Úvodní fotka je jen ilustrační, pohled na Colle Val d’Elsa na začátku února. Letní fotku jsem tady mnohokrát použil jako zobrazení toskánského snu (například tady), a když jsem jel před měsícem do Montepulciana, zajel jsem si kilometr na známé místo pro zimní fotku. Dnešní text o dvou vínech Frescobaldi může vypadat jako plánovaný, ale není to tak. Jen jsem v poznámkách objevil tři týdny starý zápisek o Chianti a přidal k němu zápisek o novém ročníku laciného supermarketového Vermentina. V zásadě jde o kusovky, základní výrobky, ale Frescobaldi je v Itálii považovaný za špičkového výrobce. Prostě se mi to tak sešlo.
Tak ještě základní úvod o vinařství Frescobaldi. Moje oblíbená vinařská ročenka (Cernilli, The Essential Guide to Italian Wine) mu dává *** (maximum). Vinařství má historii od roku 1300, taky 1300 hektarů vinic a vyrábí ročně asi 11 milionů lahví. Pozemky má nejen v Rufině, ale i v Bolgheri, Montalcinu a Chianti Classico. Obdiv a špičkový rating si Frescobaldi zasloužil jinými víny, dnešní dvě jsou jen náhodné levné nákupy v toskánských sámoškách.
Nipozzano Chianti Rufina Riserva DOCG 2021, Frescobaldi
Zase jedna sleva při nákupu v italském supermarketu :-) ale s víny od Frescobaldi mám v zásadě dobré zkušenosti, takže rád zkouším další. Rufina je malý vinařský region asi dvacet kilometrů východně od Florencie, Castello Nipozzano je toskánský hrad z roku 1000. Nipozzano prý znamenalo „bez studny,“ což odkazovalo na místní nedostatek vody. Víno je Sangiovese s malými přísadami tradičních toskánských odrůd. Odstopkované hrozny kvasí spontánně v nerezových tancích s chlazením, jablečnomléčné kvašení i vyzrávání dál v nerezu. Následně několik měsíců v barikových sudech.
Jednoduchá supermarketová ambaláž a uzávěr z korkové drti. Ve skleničce je velmi temná, hustá rudo-kávová barva, na nose ovocný nástup (lesní plody a sud), evokuje to koncentraci a hustotu. V chuti je pěkný nástup kyseliny, zralé lesní plody (borůvky a ostružiny především), mírný obsah alkoholu (13,5%), zralý ale svěží projev s výrazným podílem sametově hladkých taninů. Kmín a hřebíček, hořkosladké středomořské koření. Je to zvláštní směs svěžesti kyseliny a velmi zralých ovocných tónů s hladkými taniny, působí to líp při nižší teplotě než s ohřátím a provzdušněním. Hlavně… víno působí koncentrovaně a těžce, což by Riserva klidně mohla, ale spíš to dělají barikové sudy než hrozny. Projevem čisté, zralé, spíš jednoduché víno. Za 11,90 E bez výhrad.
Cala Forte Vermentino Toscana IGT 2024, Frescobaldi
Už jsem na blogu měl poznámky o předchozím ročníku nebo ročnících, nevím přesně. Jsou toho plné supermarkety a upřímně, nekupte to za baťovských 6 EUR. Nový ročník 2024 právě teď působí hodně jednoduše v projevu, je to taková skoro až alkoholická limonáda, ale na nic si nehraje, baví čistotou projevu a nízkým alkoholem (12%) a rovnou se omlouvám, nekomplikovaná pitelnost a čistota jsou mi většinou (skoro vždycky) sympatičtější než robustní, koncentrované alkoholické obludy. Ve skleničce je slabá, slaboučká slámově žlutá barva, na nose zralá vůně květin a neurčitého žlutého ovoce, v chuti úplně suché s citrusovou kyselinou a lehce žlutým ovocem, čisté v projevu, tenké tělo, ale za šest EURO nemůžeme mít všechno, žejo. Typické Toskánsko s jasným určením, na spláchnutí pizzy nebo jako aperitivo, když se lidi sejdou před večeří v baru. Myslím, že moje hodnocení předchozích ročníků se měnilo podle mé nálady, někdy to víno sedne líp a někdy hůř, podle počasí, jídla a společnosti, ale v zásadě mi tohle komerční zaměření vína na konzumaci ve společnosti vyhovuje.