Dneska asi nepotěším dárce, který mi před dvěma týdny přivezl dva Pinoty z USA. Nechci se připravit o nepravidelnou výsadu dovozu zajímavých amerických vín, ale první článek víry zní, Pinot musí mít kyselinu (i kdyby se mělo dokyselovat)! Ahoj Petře, moc Ti děkuju za dvě vína, a prosím, dnes už dál raději nečti.
Už na zadní etiketě víno evokuje, co jsem o amerických Pinotech napsal před rokem tady: „Tak jako květinářka použije víc různých prvků, aby vytvořila jednu kytici, i my jsme použili několik zdrojů (= Pinotů z různých vinic v Russian Valley), abychom vytvořili víno, které je větší než jen součet všech částí.“
The Florist 2016 Pinot Noir, Russian River Valley, The Florist Wines
Klasická burgundská lahev a etiketa se stylizovaným obrázkem modrého máku. Ve skleničce hodně plná barva, temně rudá. Mohutná květinová vůně, nesmírně efektní a přitažlivá. (To už máme zaděláno na 90 bodů ve stobodovce, ale dál to už nebude tak slavné.) V chuti pokračuje hodně plný, mohutný dojem, ale místo kyseliny v ní dominuje alkohol. Kyselina je slabá a díky tomu působí víno těžce, zádumčivě až depresivně. V chuti se mihnou nasládlé, nahořklé i ostře alkoholové tóny (14,3%) a v závěru píchnou i těkavky z mladého barikového sudu. Celkový dojem jde do přezrálého ovoce, za rok nebo za dva mohou ustoupit těkavky a zharmonizuje se alkohol, ale bez kyseliny to ani potom nebude žádné pinotové nebe.
Soukromě si myslím, že v tomto případě bych víc ocenil jednotlivé Pinoty než víno, které je víc než součet součástí, ale to je jen spekulace. Rozhodně bych se přimlouval za dřívější sběr hroznů, tohle až příliš připomíná Pinoty, které se mi příčí nejvíc – domácí výběry z hroznů. Kalifornský Pinot je kultivovanější, hladší, efektnější, precizně udělaný, ale v jádru je to stále stejný smrtelný hřích – kdo sbírá Pinot přezrálý a vyrobí vysoký alkohol, ten skončí v pekle. Amen.