Krásně vyodpočívaný po dvou dnech slunečného počasí. V úterý výlet do Monteriggioni (na úvodní fotce momentka z říčního parku v Colle Val d’Elsa), ve středu plážování doma s koupáním. Pro pobavení dodám středeční zkušenost s kvantovou teorií času. V poledne bylo 20 stupňů, vzal jsem plavky a šel si zaplavat. Cestou od moře píšu místní kamarádce: „Kde jsi? Už se zase plave!“
Za dvacet minut přišla odpověď jako z jiného vesmíru: „Ahoj, dělám vánoční úklid.“ Číst dál
Dnes o tom, jak si dvě vína z poměrně vyhraněných vinařských regionů vyměnily projev. Z vápencové Sardinie jsem očekával tenké strohé víno s výraznou kyselinou, z bolgherské úrodné roviny naopak plné ovocné víno s vysokým alkoholem. Nebylo to žádné zklamání, Bolgheri a Sardinii bych snad (kdo ví?) naslepo určil správně, ale chuťový projev měly prohozený. Číst dál
Občas jsem nasazoval na apelaci Bolgheri, protože podmínky jsou tak divně postavené a spousta vinařství se v ní jen veze (nabízím, nevnucuju), ale jsou chvilky, kdy si říkám Sláva, díky za ni! Posledně jsem tady líčil spokojenost s Bianco di Pitigliano za pět EUR a přifařil k tomu Rosso di Montescudaio. Kdybych k Pitiglianu přidal dnešní Vermentino z Bolgheri, mohly moje poznámky o Pitiglianu vyznít úplně jinak. Prozradím rovnou, že dnešní vína jsou technicky mnohem perfektnější a čistší, než pondělní Pitigliano. Na úvodní fotce jsou ikonické pinie v zálivu Baratti. Není to už Bolgheri, ale jen o pár kilometrů. Číst dál
Úvodní fotka není ironická ilustrace titulku, nebo aspoň původně neměla být! V neděli odpoledne jsem to fotil v zálivu Baratti v Toskánsku malým kompaktem s desetinásobným přiblížením, konstrukci plavidla jsem na tu dálku pořádně neviděl. Až doma jsem rozluštil, že to je kanoe s dodatečnou přístavbou včetně stěžně a plachty. Možná krajan, kterému byla Lužnice malá? Ty dvě denominace v titulku jsou Montescudaio a Pitigliano. Číst dál
Úvodní panel mě uhranul při první návštěvě nejbližší vinotéky. Kromě klasických sudovek točených z třistalitrových nerezových tanků vinotéka nově nabízí i stáčené sekty. To není konec světa, to je v Itálii běžná věc. V roce 2017 jsem v benátské pizzerii k večeři vyzkoušel stáčené Prosecco, čtvrtlitrový džbánek stál asi 2E. Kupodivu to bylo docela dobré, přesněji řečeno to splňovalo představu o jednoduchém víně k jídlu a čvrtlitrový džbánek si zachoval správnou teplotu přesně po dobu konzumace. Číst dál
První říjnový víkend bývá v toskánském Montescudaio svátek vína, Sagra del Vino Montescudaio. Letos jsem tam zajel v sobotu, bylo zamračeno a tak mám jen pár fotek (úvodní je ilustrační z pondělního plážování). Kromě jiných jsem projel celý sortiment vín Simona Settiho, což je vyjímka: vinař co není členem místního konsorcia. Disident. Je to jasný signál, že nejméně významná toskánská denominace nabývá velikosti :-) Setti je naturální vinař, všechno kvasí spontánně v betonu nebo v kameninových nádobách. Ochutnal jsem dvě oranžová, jedno „falešné rosé“ a čtyři červená a je to, jak už někdy základní naturální produkce bývá, všechno na jedno brdo. Hlavně červená vína si byla navzájem hodně podobná, přestože byla ze čtyř různých vinic a čtyř různých odrůd, vše lahvované separátně, ale podobná si jako vejce. Číst dál
Na úvodní fotce je zářijová fronta na zmrzlinu na Piazza della Cisterna, San Gimignano. Už čtyřikrát jsem se s Flavií nebo Franceskem z Cappella Sant’Andrea potkal osobně, asi čtyřicetkrát jsem byl v San Gimignanu, ale nikdy jsem nebyl v jejich vinařství. Už jsem se tady o tom rozepisoval, takže jen krátce, nikdy jsem je nenašel. GPS mě vodila po kopcích kolem SanGi, ale ceduli nebo aspoň směrovku k vinařství jsem nikdy nespatřil. Abych se už neopakoval, tak jsem teď při korektuře textu rozklikl Google Maps a našel si to na Street View. Až v zimě bude ve vinařství klid, zkusím tam zajet. Flavia del Seta a Francesco Galgani jsou velcí sympaťáci, kromě révy chovají všelijaká zvířata, vína už dávno dělají organicky. Číst dál
V pondělí jsem zajel do San Gimignana pro druhou část letošních vzorků vína. Snažím se průběžně sledovat nejlepší výrobce Vernaccie a letní sezóna mi to kazí. Jezdím do Toskánska přezimovat a na léto se vracím do Čech, protože místní ceny ubytování dramaticky stoupají. Když v květnu odjíždím, polovina těch prestižnějších nových vín se ještě neprodává, a když se v říjnu vracím, základní Vernaccie, které mě zajímají nejvíc, často už začínají sestupnou cestu. Nemusí to tak být vždycky, ale rozhodně je červenec a srpen pro Vernacciu nejlepší. Prostě jsem zajel do SanGi a ve vinotéce nakoupil pár lahví, které v květnu ještě nebyly k mání. Číst dál