Berte to jako čistě teoretickou poznámku k zamyšlení, bez jakýchkoli praktických důsledků, ale suchý únor jsem vždycky považoval za špatný počin. Nechci zabřednout do nudných argumentů, ale objevil jsem a s velkou rozkoší přečetl starý článek z Financial Times (odkud je ukradená i úvodní fotka). Autorem je Robin Dunbar, vyšel 10. srpna 2018 a přeložil jsem pro vás (neuměle) začátek: Proč lidé pijí alkohol? Když čekáte za horkého letního večera u barpultu, je odpověď jednoduchá: pití je radost a úleva. Když pracujete ve zdravotnictví a čtete poslední zprávy o tom, jak alkohol ničí společnost, může vás odpověď frustrovat. Proč by někdo popíjel, když je to tak škodlivé? Číst dál
Archiv štítku: jen tak
Adventní vyvolávání letních vzpomínek
Úvodní prosincová fotka Val di Cecina je z Facebooku Stefana Bertiho, jednoho z mých toskánských domácích. Rodina provozuje agriturismo u Ponteginori a já jsem u nich během let strávil asi dva měsíce. Dvakrát s malými dětmi a potom v červnu 2021, hned jak padla kovidová omezení. Na všechny pobyty mám srdcervoucí vzpomínky: napřed na všechny drobné zábavy s dětma, z loňska na nevýslovnou úlevu po pádu kovidových restrikcí. Když si doma otevřu lahev vína, které mám nějak spojené s cestami po Val di Cecina, vybavím si řádění s dětma v čečinském akvaparku i večerní výhledy do údolí říčky Ceciny. Číst dál
PF 2023
Adventní hlášení
Začnu provozním hlášením: ještě jsem s blogem neskončil, jen se navršily všemožné překážky. První prosincový týden jsem po návratu z Itálie rozesílal a rozvážel víno, resty za listopadovou přestávku se nahromadily. Druhý týden mě skolila neznámá potravinová otrava a byl jsem pět dní bez jídla. Podezření ukazuje na krémovou brokolicovou polívku. Začnu nový život bez zrádné zeleniny, jen s masem! Spolu s tím jsem úplně abstinoval. Teď v Adventu to taky nebudu přehánět s novými víny, kolem Vánoc jsem vždycky dopíjel vína, která jsem si celý rok schovával a občas i zapíral bedýnkářům – opozdilcům. Každé Vánoce to tak je.
Pár fotek z Toskánska: Pisa
Ve čtvrtek se v Toskánsku po několika dnech udělalo hezky a do Pisy to mám jen kousek. Nebudu otravovat se šikmou věží v Pise, Piazza dei Miracoli je jedním z obrazových symbolů Itálie a tak to zná každej. Ve skutečnosti mě v Pise uchvátilo něco jiného. Číst dál
Procházka po toskánském Massa Marittima
Snad jste si všimli, že se vyhýbám obligátním lahvím na úvodní fotce a kde to je možné, použiju nějakou jinou fotku (někdy to nejde). Nechci psát wine-blog jako seznam vypitých lahví vizuálně reprezentovaný fotkami etiket. Tentokrát jsem kvůli tomu zajel osmdesát kilometrů do Massy Marittimy. Číst dál
Sváteční plky z Toskánska
Po včerejším svátečně odpočinkovém výběru fotek z listopadového Toskánska mi došlo, že si všichni uděláte v pátek volno a že opravdu odpočinkové téma jsem měl dát až dnes, pokud tedy o prodlouženém víkendu vůbec někdo zabloudí na wine-blog. Takže začnu bezohledně odpočinkově: ve středu bylo v Toskánsku zataženo, ale ve čtvrtek po poledni se vyčasilo na 21,5 stupně. Moje italština se zlepšila, už jsem to dal zpaměti: Oggi abbiamo ventuno gradi! A samozřejmě, bez 17. listopadu 1989 bych teď v Toskánsku vůbec nebyl. Slogan Díky, že můžem to přesně vystihuje.
Pár fotek z listopadového Toskánska
Dvě bílá vína z ostrovů: Sardinie a Sicilie
V Toskánsku pokračuje babí léto s denními teplotami kolem dvaceti stupňů. Zatím jsem si nedomluvil žádné návštěvy vinařství a beru to jako lázeňský pobyt s ochutnávkou místních potravin i vín. Nakupování potravin patří ke klíčovým toskánským zážitkům, všechna moje předsevzetí a omezení se hroutí, přestože některé potraviny od září zdražily o 20%. Sousedka mi včera vysvětlovala srdečnost a úsměvy místních prodavaček tím, že sedět za kasou v supermarketu nebo prodávat v lahůdkářství jsou stálá zaměstnání, a ta jsou v Itálii nesmírně ceněná (a vůbec ne běžná). Topení v bytě zůstává vypnuté. První nákup v hypermarketu a první ponor do bílých vín. Číst dál
To nejlepší z víkendu
Na fotce je výhled od sobotní snídaně v baříku. Facebookoví spřátelenci a sledovači už vědí, že jsem si domluvil pronájem v toskánské Mazzantě a v pátek ráno vyjel. Zčásti za to může nastupující ekonomická recese, zčásti italské zkušenosti a dávné školení obchodních dovedností: vyjednal jsem si měsíční nájem ve stejné výši, jako jsou moje nové zálohy na plyn. Vypnul jsem doma topení a v ideálním případě budu žít z uspořených energií. Poslední dny doma se mnou cloumaly velké pochybnosti, zda jednám rozumně, ale ty rozptýlilo prudké slunce v pádské nížině. Strávil jsem v Mazzantě celé září a pamatoval jsem si, jak mě italské azzurro dokonale probudí, ale po měsíci pod zataženou oblohou v Čechách jsem si to už nedovedl představit. Číst dál
Kacířsky o terroir(u) a stručně o franckém Sylvánu
Co bylo dřív, slepice nebo vejce? Vinař nebo vinice? Odrůda nebo terroir? Pokud jde o slepici a vejce, z pohledu evoluční biologie je to jasné a vyřešené, první bylo vejce (snesl je plaz a narodil se z něj pták). Další dvě otázky můžeme taky klidně svěřit evoluci, jak vysvětlím níž. Číst dál
Deset roků
Mám rozepsaný hlubokomyslný příspěvek na blog, a jak jsem roztěkaný, pokukuju po kalendáři a přemýšlím o deseti dalších věcech. Datum v kalendáři nakonec zabralo a uvědomil jsem si, že 31. října 2012 jsem přivezl prvních 300 lahví moselských ryzlinků Karl Erbes. Byla toho plná Mazda 626 a bylo to normálně proclené a zdaněné, žádný paš! Ale to podstatné na tom je, že včera to bylo deset roků. Úplně bych na to zapomněl. Číst dál











