Tento týden nestíhám. Smíchaly se mi v hlavě dva termíny, uzávěrka Burgundských bedýnek a březnové cálendy. S úlevou jsem dnes rozeslal všechny dańové formuláře a u večerní skleničky vína mě napadlo, jak se ty moderní lhůty a termíny podobají pradávným rituálům, kdy si na jeden den v roce král s šaškem vyměnili místa. Tak hned po podání daňového přiznání přichází Apríl a na jeden den budou kralovat šašci.

1998er Ürziger Würzgarten Riesling Auslese**, Weingut Karl Erbes

Poloviční lahev, navíc nezvykle tvarovaná (nové lahve mají jiný design). Nápadně čistý nový korek, překorkováno a tudíž bezpečné. Když někdy mezi profesionály utrousím, že jsem Erbesův 1991 Erdener Treppchen Riesling Spätlese prodával účastníkům Komunitních bedýnek za 350 Kč, zůstanou na mě zírat beze slova (jeden mi na to před rokem odpověděl, že ho seru :o) Samozřejmě to bylo možné jen proto, že jsem neměl reklamace. Věděl jsem, že vinař všechny lahve nedávno překorkoval a tudíž i zkontroloval, že budou bez závad.

Plná zlatá barva, v těžké vůni zpočátku stará maskovací celta, po chvíli celý ryzlinkový arsenál s voskem, lípou, zralým žlutým ovocem a náznakově i terpentýnem. V chuti svěží nástup s pěknou ovocnou kyselinou, jablíčka, meruňky a med, lehce oxidativní tóny. Dlouhé, strukturované, hodně nazrálé, se 7,5% alkoholu. Na konci léta jsem ho podával návštěvě na zahradě s Foie Gras, ale dnešní text bude o tom, jak dlouho vína archivovat a jestli párovat s jídlem nebo s návštěvou.

(Fotka je pouze ilustrační a nemá s obsahem žádnou souvislost.)

Jak dlouho odkládáte vypití nějakého velkého, vytouženého vína? S vytouženými víny mám spoustu špatných zkušeností. A nechci strašit depresivním desateronásobným ověřováním, že vaše dlouho-předlouho archivovaná lahev Sassicaii (Brunella / Cortonu / Erdenského Preláta) má opravdu / fakt / vážně / neodstranitelnou korkovou vadu, ani známou myšlenkou, že velké očekávání přináší velké zklamání. Jestli odměnou za svoje očekávání dostanete potěšení nebo zklamání, za to v zásadě mohou vaše geny a povaha, jak mi kdysi dávno zamlada drsně vpálila jedna dáma, když si ve velmi soukromé chvilce všimla mého zklamání a vysmála se mi: „Jseš zklamanej? Dobře ti tak, blbče! Neměl ses tolik těšit!“ Teď po letech si na to často vzpomenu…

Už před pěti lety jsem s jinou dámou přišel na to, že v podobných situacích je lepší dobrým vínem šetřit. Chodili jsme spolu asi půl roku a jednou na podzim jsme byli u mě doma. Ptala se mě, „pamatuješ, jak jsme spolu byli poprvé? Otvíral jsi tehdy dvě vína. Který?“

Zívnul jsem a řekl, že to byly šardonky z Burgundska, Meursault a Montrachet. Bylo nedělní odpoledne, tak jako tehdy poprvé před půlrokem. Pak jsme si chvíli dělali radost a za hodinu se zeptala zase, která bílá vína jsou podle mě nejlepší na celém světě. „Už jsem to přeci říkal, Meursault a Montrachet,“ vzdychl jsem z polospánku. Opřela se vedle mě o loket a pátravě se na mě dívala: „No vidíš, to mi nedošlo,“ ale měl jsem známý pocit, že se právě něco pokazilo. Že mě čeká pochod pouští a že některé příležitosti se pro velká vína nehodí. Od té doby nosím na rande moselské kabinetní ryzlinky s nízkým procentem alkoholu :o)

V podstatě jsem si neschovával dobrá vína proto, abych sledoval, kdy bude nejlepší čas je vypít. Schovával jsem si je pro tu slavnostní příležitost, až přijde ta pravá návštěva, na kterou jsem se těšil. Už jsem si zvykl, že ti praví nechodí podle plánu. Velký Lenin by nejspíš řekl, že máme víno pít s lidmi, kteří jsou po ruce, mně se paradoxně nejlíp osvědčují duchové. Rád bych si u vína popovídal s některými živými lidmi, ale když si otevřu dobrou knížku a správné víno, můžu se potkat a mluvit i s majorem Rogersem od Rogersových Rangerů, s Nedem Beaumontem, s Krisem Kristoffersonem pokecat o tom, co se to vlastně tehdy stalo na Isle of Wight… nebo s Brigid O’Shaugnessyovou, abych jmenoval aspoň jednu vynikající reprezentantku ženského rodu, který teď dostane dokonce čtyřicetiprocentní zastoupení v sociální demokracii.

To už je pět roků, pod mosty utekla spousta vody. Večer jsem si jen sám pro sebe otevřel Erbesův 2010 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb, ten co dostal na Prague Wine Trophy zlatou medaili. Nezevšedněly mi ve sklepě vína s 94 body od Parkera nebo 98 od Cernilliho, ale už vím, že není důvod odkládat otevření. Ta pravá příležitost je dnes. Některé lahve to už ví, některé ještě ne…

2010 UW Riesling Spatlese feinherb, Weingut Karl Erbes

Korek mnohem starší než u předchozí devadesátosmičky :o) Světlejší žlutá barva s citronovějším odstínem. Proměnlivá vůně, zprvu oříšková, za chvíli zavřená jako vosk na lino, po zamíchání citrusová, no prostě strukturovaná :o) a hlavně bez primární ovocnosti. Kyselina v chuti nezapře výrazný ročník 2010, přesto je už dobře zakomponovaná do celku. Zpočátku trochu vystupuje zbytkový cukr, plnější tělo, vyšší koncentrace, minerální závěr a dlouhá dochuť nesená medem a mineralitou. Před rokem bylo víno hodně silné a bál jsem se, že už nemá kam se vyvíjet, že už je konec. Spletl jsem se a zpětně lituju, že jsem víno letos vůbec prodával. Teď to vypadá, že se teprve připravuje na dlouhou cestu, ale zbylo mi už jen pár lahví. Celkový dojem není úplně laskavý a příjemný, ale je tak výrazně ovocně-kamenitý, že bych naslepo určitě hodnotil vysoko přes 90 bodů. Vyhraněné, silné víno.

Reklama: chutě Burgundska si můžete vyzkoušet v nové Komunitní bedýnce tady, přihláška je tady. Těším se na vaše přihlášky!