V Čechách po půlroce konečně začalo pršet a Benátky včera byly pod vodou. Sbírám síly na cestu do Frankonie a opakuju cestopisné zápisky z prvního výletu v září 2017.

Dnes jen pár fotek z téměř odpočinkového druhého dne ve Frankách. Abych neprovokoval jízlivé komentáře, vynechám obligátní fotky zralých hroznů Silvaneru a začnu zapomenutou fotkou z pondělní degustace s Egonem Schaefferem. Tak tohle je ten slavnej Muschelkalk :-) přesněji jeden exemplář, který byl na stole jako těžítko. V úterý jsem viděl spoustu dalších v degustační hale Rainera Sauera.

Dopoledne jsem se vrátil do Escherndorfu. Jedním z několika důvodů bylo i to, že ve večerním slunci jsem musel fotit Escherndorfského Lumpa proti slunci. Bylo jasné, že ráno to bude lepší, tedy… až přestane pršet… Tohle místo, příjezd do Escherndorfu, jsem měl už ve včerejším příspěvku, tak si to porovnejte sami.

Starých traktorů jsem viděl spoustu. Tenhle jsem si fotil snad desetkrát a když jsem si doma prohlížel výsledky, vybral jsem tenhle obrázek. Vjezd do Escherndorfu, archivní traktor, podzimní barvy a v pozadí vinice Lump.

Znova Escherndorfer Lump.

Brzo odpoledne o padesát kilometrů dál ve vinařství Dr. Heigel (Gault & Millau*** ). Zleva Gerald Ottes, sklepmistr, Christoph Hinderfeld, šéf, a váš oddaný blogger. Vinařství tradiční francké s (vesměs úplně) suchými a čistými víny a několika parádními vrcholy (Silvanery, Weissburgundy).

Náměstí v Zeil am Main, vinařství sídlí na okraji města. Z fotky je cítit atmosféra a čistota, která je franckým obcím vlastní. Jaké město, taková vína. Když jsem náměstím projížděl podruhé, umínil jsem si, že si ještě musím na zimu posekat trávník. Už několikrát jsem se na to vykašlal, ale musím začít od sebe. Za pár let třeba přijdou i ty rovné silnice a jedlé potraviny. Když se chci mít jako v Německu, musím začít makat jako Němci.

Podrobnosti o nové francké bedýnce jsou tady a přihláška tady.