Až při revizi textu před zveřejněním mi došlo, že jsem celý prosinec neměl žádné Sangiovese, na blogu ani na stole. Tohle přišlo na poslední chvíli a bylo parádní. Budu si chválit vlastní peří, ale risknu to s čistým svědomím a úsměvem hollywoodských hvězd. Do toskánských bedýnek v září 2012, teprve dvanáctých, se nevešlo kvůli příliš vysoké ceně. Fattoria di Palazzo Vecchio mě ohromila svým základním Vino Nobile, ale zvolila ambiciózní cenovou politiku, která mě časem přiměla hledat v Montepulcianu další vinařství. Se současnou Tenutou di Gracciano jsem vrcholně spokojený, ale přiznávám, že TerraRossa 2007 z Palazzo Vecchio je v mnoha ohledech mimořádné víno.  

Především je to „Single Vineyeard“ Nobile, tedy víno z jedné jediné vinice. To v kraji není běžné, jen naprosto vyjímečná vína se tak označují. S odstupem let se zdá jasné, že TerraRossa je vyjímečná. Především tím, jak se vyrovnává s časem, což je ta úplně základní podmínka pro seriozní neboli velká vína: schopnost vyzrávat a zlepšovat se v čase. Devět roků je už slušná štreka a TerraRossa obstála bez pochybností.

Vína z červených vinic jsou mojí soukromou obsesí: už v roce 2005 jsem si všiml při první cestě do Beaujolais a Burgundska nápadně červeného zbarvení půdy v (některých) vinicích v Beaujolais, a například v okolí burgundského Aloxe-Corton to nejde přehlédnout. O pár let později jsem přičetl červené vinice Caiarossy („červená půda“), na italských vínech to najdete často. Obecně je červená barva půdy daná vyšším obsahem kysličníků kovů, ty v důsledku propůjčují vínům výrazně minerální chutě. Samozřejmě je to podmíněné šetrným hospodařením na vinici a citlivým zpracováním ve sklepě, zkazit se dá všechno. V tomto ohledu jsou návodné některé herbicidy spálené vinice v Beaujolais, červená hlína bez kouska trávy (horní foto). Zastavíte u vinice jen abyste se vyčůrali, a smutně zíráte na pole, které má potenciál na hodně zajímavé víno, ale nejspíš skončí jako levná průmyslová vodička v supermarketu. Beaujolais se zvedá, ale stále tam vedle sebe najdete peklo a ráj.

Montepulciano znám z pouhých tří návštěv (první setkání s Federicou Riboldi a Fabiem Zanzucchi v toskánské Perugii nepočítám) jako kraj beze stínu: rozpálenou zem, vysušovanou mořskými větry, ideální pro pěstování révy. Taky s ideální tradicí pro sklepní zpracování: bez preference barikových sudů, s tradicí velkých sudů a nově s vyrovnaným užitím bariků a středně velkých sudů (tonneaux).

TerraRossa 2007, Vino Nobile di Montepulciano, Palazzo Vecchio
Komplexní víno včetně perfektní ambaláže (je to marné, majitelé vinařství jsou designéři).  Už jsem na blogu psal, že mám rád dlouhé názvy vína. Kdyby bylo víno blbé, asi byste ho pojmenovali stručně, aby se nad tím nikdo moc nepozastavoval. TerraRossa má druhé jméno: koncentrace. Hustota. Je to patrné už na vzhledu, je temně rudá, až do kávové černě, a nejspíš nefiltrovaná. Ve vůni lesní plody, alkohol, kůže, bazalka. Kožené a uzené tóny jsou nápadné, ale nedokáží zakrýt ovoce a svěžest. V chuti silná kyselina, zralé lesní ovoce, koření, mineralita až do slaných tónů. Slušně kompaktní, plné v těle. Hodně Sangiovese, hodně minerální, hodně koncentrované. Trochu rytírna korunovaná čtrnácti procenty alkoholu. Jemnost nebo elegance se ještě nedostavuje, spíš robustnost. Pořádný biftek by to chtělo.