První písemné záznamy potvrzující vinice, které patřily k Villa Travignoli, pocházejí z 28. listopadu 1100. Ale třeba etruský obelisk, nalezený taky v Travignoli, zobrazuje podávání vína a pochází z doby asi 500 let před naším letopočtem. Až v roce 1800 se několik budov Travignoli stává majetkem rodiny Busi sňatkem hraběte Busi se Sofií Cuccoli Fiaschi. Clemente Busi dostal v roce 1927 na mezinárodní výstavě v Římě zlatou medaili za vynikající kvalitu svého Chianti. A v roce 1960 přeměnil Giampiero Busi hospodářství z nájemního systému na vlastní rodinný podnik. Do té doby se o půdu starali jednotliví nájemci a s majitelem se dělili o výsledky, téměř 50:50. O tradici a historii by se dalo v souvislosti  s vínem povídat…

Dnes rodinný podnik řídí hrabě Giovanni Busi. Potkali jsme se na říjnové degustaci v Hiltonu a jeho vína mě tam zaujala nejvíc z toskánských vystavovatelů (druhý objev z Hiltonu, katalánské Garnache z Celler de Capçanes, už mohli účastníci bedýnek ochutnat sami v listopadu). Když jsem měl v listopadu jet do Toskánska, napsal jsem panu Busimu. Pozval mě k návštěvě a poslední listopadový týden jsem jel do Pelaga, kde vinařství sídlí.

Bohužel jsem dojel v půl čtvrté odpoledne, takže fotky krajiny s renesančníma třema a více obzory jsou hodně nevýrazné. Rufina leží východně (severovýchodně) od Florencie, zvlněná krajina se podobá klasickému Chianti i San Gimignanu. Určitě se tam budu chtít vrátit na jaře nebo v létě. Výhledy ze dvora vinařství ukazovaly většinu jejich pozemků na docela rozsáhlém údolí (nejlepší vinice Tegolaia leží naopak na druhé straně za statkem). Travignoli má asi 70 hektarů vinic (Sangiovese a menší výsadby Merlotu, Cabernetu Sauvignon, Chardonnay a Sauvignonu Blanc) a roční produkci asi 400 tisíc lahví. Většina produkce jde na export.

Takový objem je těžké vměstnat do původních středověkých budov, takže se uplatní především nerezové tanky s řízením teploty (některé jsou celý rok umístěny mimo budovy, v Toskánsku běžná věc). Dřevěné sudy se používají na Riservu a malé 150ti litrové sudy na Vin Santo. Prohlídli jsme si i půdní prostory, kde se suší hrozny na Vin Santo a zpočátku mě překvapilo velké množství malých sudů na vyzrávání vína. No a potom jsem si uvědomil, že je musím dělit šesti, protože víno zraje v sudu přes pět roků.

Vinařstvím mě provázel Giovanniho syn Clemente Busi. Na horní fotce je zahradní dekorace, kámen, který lisoval olivy. Taky jsme zašli do sklepa, kde se ve velkých kameninových nádobách skladuje olivový olej.

Clemente sňal víko z jedné nádoby a nechal mě přivonět. Vůně dvou set litrů olivového oleje je tak mohutná a plná, až mě to šokovalo. Je mi jasné, že z litrové lahve tak velký zásah nemůžu dostat, ale zapochyboval jsem, jestli si ještě někdy koupím v supermarketu běžný průmyslově vyráběný olivový olej. Tohle se musí zažít, zkušenost je nepřenosná :-)

Clemente vystudoval enologii ve francouzském Montpellier a do vinařství nastoupil letos v září. Mezitím stihl ještě praxi v Burgundsku, Austrálii a USA, jestli si to dobře pamatuju. Soukromě si myslím, že nová generace vinařů bude mít velký přehled. Nejenže bude přesně vědět co, proč a jak má dělat, ale taky co, proč a jak nedělat :-) Víc už na fotkách z listopadové návštěvy nenajdu… takže potom jsme zašli do degustační místnosti a s Giovannim Busi a jeho synem Clementem přechutnali aktuální vína.

Gavignano 2017 IGT Toscana Bianco
Úvodní a jediné bílé víno vezmu trochu šmahem a soustředím se na červená vína. Chardonnay s deseti procenty Sauvignonu Blanc. Nerezovka, sklizená v srpnu, je už nalahvovaná. Sauvignon se obvykle přidává do směsi kvůli kyselině, ale tady se sklízel hodně zralý a neprosazuje se. Celkově svěží a čerstvé víno s hodně zralým ovocným projevem. První dojem byl OK s tím, že by se mělo vypít brzo.

Chianti 2016 DOCG Borgo Santa Fiora
Základní víno vinařství, jednoduchá etiketa se stylizovaným obrázkem středověké podoby statku Travignoli. Středně plná temně rudá barva, příjemná svěží vůně lesních plodů, jehličnatého lesa a lehký dotek stájových vůní. To poslední nevýrazně, ale nepřehlédnutelné jako součást celkově harmonického projevu. Po rozmíchání stájové / selké vůně mizí. V chuti lehké, svěží, jednoduché a dobře pitelné. Suché s ovocitým tělem (málo zralé lesní plody a červené ovoce), maličký dotek taninů v závěru. 13% alkoholu, připravené v nerezových tancích. Čisté, jednoduché základní víno k jídlu nebo na každodenní pití, za mě v této kategorii zcela bez výhrad.

Chianti Rufina 2016 DOCG
Etiketa se znakem rodu Busi, ve skleničce temně rudá barva, jen o chloupek temnější než u předchozího. Serióznější vůně, ve které dominuje zralé ovoce a jemná vůně kůže. Jsme stále v jednodušším segmentu, vůně v intenzitě neláme žádné rekordy, ale je čistá, příjemná a toskánská. V chuti suché s pěknou kyselinou, plnější (zralejší) v ovoci a s pěkným minerálním závěrem (doslana). Spíš krátké s delší dochutí. I přes jistou jednoduchost je to dokonale čisté a harmonické. Jinak čisté Sangiovese, školené šest měsíců ve 25-hektolitrových sudech. Podle mých poznámek z prohlídky vinařství tohle víno tvoří 3/4 celé produkce, asi 300 tisíc lahví ročně, a to tedy zírám a smekám. To chci pít.

Chianti Rufina 2014 DOCG Riserva Tegolaia
Klasická ambaláž a poprvé celokorek. Hodně temná rudá barva. Na nose hodně expresivní Sangiovese s důrazným ovocným projevem až do přezrálého červeného ovoce. Trochu lesa, proměnlivá vůně. V chuti se opakují dojmy z vůně, je důrazná v ovoci, zralá, plnější v těle a s pěkným kořenitým závěrem (pepřová tečka) a hladkými taniny. 13,5% alkoholu, vyšší koncentrace a celkově teplejší, středomořsky ohnivý projev. Efektní a přitažlivé, skvěle pitelné.

Chianti Rufina 2016 DOCG Governo
První ročník vína připraveného novým postupem. Čisté Sangiovese školené v sudu, do kterého byly po vykvašení přidány celé hrozny Sangiovese. Vyptával jsem se na to Clementa, připravený zavrhnout jakékoli divoké experimenty, ale Clemente mě ujistil, že to býval i v Toskánsku tradiční způsob výroby, v poslední době opuštěný. Dokonce i název Governo prý původně označoval tento postup, svého druhu Ripasso.

Temně rudá barva s nahnědlými kávovými odstíny. Ve vůni je to návrat ke klasickému Sangiovese a jeho lesním aromatům, lesní plody a piniové háje :-) V chuti se opakuje Chianti Rufina 2016 se zvýrazněným ovocným projevem. Ovoce je prostě líp vykreslené, asi jako když na zesilovači přidáte výšky a z písničky vám vystoupí činely a sykavky. Tady vystoupilo ovoce a zůstala čistota, víno je kulatější a hlubší, snad i přitažlivější. Určitě se zlepšila struktura a uhladil závěr chuti. Dlouhé je to. Postupem času se mi líbí stále víc.

Doma mě ta vína baví. Mají charakter (Chianti Rùfina je asi nejpodceňovanější nebo nejmíň známá oblast Chianti, ale je to tam!) a mají čistý projev. Půl hodiny po dopsání se vracím s poznámkou o sudech: líbí se mi, jak Travignoli používá sudy. Většinou tak, že to nevzbuzuje pozornost. Až po chvíli si uvědomím, že hladkost projevu nepochází z nerezového tanku, ale ze sudu. Buď mám teď před Vánoci smyslový deficit, nebo mají v Travignoli lehkou ruku, pokud jde o sudy.

Není to úplná špička Chianti, ale díky čistotě a vyváženosti si zaslouží pozornost. Navíc, protože znám nákupní ceny, při současném kurzu EURO to je parádní poměr kvality a ceny. Do ledna je daleko, ale Travignoli bych chtěl přivézt do Komunitních bedýnek.

Do konce roku už to nedokážu, ale aspoň Pražáci si ještě můžou vylepšit Vánoce Vernacciou di San Gimignano od Stefana Grandiho a Vinem Nobile z Gracciana. Podrobnosti jsou tady a přihlásit se můžete tady.