Už jsem psal, že jsem na dovolené s dětma, takže dnes dám report ze čtvrtečního dopoledne. Berzé le Châtel se ze silnice nedá přehlédnout, tak jsem si udělal malou zajížďku.   

Kostel je nejspíš přistavěný nově, průvodce říkal, že cesta od kostela ke hradu je až z devatenáctého století.

Původně vojenská pevnost ze dvanáctého století, na jejíž výstavbu půjčil hradnímu pánovi peníze jeho bratr, biskup z Cluny.

Průvodce byl fešák v dobově stylizovaném kostýmu, vstupné snesitelné.

Vlastní pekárna chleba byla hned za hlavní branou.

O kus dál konírna a sklep na víno. Sklep byl větší než konírna, protože ve středověku se voda nepila, jen víno. Voda byla plná mikrobů a nevhodná k pití, i pro děti se voda ředila vínem, které působilo jako dezinfekce vody. Dospělí a vojáci zřejmě víno neředili. Historie, učitelka života!

Zajímavost hrad je už dvě stě let v soukromých rukách a dnes tam majitelé dokonce bydlí. Přesto jsou návštěvy možné, samozřejmě jen s průvodcem. Všechny přístupné části jsou stylově zrekonstruované s použitím původních materiálů. Na fotce původní kaple.

Helma na stolku je jen kopie a návštěvníci si ji mohou vyzkoušet.

Pohled z hradu na vinice. K hradu patří malé vinice a hrad prodává vlastní víno. Zdá se, že majitelé dodnes ctí původní ideu soběstačnosti hradu.

Sochy v zahradě představují čtvero ročních dob.

Byla to jen malá zajížďka cestou do Cluny, někdy příště dám fotky z klášterního komplexu v Cluny. Není to tak daleko od hlavního tématu blogu (vína), protože tam to nejspíš všechno začalo.