Burgundsko na sebe strhává zájem zapálených milovníků vína. Získalo si až kultovní postavení, vzbuzuje nekritické emoce a dokáže i to, v čem Bordeaux selhává: zvyšovat ceny ve špatných letech. Že by světová nabídka Chardonnay a Pinotu Noir byla nedostatečná?

Upřímně, Burgundsko je veliká radost a asi nejpřitažlivější vinařský region na světě. Jestli ho ještě neznáte, neváhejte! Ale přidám malé varování: byl jsem tam poprvé ze zvědavosti v roce 2005, tehdy jen na tři dny. Od té doby ještě asi sedmkrát, i mimo turistickou sezónu, a strávil jsem tam skoro dva měsíce života. Kolik mě to stálo peněz, raději nesčítat!

Když jsem na podzim 2010 poprvé v Komunitní bedýnce sám dovezl vlastní výběr vín věnovaných jednomu zahraničnímu regionu (Toskánsko), udělal jsem si velikou radost. Jeden kolega se mě potom na degustaci napjatě zeptal: „Co uděláš příště? Burgundsko?“ Od té doby jsem tu otázku slyšel mnohokrát a v poslední době se ustálila v podobě: Kdy už uděláš burgundskou bedýnku? Jestli se sejde dost přihlášek, udělám ji teď. Je sice krátce po Beaujolais, ale nebojte se: víno přijede až v dubnu, po Velikonocích.

Burgundsko je jednoduché, ale nepřehledné. Jednoduchost spočívá v odrůdové skladbě. Když je to červené, je to Pinot Noir a když je to bílé, je to Chardonnay (dvě vyjímky, Aligoté a Sauvignon Saint-Bris, přeskočím jako málo významné). Díky jednoduché odrůdové skladbě se z Burgundska stal nejvýznamnější světový vinařský region a vzor všech, kdo usilují o úspěch. (Nepíšu to jen jako upozornění těm, kteří si snad ještě myslí, že moravskou odrůdovou pestrost nám může někdo závidět. V burgundské vinařské historii by se našly i další důležité body než jen 620 let starý edikt Filipa Sličného, ale myslím si, že na samém počátku burgundské cesty ke slávě bylo rozhodnutí o dvou odrůdách.) Nepřehlednost spočívá v tom, že v desítkách burgundských apelací hospodaří další desítky vinařů na malých vinicích (někdy doslova na řádcích) a každý dělá ten svůj Pinot a svoje Chardonnay po svém. A taky podle toho, co mu příroda nadělí – historky o burgundských vinicích vzdálených „přes cestu“ s jinou klasifikací i cenou jsou notoricky známé. Když chcete vědět, jak chutná Pinot z Cortonu, měli byste jich ochutnat desítky, protože každý vinař ho udělá jinak.

Nechci naříkat, že Burgundsko je drahé, tak jinak: Burgundsko není levné :o) Je mnoho způsobů, jak vybrat vína do bedýnky, a jeden z těch srdečních je svatá trojice Meursault – Pommard – Volnay. Tímhle způsobem se dostaneme na cenu kolem 2.500 Kč za tři vína a přihlásí se 5-6 účastníků. Tudy cesta nevede, a kvůli tak malému množství mi vinař odmítne udělat celní doklady :o) Musím vymyslet něco lidovějšího… Burgundsko fakt není jednoduchý, a to jsem ještě nenapsal nic o  jednotlivých apelacích!

(ilustrační fotka z otevřených sklepů v Saint-Romain)

O burgundské pyramidě jste už asi četli: základem je apelační systém, který roztřídil všechny vinice podle kvality. Dole jsou regionální apelace, Bourgogne Blanc a Bourgogne Rouge, Hautes-Côtes de Beaune a Hautes-Côtes de Nuits. Jen u nich je povoleno napsat na etiketu odrůdu, u vyšších apelací už ne (Francouzi předpokládají, že se konzumenti zajímají o to, co pijí, takže si to nastudují předem). Nad tím je několik desítek vesnických apelací čili Village, vybrané vinice v katastru několika obcí se označují jménem obce. Zašlo to tak daleko, že na začátku minulého století tyhle obce (většinou) přijaly do názvu jméno své nejvýznamnější vinice. Už jsem to tady kdysi psal, jména jako Aloxe-Corton nebo Chassagne-Montrachet nevznikly jako obdoba našich dvojobcí Frýdek-Místek nebo Svatobořice-Mistřín. To jen obec Aloxe doplnila ke svému jménu název nejvýznamnější vinice. A jen několik málo procent rozlohy vinic tvoří Premier Cru a Grand Cru, vinice velké významem, jejichž vína se vždycky označují jménem vinice.

Výkladní skříní Burgundska jsou Grand Cru, královské apelace, a několik exkluzivních Premier Cru, které se ještě nepodařilo formálně povýšit, ale kvalitou občas převyšují jiné vinice v kategorii Grand Cru. Aby to nebylo jednoduché, je několik apelací, které nedosahují velkého věhlasu, takže tam vína taky nedosahují tak vysokých cen. Namátkou Monthélié, Auxey-Duresses, Pernard-Vergelesses, Fixin, Maranges. Zdejší vína jsou obecně levnější – ale jsou taky tak dobrá? Kdybych měl odpovědět jednoduše, tak nejsou, ale tady jednoduché odpovědi selhávají. Nápovědou budiž předchozí slova o Premier Crus lepších než některá Grand Cru. Klasifikace vinic, ročník ani renomé vinařství nemusí hrát hlavní roli. Pro kvalifikovanou odpověď musíte jít ještě o několik úrovní hlouběji. Musíte vědět, kdo si s čím hraje.

Největší uznání si v současné době získávají staré vinice. V praxi to znamená vinice s výsadbami starými 50 a více let. Zjednodušeně řečeno, mladé vinice dávají nedospělé, málo koncentrované hrozny, ze kterých je těžké udělat prestižní, velké víno. Nicméně ani staré vinice nevydrží věčně a po nějakém čase je musíte vyklučit. Vytrhat keře, rozorat zemi. Nechat ležet ladem, nejlíp zatravnit a po několika letech vysadit nové keře. Těm bude trvat asi tři roky, než dají první úrodu. Panenskou, nezralou. Když se bavíme o drahé Grand Cru vinici, ztrácí vinař několik desítek let, kdy vinice buď neplodí nebo nedává úrodu odpovídající klasifikaci. Dobrý vinař ty roky úrodu zpracuje, nalahvuje, ale označí ji nižší klasifikací. V extrému se tak může víno z Grand Cru vinice prodávat jako základní Bourgogne nebo jako Village. Vydržte, už se dostávám k tomu důležitému.

Potom, za dvacet let třeba, vinař usoudí, že kvalita je dost dobrá na to, aby ji prodával s nálepkou Grand Cru a podepsal se pod to. Ale o pár set metrů dál je jiná vinice, sedmdesát let stará, klasifikovaná jako Premier Cru. A vína z téhle vinice díky vysoké koncentraci můžou být zřetelně lepší než sousední (mladé) Grand Cru. Když máte ty podstatné insider information, když dokážete sledovat, jak kdo kde hospodaří, můžete jít najisto. Jenže Burgundsko je nepřehledné a pro ty, co mají rádi jednoduché soudy, je prostě drahé :o)

Podobně je to s nižšími apelacemi, s vinicemi nižší klasifikace. Dobrá vesnická vinice z malého Monthélié se sedmdesátiletými výsadbami může trumfnout mladou vinici ze slavného Pommardu a podobných příkladů si můžu vymýšlet spoustu, navíc záleží i na vinaři a konzumentovi, co hledá a očekává. Takové je Burgundsko. Takže zpátky na zem – když se drahé Burgundy nehodí pro Komunitní bedýnky, co se s tím dá dělat?

Přemýšlel jsem o méně vyhledávaných apelacích a vzpomněl jsem si na malou apelaci Montagny. Leží na jihu a vlastně ani nepatří do Côte d’Or, srdce Burgundska, a jsou v ní povolena pouze bílá vína z Chardonnay. Už jsem o tom psal tady a mnohokrát před tím, vinařství Berthenet jsem objevil v roce 2006 a byl jsem ve vinařství už třikrát. Středně velký rodinný podnik (dvacet hektarů vinic) zaměřený na Chardonnay. Jejich Premier Cru mě vždycky bavily a krabice vín, kterou jsem si odvezl z únorové degustace ve vinařství s Francoisem Berthenetem mi posloužila jako základ budoucí bedýnky:

1. Aligoté Vieilles Vignes 2013, 240 Kč. Vždycky jsem kamarádům Aligoté rozmlouval, ale na degustaci v Montagny se mi Aligoté ze starých vinic moc líbilo. Na noblesu burgundských šardonek nemá, ale je to seriózní a zábavné, i když trochu rustikální víno.
2. Montagny Premier Cru 2012, 370 Kč. Směs hroznů z několika Premier Cru vinic školená pouze v nerezu. Už nazrálé, zakulacené, vhodné k pití, a dobrá ukázka toho, jak burgundské Chardonnay vyzrává v lahvi.
3. Montagny Premier Cru Les Platières 2013, 400 Kč. Samostatně zpracované hrozny z vinice Les Platières, nerezový tank a jen malá část vína byla v sudu.

4. Montagny Premier Cru Vieilles Vignes 2013, 460 Kč. Ilustrace myšlenky o starých vinicích, jen koncentrované víno ze starých vinic snese tolik bariku. Typická Burgunda: výrazný barik a přitom svěžest, ovocnost a mineralita. Podrobněji tady.

5. Bourgogne Rouge 2013 Côte Chalonnaise, 290 Kč. Pinot Noir připravený napůl v nerezu a napůl v sudu (15 měsíců). Světlá barva, ovocný nos (jahody a rybíz), krásně pitelný, lehký, nepřebarikovaný s příjemným kamenitým až štěrkovým závěrem a dochutí. Není to typický burgundský Pinot, ale je krásně jemný, lehký a pitelný.
6. Crémant de Bourgogne Brut Blanc de Blancs, 380 Kč. Psal jsem o něm tady. Neročníkový sekt z Chardonnay a Aligoté, projevem typické Burgundsko, jen ještě trochu mladé.

Jestli se najde dost zájemců, udělám burgundskou bedýnku teď. Rozdělím ji na dvě části, bílou a červenou.  Nebude to žádný reprezentativní výběr, na to je Burgundsko příliš rozsáhlé, pestré a drahé. Chardonnay chci přivézt z Montagny, protože to je cenově schůdnější, než cokoli z Côte d’Or. Jestli se to povede, pokusím se později i o burgundské Pinoty a nevylučuju ani celou Tour de France (přinejmenším Loiru a Alsasko bychom mohli stihnout do prázdnin). Jestli se do konce týdne sejde dost přihlášek, mohl bych začít víno vydávat po Velikonocích. Celá bedýnka bude stát 2.140 Kč, což je na Burgundsko snad přijatelné :o) Budu zase vybírat platby předem a posílat bedýnky Uloženkou (případně poštou s příplatkem 190 Kč). Přihlásit se můžete tady.

Rád uvítám i nové účastníky, protože podmínkou vinařství je odběr celé palety. Těším se na vaše přihlášky!