen, jak jsem potterovsky leč špatně překládal v říjnu tady, ale Křesací kamínek. Ta věc, která ve středověku jiskrou zapalovala prachovou nálož v pušce nebo bambitce. Pokud jde o víno a vinici, souvisí to s aromatikou popisovanou často jako „křísnutí křemenem“ a složením půdy (hlína a křemen). Druhá zajímavost: vinice Feuerstein leží ve Frankách (u Röttingenu), ale Probstberg už za hranicí oblasti v Bádensku. Takže dvě vína z jednoho vinařství, ale z různých vinařských regionů.
Dojmy z návštěvy jsou vysoce uspokojivé, nedostatky jsou 1) to, že všechna vína ještě nebyla v lahvích a tudíž je brzy na definitivní závěry. Lahvování a filtrace mohou ještě způsobit změny. 2) Když započítám extrémně zajímavá vína z odrůd Bacchus, Tauberschwarz a 2017 Riesling***, mám pro případnou bedýnku na vybranou mnohem víc dobrých vín, než kolik potřebuju :-) #tosoustarosti!
Sice pořád píšu o Silvanerech a Rieslingu, ale připomínám i nové Toskánské bedýnky ze San Gimignana: podrobnosti jsou tady a přihláška tady.