Začnu fotkou, kterou jsem tady už měl loni v srpnu, když se vinice zelenaly a hrozny zrály. Teď už je všechno sklizeno a zkvašeno, zelená zežloutla a zhnědla, ale Alsasko nezklamalo a bavilo víc než jindy. Na fotce se klikatí cesta z Ribeauvillé na jih.

Tady je hunawihrský kostelík v podzimním odpoledni, na fotce podobné starým obrázkům z doby, kdy se Alsaskem prohnala reformace. Už jsem avizoval, že jedu do Husserenu do Maison Kuentz-Bas pro vína do Skleničkových bedýnek, ale cestou jsem udělal pár zastávek. První byla právě v Hunawihru, ale degustačníma poznámkama dnes nudit nechci.

Jestli se mi při předchozích osmi nebo deseti návštěvách a průjezdech zdálo Alsasko nudné, tak dneska teda ne. Nevím, jestli na fotce vyzní osvícený vršek kopce uprostřed stmívajícího se okolí, ale zkoušel jsem to vzít, dokud slunce nezapadlo.

O kousek dál svítil Grand Cru Mambourg, jsme jen pár kilometrů pod Hunawihrem.

Vzpomněl jsem si na srpnový oběd v nedaleké ammerschwirské restauraci a na melouny ze zdejšího obchodu, tak jsem tam zajel. Přejel jsem odbočku a uvědomil si, že jsem projel kolem vinařství Jean-Baptiste Adam, jehož ilustrační fotku jsem měl na blogu už někdy v roce 2007 a o kterém jsem nedávno psal, že mu patří i husserenské Kuentz-Bas, kde mám první appuntamento hned v úterý ráno. Tak jsem tam honem vběhl a přechutnal pár vín. Největší pecka je na fotce, voňavé a ovocné Auxerrois 2013. Nádhera!

Pak už dopadla únava z ujetých kilometrů, vzdal jsem nákupy a vrátil se na hotel (který musel znát Leonard Cohen, když psal, že „The walls of this hotel are paper-thin…“) Na obrázku moje večeře, ciabatta a kachní játra z Lídlu, k tomu báječný barikovaný Pinot Noir „Rouge d’Alsace“ 2013 od Laurenta Scheideckera. Pije se lehce a doufám, že rozpustí cholesterol z dvaceti deka Foie Gras de Canard. Jinak bych musel otevřít ještě jednu lahev :o)